Podivný příběh Crystal Collinsové - A co bylo dál?

Kapitola 7.

    Musel to být Chrisův pokoj. Byli jsme tady a Harry se tu s ním měl sejít. Stíny v těch bytech bydleli a Chris neví, že tu Harry bude, takže to musel být jeho pokoj. Zastavila jsem se u jeho postele. Napadla mě taková bláznivá věc. Myslela jsem, že pod dekou najdu jeho deník, ale vlastně jsem ho měla já...Nebo ne? Vytáhla jsem podobný. Nevydržel to bez něj? Až jsem se zastyděla, že jsem mu ho nevrátila. Jak bych mohla, vždyť jsem myslela, že je mrtvý. Teď leží na mém nočním stolku jako jediná vzpomínka na něj. Jako vždy mě přemohla má zvědavost. Posadila jsem se na postel. A otevřela deník.

   „Nevím, co po mně chtějí. Jsem tady zavřený už hrozně dlouho. Žádné světlo. Není tady ani Crystal. Musí si o mně dělat starosti." Nebo si myslí, že jsi mrtvý. „Harry mě našel. Naše setkání bylo dost divné. Myslel, že se ze mě stal černý havran a nemohl uvěřit tomu, že mě vidí. Řekl mi, že mě všichni mají za mrtvého. I Crystal. Uběhly prý dva měsíce od doby, co jsem zmizel. Sám neví nic o Crystal. Doufám, že je v pořádku." První slza. „Harry o ní pořád nic neví. Ptal jsem se ho i na Matta. Překonal jsem svou ješitnost a ptal se na něj. Snaží se s ní spojit, ale nic. Jak moc mi chybí..." Nevěděla jsem, jestli mám číst dál. Přetočila jsem o pár stránek dál. „Už si tu nepřipadám jako vězeň. Někteří jsou tu docela v pohodě, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jsou to mí nepřátelé. I moji praví rodiče, se kterými teď bydlím. Už jsou to čtyři měsíce, co jsem naposledy viděl Crystal."

„Včera tu byl Harry. Nepřinesl mi žádné nové zprávy o Crystal. Kde jenom může být..." Sedí přímo na tvé posteli. „Matt ji našel! Přišel s tím Harry, že se za ní Matt vydal. Je teď v New Yorku. Viděl ji a je v pořádku. Ulevilo se mi. Jestli už ji nemám nikdy vidět, ať vím, že jí nic není a je v bezpečí. Klidně i s Mattem. Vím, že se o ni postará." Zavřela jsem oči a snažila se vypudit myšlenku na to, když jsme se s Mattem políbili. Podvedla jsem ho. „O Crystal už zase nic nevím. Harry mi odmítá cokoli říct. Bojím se, že se něco děje. Ale neměl bych se bát. Crystal je člověk. Říkal mi to. Vzdala se svých schopností a je zase jenom člověk." Jo kéž by.

Přecházela jsem další a další stránky. Byly tam kresby, básničky, citáty. „Jako sníh usazuje se na zemi, stejně tak láska v srdci." Jeden z jeho citátů. Náš citát. Pak se tam ale objevovalo jedno jméno, což mě mátlo. To jméno bylo Grace. V jeho zápiscích se začalo objevovat poměrně často. Nechtěla jsem je číst. Proč jsem si začínala myslet, že na mě pomalu zapomněl? Možná jim Harry fandil a nechtěl, aby mě viděl a Chris mohl jít v tomhle dál. To byl snad ten nejhorší možný scénář. Zavřela jsem deník a složila hlavu do dlaní. Byla jsem v doupěti černých havranů, seděla na Chrisově posteli a brečela. Měla jsem zůstat v Bílém domě. O něm a té Grace jsem se možná neměla dozvědět. Harry se to snažil utajit. Co jiného by to bylo? Chris se znovu zamiloval a nebylo to do mě po tak dlouhém odloučení, jak jsem si z celého srdce přála. Byla to jiná dívka. Možná hezčí než já, chytřejší než já, byla černý havran. Určitě byla. Musela jím být. Nikdo jiný se tady nevyskytuje. Vlastně by tu asi nikdo jiný nepřežil. Jak jsem si mohla myslet, že by na mě Chris ten dlouhý půlrok jen tak čekal? Byla jsem hloupá.

   „Crystal?" Zvedla jsem hlavu. Zůstala jsem na něj zírat s pootevřenými ústy. Ty oči bych poznala kdekoli. Měl o něco delší vlasy. Vypadal, jako by se měl každou chvíli rozbrečet. Možná mě nechtěl vidět. Zamrkala jsem. Zvedla jsem se z postele. Pro něj to bylo asi znamení, aby ke mně udělal jeden krok. V břiše se mi znovu uhnízdilo hejno motýlů, jako když jsem si uvědomila, že ho miluju. Ale tentokrát už to není oboustranné. Proto jsem to byla já, kdo odvrátil pohled jako první. 

   „Promiň. Nemám tady, co dělat. Půjdu za ostatními."

   Obešla jsem ho větším obloukem s pohledem zarytým do země. Chytil mě za loket. Přes rameno jsem se na něj podívala. Těkal pohledem od mého levého oka k tomu pravému. Přišlo mi, že je naštvaný. Proč by taky nebyl. Byla jsem jako nějaká stalkerka. Bez dovolení jsem si prohlížela jeho věci. Pustil mě, ale jen na okamžik. Setřel mi z tváře slzu a přistoupil ke mně. Zavřela jsem oči. Proud slz se spustil. Jeho paže mě objaly. Když se má hlava odporoučela na jeho rameno, políbil mě na temeno. Hladil mě po zádech.