Podivný příběh Crystal Collinsové - A co bylo dál?

Kapitola 13.

    „Mám jít za Hlídači. Šla bys tam se mnou?" Souhlasila jsem, ale netušila jsem, jestli budu moct vejít do jejich místnosti. Jsem jenom člověk. V kapse mi těžkl náhrdelník, když jsem za ním vcházela do místnosti Hlídačů. Nestoupla jsem si na stupínek. Tam musel jít Jace sám. 

   „Jméno a hodnost." Jace mlčel. To mu neřekli, že se musí představit? Nebo nahlásit jako při hře? Musela jsem za ním. 

   „Jace Hall. Oživovač. A Crystal Collinsová." Neměla jsem už žádnou hodnost. Oba Hlídači se objevili. 

   „Crystal...Jak milé setkání." To rozhodně. Připadala jsem si jako někdo úplně cizí. 

   „Jsme rádi, že jsi přišla na Jaceovy schopnosti."

   „Jsem ráda, že se sem dostal dříve, než ho dostali černí havrani." Odpověděla jsem jim. 

   „Máš něco na srdci?" Bylo to, jako bych tam stála sama. Jako by tam Jace vůbec nebyl. Ale vlastně jsem něco měla. Napadlo mě to cestou sem. 

   „Jenom, že by si Jace možná měl přečíst knihu, kterou jsem četla já, než napadli Bílý dům. Mně to hodně pomohlo. Možná jemu to pomůže taky." Hlavní Hlídač přikývl. 

   „Pravdu máš." Podívala jsem se na Jace. Ten pořád koukal do země. Na místě posledního Hlídače se objevila ona kniha. 

   „Jaci, měl by sis ji přečíst. Všechno a pomalu. Dozvíš se toho víc, než ode mě." Kývl, ale hlavu nezvedl.

   Dál už jsem si musela jít po svých. Nic mě tady nedrželo, tak jsem šla domů. Byl večer. Moc času tedy neuteklo. Tátové se vraceli domů. Byla jsem tam těsně před nimi. Akorát jsem skočila na pohovku, když cvakly dveře podruhé. 

   „Ahoj, zlato, jsme doma! Jsi tu?" Dveře se zavřely. 

   „Jsem v obýváku!" Jamie se vydal za nimi a zanedlouho se v obýváku objevil táta Mason. Políbil mě na čelo. 

   „Ahoj. Jedla jsi něco? Neseme čínu!" Ani mě nenapadlo, že bych měla takový hlad, jaký jsem dostala. 

   „No super! Čína dlouho nebyla."

   Táta Jayden v kuchyni vytahoval krabičky s čínou z papírové tašky. Podal mi mou a k ní hůlky. 

   „Tak co svatba? Bavili jste se?" Posadila jsem se na barovou židli naproti němu. 

   „Docela jo. Svatba se zdařila. Ani jeden z nich neutekl, ale napadla mě tam jedna věc." Táta Jayden mě vybídl, abych pokračovala a posadil se vedle mě. 

   „Kde jste se s tátou vlastně brali?" A vešel taťka Mason. Ten vůbec nevěděl, která bije. 

   „Crys by chtěla vědět, kde jsme se brali." Oba jsme se na tátu Masona podívali. Vzal si svou krabičku s čínou a jeden pár čínských hůlek.

   „Brali jsme se tady v New Yorku. V hotelu Four Seasons. Pan bohatý chtěl něco extra." Vždycky se mi líbilo, jak spolu naši občas mluvili. Někomu to možná přišlo divné nebo až nechutné, ale vždyť oni jsou tak roztomilí. 

   „Ještě řekni, že se ti naše svatba nelíbila." A pusa. 

   „Samozřejmě, že líbila." Nahrála jsem zhnusený pohled. 

   „Ale no tak, nemůžete si to nechat na jindy? Někteří se tu snaží jíst."

   „Tak dobrou." Zavřela jsem za sebou dveře pokoje. Lehla jsem si na postel a neobtěžovala se s přikrýváním. Ještě chvíli, než jsem usnula, jsem koukala do stropu a přemýšlela, kde je teď asi Chris. A jestli je v pořádku.