Double trouble// Tokyo revengers x reader

{ KAPITOLA 22 }

Y/n

5. Září 2005

7:30

Já a Matthew jsme seděli na lavičce před malou pekárnou. Čekali jsme, než si Emiko koupí svačinu do školy. Počínaje dneškem začíná normální vyučování a s tím nošení uniforem. Sukně a šaty mi nevadili, ale naše uniforma mi pila krev. Zatímco ostatní školy měli alespoň trochu zajímavé uniformy, ta naše se skládala jen z obyčejné bílé košile a tmavě šedé sukně.

"Myslíš, že zas budeme mít ty projekty?"

"Jako v literatuře?"

"Jo."

"Určitě. Máme je každý rok." Na chvíli jsem se zamyslela. Každý rok jsme měli projekty a já každý rok jsme já a Matthew tvořili dvojici. "Hej, navadilo by ti, kdybych byla letos s někým jiným?" Zeptala jsem se ho najednou. On zvedl obočí.

"Ani ne. S kým chceš být? S Emiko?" Zeptal se mě. "S Kazutorou." Odpověděla jsem mu upřímně. Nemělo cenu lhát. Stejně by se to dozvěděl. Má upřímnost ho ale moc nepotěšila. "Hrabe ti?"

"Ne."

"Proč s ním?"

Zajimá mě, proč někoho zabil. Koho zabil. Proč se ani nesnaží s nikým ve skole mluvit. Proč jsem ho tenkrát viděla a Bajim. Proč mi jeho jméno zní tak povědomě. "Jen tak." Odpověděla jsem mu. On jen zakroutil hlavou. "Jseš pitomá." Řekl mi. "Je to cvok, Y/n. Určitě se ti něco stane." Zakroutil hlavou a povzdechl si.

"Jsem prostě zvědavá."

"Zvědavost zabila kočku."

"Ale uspokojení ji přivedlo zpět." Odvětila jsem mu s úsměvem. "Nic se mi nestane."

"Když říkáš..." Řekl a na to už z pekárny vyšla Emiko. Já a Matthew jsme se zvedli z lavičky a společně jsme zamířili směrem ke škole. Dorazili jsme přesně v 7:48. Ve třídě už byly více méně všichni naši spolužáci. Posadili jsme se na svá místa a čekali, než učitelka dorazí do třídy.
•
•
•
•
•

Kazutora

12:05

Potom, co učitelka literatury oznámila projekty, všichni se seskupili do dvojic. Chvíli jsem jen tak seděl, když v tom se na mě otočila ta holka, co seděla na místě předemnou. Y/n.  "Máš s kým pracovat?" Zeptala se a já zvedl obočí. Všiml jsem si, že její spolusedící už byl ve dvojici s někým jiným. "Ne. Ty?" Zeptal jsem se. "Taky ne." Odpověděla. Hned mi bylo jasné, co po mně teď chtěla. Nijak jsem neodporoval, někoho do dvojice jsem potřeboval, a tak jsem ji nechal si ke mně přisednout.

"O čem chceš dělat projekt?" Zeptala se. "Máme na výběr buď nějaký literární směr nebo autora." Řekla mi. Jako bych nějaké směry a autory znal. "Mě je to jedno. Vyber ty." Řekl jsem. Snažil jsem se vyznít milé, protože ona se o to očividně snažila taky.

"Letos je tam třeba surrealismus, nebo proletářské umění. Ale to je nuda. Nejzajímavější bude Edgar Allan Poe." Řekla a já přikývl. "Dobře." Ona na mě chvíli jen tak koukala. "Víš, kdo to je, ne?"

"Něco málo mi to říká." Koukala na mě, jako bych byl z úplně jiného světa. "Aha... Takže teda bereme Edgara Allana Poa?" Zeptala se a já přikývl. Něco se mi na tom nezdálo. Chovala se až moc milé. Jediný důvod, co mě napadá je, že o mně vůbec nic neví.

Zbytek hodiny Y/n strávila tím, že mi vysvětlovala, jak ten referát má vypadat a kdo to je Edgar Allan Poe. Pár minut před zvoněním ale řekla: "Ještě by chtělo se domluvit, kdy a kde na tom začnem pracovat." Chvíli jsem přemýšlel. U mě doma rozhodně ne. "To záleží na tobě." Řekl jsem. "Mně je to jedno. Klidně někdy můžeš přijít po škole." Řekla a já zvedl obočí. "Jo. Klidně. Kdy mám přijít?"

"Pátek?" Zeptala se a já přikývl.
•
•
•
•
•

Y/n

14:37

Já, Matthew a Emiko jsme se rozhodli si na oběd zajít do restaurace nedaleko školy. Ty obědy se na naší škole nedaly jíst. Zrovna jsme si objednali a jen čekali na jídlo.

"Furt nechápu, co tě k tomu vedlo." Řekla Emiko.

"Jen tak. Prostě mě zajímal. A přijde mi povědomý." Přiznala jsem se. "Jasně, že ti přijde povědomý. Už na naši školu kdysi chodil. Jen byl v jiné třídě." Řekl Matthew. Za to si ode mě a Emiko vysloužil nevěříné pohledy. "Nekoukejte na mě tak. Nemůžu za to, že máte paměť rybky." Řekl a uchechtl se.

"Ty jsi zase vtipný Matthew." Řekla jsem sarkasticky. "Co kdybys nám radši řekl, koho zabil, když o něm toho tolik víš." Emiko přikývla.

"Nevím to přesně. Ale nějaký majitel obchodu s motorkama. Nevím přesně, jak se jmenoval. Ale určitě měl ve jméně Sano." Jakmile to řekl jsem vytřeštila oči. "Sano?" Zeptala jsem se, abych se ujistila, že jsem slyšela správně. Matthew jen přikývl.

Hned se mi v hlavě vybavilo, jak Mikey mluvil o svém mrtvém bratrovi. Mohl to být on? Na to se Mikeyho budu muset zeptat.

Naštěstí nebudu muset čekat moc dlouho. Dnes jsme domluvení, že večer přijde.

______________________________________

Omlouvám se, že delší dobu nevyšla kapitola :(

Zítra a ještě o víkendu pak nějaké napíšu :D

ANYWAY (BSD SPOILER AGAIN)

FYODOR ŽIJE DO ŘITI
(Děkuji Brame za darování svého absolutně úžasného oblečení Fyodorovi.)