Double trouble// Tokyo revengers x reader

{ KAPITOLA 13 }

Y/n

18. Července 2005

Já a Emma jsme už vyšli ven z kina. Venku bylo teplo a pořád ještě svítilo slunce. Ulice se hemžili rodinami s jejich dětmi, nebo tské různými turisty. Já a Emma jsme se nějak vmísily do davu a vydali se směrem ke stánku se zmrzlinou, jak jsme se domluvili.

"Za mě to bylo dobrý." Řekla Emma a prohrábla si vlasy. Mluvila o tom filmu, na kterém jsme byli. Byla to nějaká romantická komedie. "Za mě to bylo celkem v pohodě. Ani nejlepší, ani nejhorší." Řekla jsem zcela upřímně. Ona jen přikývla.

"Jak se ti zatím líbí v Tomanu?" Zeptala se z ničeho nic a já zvedla obočí. "No, je to v pohodě." Začala jsem mluvit. "Lidi tam nejsou špatný. Jsem ve druhé divizi. Jen jak se pořád mluví o tom jiném gangu... Namikawa-kai. Trochu mě to tak jějak znepokojuje. Chápěš?" Emma kývla a usmála se.

"Víš, že se ti ani nedivím? Taky bych se bála. A říkáš, že jsi ve druhé divizi?"

"Jo. Proč?"

"Tu má na starost Mitsuya, že?"

"Jo. Ten je taky v pohodě."

Emma se zasmála. "Jeho zástupce vždycky zamrzne, když na něj mluví holky. Má modré krátké vlasy."

"Jo. S tím už jsem taky měla tu čest. Snažila jsem se s ním mluvit, ale myslela jsem si, že mě prostě ignoruje. Nebo že mu prostě vadím." Odpověděla jsem jí a ona se začala smát ještě víc. Po chvíli její smích přestal, ale úsměv na její tváři zůstal.

"Takže ses k Tomanu přidala, jen kvůli bratrovi?"

"Jo."

"A nelituješ toho? Jakože ani trochu?"

"Víš, že ani ne? Lidi tam jsou v pohodě. Kdybych nepotkala Mikeyho bych nepotkala ani tebe. A tohle léto je díky tomu o dost zajímavější. Normálně bych se jen válela doma, chodila někam s kamarádama a hrála na bubny." Vysvětlila jsem jí a ona se trochu zarazila. "Ty hraješ na bubny?"

"Jo. Neříkala jsem ti to už?"

"Ne. Ještě ne." Řekla a usmála se. "Zahraješ mi někdy?" Zeptala se a já se trochu zčervenala. "Jestli přijdeš, tak klidně." Řekla jsem jí a úsměv jsem jí oplatila.

"Klidně s sebou můžu vžít i Mikeyho a Drakena."

"Myslím, že bude v pohodě, když přijdeš jen ty." Řekla jsem jí a cítila, jak se červenám ještě víc. Už jsem před několika lidmi hrála, ale kdybych měla hrát před Mikeym, bych se hrozně styděla. Emma jen přikývla.

Netrvalo dlouho, než jsme dorazili k onomu stánku se zmrzlinou. Emma si dala jahodovou a já (oblíbená příchuť). Sedli jsme si na lavičku nedaleko stánku a opět jsme si povídali.

Teda dokud Emmě nezazvonil telefon. Hned ho zvedla.

"Ahoj." Začala s úsměvem. "No... Jsem s Y/n. Proč?" Pak už jsem jen viděla jak všechna barva z jejího obličeje mizí a její úsměv taktéž. "Dobře." Zněla, jako by se snažila zadržovat slzy. Telefon položila a podívala se na mě.

"Co se stalo..?"

"Musíme do nemocnice.." Její hlas se klepal. Začala jsem býz čím dál víc nervózní. Nemocnice? Proč my obě?

Neřekla mi ani co se stalo a popadla mě za ruku. Začala mě tahat směrem k nemocnici. Šla celkem dost rychle. Chtěla jsem se jí zeptat, co se stalo a proč s sebou bere i mě, ale měla jsem pocit, že kdybych se zeptala, začals by hned na místě brečet.

Tak jsem vydržela bez jakýchkoli dotazů vydržela celou cestu do nemocnice. Vešli jsme dovnitř a okamžitě ucítila typickou vůni nemocnice. Emma mě protáhla pár chodbami.

Všimla jsem si, že před jedním z pokojů sedí na modré židli Draken. Emma k němu hned přišla, já se držela pár kroků za ní.

"Co se stalo..?" Zeptala se Emma. Zněla, jako by byla ještě víc nervózní, než předtím. "Mikeyho pobodali." Řekl Draken. Já si připadala, jako by se mé srdce zastavilo.

Emmě jsem sice momentálně neviděla do tváře, ale slyšela jsem, že začala brečet. Draken ji na to hned objal.

"Jak?" Konečně jsem ze sebe dostala nějakou otázku. Ale měla jsem jich mnohem víc.

"Nejspíš to byl někdo z jiného gangu. Nejspíš Namikawa-kai." Odpověděl mi. Vůbec jsem nevěděla, jak reagovat. Mikeyho jsem neznala až tak dlouho, ale i tak jsem se cítila smutně. I jako by se mi valili slzy do očí. Ale povedlo se mi je udržet.

Emma se mezi tím tak trochu uklidnila a sedla si na židli vedle Drakena. Já si pak sedla vedle ní.

"Mohl to být ale i někdo z Moebius... Nevím. Já u toho nebyl." Řekl Draken. "Ale určitě bude v pohodě." Dodal a mě nezbývalo nic jiného, než jeho slovům věřit.

•
•
•

V tichosti jsme seděli už nějakou půl hodinu. Nervózně jsem klepala nohou. Bála jsem se, že se Mikeymu něco stane. Že ta rána mohla být smrtelná. Co by pak bylo s Emmou? Na začátku prázdnin, když jsem Mikeyho sotva potkala se zmiňoval o tom, že jeho starší bratr zemřel. Kdyby teď Mikey umřel, Emma by zůstala úplně sama.

Najednou se dveře od operačního sálu otevřeli a na chodbu přišel doktor. Podíval se na nás a kývl. "Bude v pořádku." Oznámil a já cítila, jak se mi ulevilo. Ulevilo se určitě i Emmě a Drakenovi.

"Můžeme už-" Začala Emma, ale doktor ji přerušil.

"Bude teď ještě muset chvíli spát." Řekl doktor s já přikývla. Podívala jsem se na Emmu. Její oči byly pořád rudé, ale už se konečně zase usmívala.

______________________________________

Další kapitola :D

Anyway, jak to teď bude s tou mou pauzou

Nakonec jsem se rozhodla, že si nedám tak úplně pauzu, ale že bych prostě jen vydávala míň (třeba jednou měsíčně). To by tak bylo asi hádám do dubna, kvůli přijímačkám.

A prvního dubna mám v plánu vydávat další Sanzu x reader fanfikci :D
To přesněji prequel k 'Everything I love about you'

Kazutora🔛🔝