Double trouble// Tokyo revengers x reader

{ KAPITOLA 40 }

Y/n

30. Října 2006

15:35

Co? Za ten rok se toho dost změnilo. Tak vám to tu tak v rychlosti shrnu. Po 'krvavém halloweenu' se situace mezi Tomanem a ostatními gangy na chvíli uklidnila, no ale pak se v prosinci objevil Black Dragon. Chvíli to zas vypadalo špatně, ale nakonec co dopadlo nejlíp, jak mohlo. A Tomanu z celého toho konfliktu přibylo pár členů. Ale také ubylo. Mikey vyhodil Kisakiho z Tomanu. Ten den jsem se neskutečně radovala, já a Baji jsme to tenkrát šli oslavit nudlema.

Jenže ten hajzl se stejně po pár měsících zase vrátil, tentokrát v jiném gangu, Tenjiku. Překvapí vás, když vám řeknu, že to vedlo k dalšímu konfliktu? Ne? Ani se nedivím. Ema tenkrát málem umřela, její bratr také. Ne Mikey, její další bratr, Izana. Kisaki měl taky na kahánku. Ale díky jakési jasnovidecké schopnosti mého bratra všichni vyvázli živí.

Ale dost už ohledně gangů, to bychom tady byli na dlouho. Takže teď něco ke mně. Pár měsíců dozadu jsem se konečně dokopala k tomu, abych Mikeymu řekla, co k němu cítím. Už jsme spolu nějakého půl roku a jediné, na co si můžu stěžovat, jsou jeho náhodné telefonáty uprostřed noci. Na tom by mohl ještě zapracovat.

Jo a dodělala jsem nižší střední a dostala se na svou vysněnou vyšší střední, ta naštěstí byla jen kousek od mého domu, takže jsem naštěstí nemusela zůstávat na ubytovně školy, jako ostatní žáci. Všechny své blízké a přátele jsem tak měla blízko.

No a to se dostáváme do přítomnosti, do dneška, pátek třicátého října. Zrovna mi skončilo vyučování a já stála u skříňky, nazouvala jsem si svoje boty. Pak jsem skříňku zavřela a pro jistotu dvakrát zkontrolovala, jestli jsem ji zamkla. Ne, že by v ní bylo něco cenného, jen pár papíru a deštník, ale i tak jsem se cítila líp, když jsem si skříňku zamkla. Vyšla jsem ven ze školy a okamžitě ucítila, jak bylo venku. Chladno. Nebe bylo zataženo, vypadalo to, že bude každou chvíli pršet. Studený vítr zrovna slabě nepofukoval, doslova jsem si připadala, že by mě ten vítr mohl odnést. Kvůli nepříznivému počasí jsem byla nucena si nasadit svoji bundu. Přísahám, že ráno bylo tepleji.

Rozhlédla jsem se kolem a vyšla jsem směrem od školy. Mikey na mě čekal s jeho motorkou u chodníku, jako každý den. Usmál se a zamával. "To je ti fakt taková zima, že potřebuješ bundu?" Zeptal se a já zakroutila hlavou. Mikey na sobě měl jen mikinu. "A tobě zima není?" Zeptala jsem se a nasedla si na motorku přímo za něj, pak jsem ho chytila kolem pasu, abych nespadla, až se rozjede. "Ani ne." Odpověděl Mikey a nastartoval motorku. Pak se rozjel směrem do leva.

"Kde že bude čekat Baji?" Zeptal se najednou Mikey. "Bude prý čekat u obchoďáku. Z tama pak pojedem rovnou k nemocnici." Odpověděl a jsem mu a opřela se hlavu o jeho záda. Proč jedeme do nemocnice, ptáte se. Jednoduché, Kazutoru dneska pustí z té cvokárny. Devět měsíců ve vězení si odseděl, dneska mu skončili ty tři měsíce na nějakém tom psychiatrickém oddělení místní nemocnice. Pomohlo mu to tam? Určitě. Ale abych byla upřímná, stejně si myslím, že mu nejvíc pomohlo to, že mu Mikey, i ostatní členové Tomanu, dopustili.

Na Kazutoru se během toho roku rozhodně nezapomnělo. Třeba takový Baji za ním chodil skoro pořád. Přidalo se k němu pokaždé i pár dalších členů Tomanu. Chodili jsme tam i já a Mikey, ať už každý sám, nebo společně, to bylo jedno.

Konečně jsme dorazili k onomu obchoďáku, Baji měl motorku zaparkovanou uprostřed chodníku, ani mě to u něj nepřekvapovalo, takže jsem na to už nic neříkala. A tak jsme se prostě vydali směrem k nemocnici. Cesta trvala necelých deset minut. Horší pak bylo čekání před nemocnicí. Stáli jsme tam jak panáci nějakou půl hodinu, než Kazutora konečně vyšel z prostorů nemocnice. První co Baji udělal bylo to, že svého kamaráda pevně objal. Mikey Kazutoru poplácal po zádech. Pak byla řada na mě, abych ho přivítala. Stejně jako Baji jsem zvolila objetí.

Kdybych se loňského léta nepřidala společně s bratrem k Tomanu, ani jednoho ze svých nových prátel bych neznala. Svého rozhodnutí, přidat se do toho motorkářské gangu jsem rozhodně nelitovala.

Doufám, že ani litovat nebudu.

KONEC

______________________________________

Přesně rok dozadu jsem tuhle fanfikci vydala😋 Upřímně mě psaní téhle fanfikce dost bavilo a doufám, že fanfikce bavila hlavně vás <33

Už jsem začala přemýšlet nad další nějakou fanfikcí😈 (Kazutora x reader maybe😋😋)

M

oc děkuji všem za podporu<33