Double trouble// Tokyo revengers x reader

{ KAPITOLA 2 }

O čtyři dny později
7. Července, 2005

Takemichi se už čtyři dny v kuse vrací domů celý zmlácený a obecně ve špatném stavu. Nechtěl mi říct co se mu děje. Ať jsem se snažila jakkoliv mi to říct nechtěl.

Bála jsem se o něj. I když jsem mu to moc často neříkala, mi na něm záleželo. Přece jen to je můj bratr. Nechtěla jsem, aby se mu dělo něco zlého.

Ale teď bych se na to asi neměla soustředit. Měla bych se soustředit na osobu, se kterou jsem byla zrovna venku. Satoshi. Můj sen se stával realitou. Konečně jsem byla venku s někým, kdo se mi už dlouho líbil.

"Úplně nenávidím ty malé gangy. Vždycky jsou v ulici, kde bydlím. A pak si udělají cíl z náhodných lidí." Postěžoval si a napil se svého pití.

"Jsou to kurvy. Prostě je ignoruj."

"O to se snažím. Oni ale neignorujou mě." Dodal a povzdechl si. Mně ho začalo být celkem líto. Celkem mi to připomínalo situaci, ve které je možné teď můj bratr.

"Nechceš se radši bavit o něčem jiném? Ať nad tím zbytečně nepřemýšlíš?"

"Jo. Radši jo."
•
•
•

Už jsem se vracela domů, když v tom jsem si všimla, jak můj bratr a jeho kamarádi kráčí. Byli ke mě otočení zády, takže mě neviděli. Sice jsem jim tak neviděla do obličeje, ale šlo poznat, že nejsou moc nadšení.

Něco na tom prostě nehrálo, a tak jsem se rozhodla je sledovat. Kráčela jsem dost daleko za nimi. Překvapilo mě, že dorazili k jednomu schodišti od školy, která byla kousek od té naší.

Schovala jsem se za jeden keř a pozorovala scénu před sebou. Na schodech seděla hromada středoškoláků. Všichni skandovali. Chvíli jsem nechápala proč, ale pak jsem si všimla, že se pod těmito schody se rvali dva kluci.

Jejich boj chvíli pokračoval, ale jeden z nich pak vyhrál. Půlka obecenstva na schodech jásala a druhá byla naštvaná, protože ten druhý prohrál.

Nejspíš tam někdo pořádal nějaké sázky. Ale nechápala jsem, co s tím má společného můj bratr. Pak se zvedl někdo vysoký a černými krátkými vlasy. Měl v nich ale dva světlé pruhy.

"Další na řadě jsou: Kojima, že základky Sakura! A Yamamoto že základky Mizo!" Zakřičel a já vytřeštila oči. Yamamoto? Kamarád mého bratra?

Podezření se mi potvrdilo, když na to 'pódium' přišel. Vypadal neskutečně nervózně. Přišel tam i ten druhý, ten ale vypadal jako neskutečný hajzl.

Ten co je tam zavolal jejich boj odstartoval, ale ještě než někdo stihl něco udělat, se z pódia někdo ozval.

"POČKEJTE!"

Musela jsem z keře vykouknout víc, abych viděla, kdo to byl. Byl to Takemichi. Kráčel dolů ze schodů a něco říkal, to jsem ale neslyšela.

Stoupl si na to jejich 'pódium' a před něj si stoupl někdy vyšší. Měl černé krátké vlasy, kouřil cigaretu a měl na na obočí jizvu. Takemichiho praštil do břicha. Já rychle vyskočila z toho keře.