Podivný příběh Crystal Collinsové - A co bylo dál?

Kapitola 18.

    Hned ráno se nás pět sešlo u Hlídačů. Ani jeden z nich tam nebyl. Ani Ava, což mi vlastně vyhovovalo. Seděli jsme v kruhu na zemi. Před sebou jsme měli rozevřenou knihu a na papíře nákres Hvězdy života. 

   „Co když něco uděláme špatně?" Podotkla Hannah. Jace si k sobě přitáhl knihu a začal si v ní listovat. 

   „Spíš jde o to, že vůbec nevíme, co uděláme, až dorazíme k té hvězdě." Bylo zajímavé, jak se Thomas snažil zapojit, i když ze všeho byl zmatený stejně jako všichni noví oživovači. Na jednu stranu jsem byla ráda, že to byl zrovna on, kdo se stal oživovačem. 

   „Taky mě to napadlo. Co když se každý postaví do cípu, ale nic se nestane?"

   „Tady to je." Oznámil nám Jace, zatímco pořád něco sledoval v knize. Položil ji a vzal si papír s nákresem. Položil ho na knihu a začal si něco přepisovat. Nebo vlastně překreslovat. 

   „Co je to?" Zeptala jsem se. Viděla jsem, co kreslí, seděla jsem vedle něj. Byly to nějaké symboly. Každý kreslil do jednoho cípu hvězdy. 

   „To jsme my." My? „Ty symboly?" Dokreslil poslední. 

   „Jo. Já jsem tady." Ukázal tužkou na černobílé oko, které bylo ve vrchním cípu. Všichni jsme na ten papír koukali. 

   „Podle knihy jsem ten, kdo vycítí blízkost oživovače. Jako že ho najdu, chápete? Dokážu i poznat ochránce, když jde kolem mě v davu." Díval se střídavě na nás všechny. 

   „Ještě vím tebe, Crys." Ukázal po levé straně oka na svislou přeškrtnutou čáru. 

   „Co to znamená?" Našel to v knize. 

   „Ten, kdo chrání. Naděje, nebo také šťastná hvězda."

   To bylo zvláštní, protože naděje se měla nacházet uprostřed hvězdy. 

   „Nikoho dalšího nevím. Museli byste zjistit, co dokáže váš medailonek. Budeme muset doufat, že se poskládáme dobře." Byli jsme vlastně jediní, kdo věděli, co dokážeme. 

   „Hele. V knize se ukazují symboly, které jsme našli. Odteď, pokud zjistíte, k čemu slouží váš medailonek, váš symbol se tam objeví." Jenže jsme to nevěděli. 

   „Jsou tam tři." Vyhrkla Hannah. Cože? Opravdu v hvězdě byly tři symboly. Ještě takové kruhové bludiště. Jace hned hledal, co znamená. 

   „Dokáže někdo z vás vsugerovat jinému člověku nějakou myšlenku?" Vzhlédl k nám. Nikdo mu neodpověděl. 

   „V tom případě na to musela přijít Melissa." Řekla jsem pak. Nebyla jiná možnost. Musela zjistit, co dokáže. 

   „Tím líp. Zbývají jen tři." Okomentoval to Robert.

   „Někdo z vás tří se může napojit na jakéhokoli mrtvého. Někdo z vás tří má vize jako mají ochránci a někdo z vás dokáže před černými havrany schovat svojí moc a být pro ně normální člověk." Nejhorší bylo, že člověk si ani nemohl tu osobu vytipovat. Bylo to náhodné. 

   „Tak ochráncovy vize nám teď nepomůžou, když je ochránci nemají." Začala jsem s nějakou úvahou. 

   „Ten bude muset jít naslepo." Dodal Jace. Přikývla jsem. 

   „Zkuste...Když s námi byla ještě Melissa, šli jsme na posvátný hřbitov. Tam se může kdokoli napojit na mrtvého. Poprosit ho, aby s ním mluvil. Já se tak spojila s mámou. Možná když to všichni zkusíte, zjistíme, komu z vás se to vážně povede."