Double trouble// Tokyo revengers x reader

{ KAPITOLA 4 }

Y/n

Jela jsem na kole, vedle svého bratra. Slunce svítilo a venku bylo teplo. My mířili k nám do školy, na doučování. Nebo spíš: můj bratr tam mířil. Já mu jen dělala doprovod. Chtěla jsem s ním pak zajít na zmrzlinu, abych se doma nenudila.

"Chováš se divně. Z ničeho nic ses včera postavil někomu vyššímu a silnějšímu. Nechápu, co to do tebe vjelo. Vždyť jsi normálně srab." Řekla jsem mu a on se na mě na chvíli otočil.

"Hej! Nejsem srab. A ty seš taky včera chovala divně. Prostě jsi tam přišla. Pak jsi ho párkrát kopla... Kdyby tam nepřišli ti dva, tak by ti nejspíš udělal to, co mně." Pak zase věnoval pozornost cestě před námi. Měl pravdu. Kdyby tam nepřišli, dopadlo by to se mnou špatně.

Když jsem nad tím tak přemýšlela, vzpomněla jsem si na toho nižšího blonďáka. Byl vážně pěkný. Mnohem hezčí než Satoshi. Je škoda, že ho už asi nikdy neuvidím. Nebo třeba jo. Včera říkal, že já, on i Takemichi jsme kamarádi.

Což by mohlo znamenat, že ho ještě uvidím. Nad tím jsem se musela pousmát. A toho si všiml Takemichi.

"Proč se tak usmíváš? Copak? Zase myslíš na toho svého spolužáka? Satoshi?" Řekl a ani se nesnažil schovat, že si ze mě dělá srandu.

"Jen jsem si vzpomněla na vtip, který mi říkal Matthew." Zalhala jsem. Chtěla jsem, aby mi dal pokoj.

"Tak mi ho pověz."

"Had jede na kole a potká myš. Myš mu řekne: Hade, vždyť nemáš nohy. Had řekne: A jo. A spadne." Pak jsem se začala smát, protože ten vtip byl neskutečně stupidní. Takemichi na mě jen překvapeně koukal. "Aha..."

Po chvilce jsme dorazili do školy. Takemichi vešel do jeho třídy a já čekala venku. Stála jsem opřená o zeď. Neměla jsem co dělat a tak jsem začala přepočítávat peníze, které jsem si s sebou vzala. Pak jsem dokonce chodila od jedné zdi ke druhé.

"Měla jsem si s sebou něco vzít." Řekla jsem si potichu. Pak jsem uslyšela kroky. Koukala jsem se směrem, že kterého to šlo. "Y/n! Ahoj!" Byli to ti dva ze včerejška. Mikey a Draken
Já na ně koukala s vytřeštěnýma očima. "Ahoj?" Čekala jsem, co udělají dál. Oni ke mně přišli. Na jednu stranu jsem byla ráda, že Mikeyho vidím, ale na druhou stranu, jsem nechápala, co tu dělají.

"Takemichi je v téhle třídě?" Zeptal se Mikey a já jen kývla. Bez jakéhokoliv zaváhání otevřel dveře do třídy a oba dva tam vešli. Úplně ignorovali učitele a nějak se jim povedlo, dostat Takemichiho ven ze třídy.

Nechápavě jsem na ně koukala. To stejné i můj bratr. Prostě nás začali tahat chodbami školy. Pak jsme ale dorazili do jedné, kde byla spousta lidí. Zmlácených.

"Co se to tu-" Nenechali mého bratra ani domluvit. "Nějak mě štvali. Měli blbé kecy, a tak jsem se uklidnil." Řekl mu Draken a zasmál se. *Co je to kurva za magory...*

"Seřadit!" Zařval Draken a oni si všichni lehli vedle sebe má zem. Mikey a Draken si z nich udělali svůj chodník. Přešli po nich, jako by nic. Pak jsme dorazili do šaten, ve kterých už bylo pár lidí, kterým skončilo doučování. Koukali na nás, jako bychom byli z jiného světa. Cítila jsem se neskutečně trapně. "Dnes máte oba určitě volno, že?" Zeptal se nás Mikey. Já kývla. On se jen zasmál a taky kývl. "Tak spolu někam půjdeme!" Zajásal. Jenže ho někdo přerušil.

"HEJ!" Ozval se holčičí hlas a já se otočila. Přímo k nám kráčela Hina. Vypadala dost naštvaně. "Co si zač?" Zeptal se, poněkud nevrle Draken. Hina ho ale kompletně ignorovala. Přišla k Mikeymu a bez váhání mu dala facku. Vytřeštila jsem oči. "No ty vole..." Zašeptala jsem.

Ona přešla k nám a oba nás vzala za zápěstí. Začala nás tahat pryč. Jenže dřív, než nás někam odtáhla, jí zastavil Draken. "Hej. Na co si tu hraješ?"

Tohle není dobrý. To fakt není dobrý. Začala jsem se bát, co se stane dál. "Pusť je." Řekl Takemichi a já na něj překvapeně koukala. "Co?" Draken byl asi taky překvapený. Ale víc než to, byl naštvaný. Hodně naštvaný.

"Řekl jsem, ať je pustíš." Zopakoval mu Takemichi. "Právě teď mám něco, čeho se už podruhé nechci vzdát. Takže je okamžitě pusť." Nechápala jsem, co můj bratr říká. Ale Draken pustil Hinu. Pak od nás mého bratra lehce odstrčil. "Co? Podruhé?" Zeptal se Draken. Hned po tom začal mluvit Mikey. "Myslel jsem, že bychom mohli být kamarádi. Škoda... Takže. Jak chceš umřít, Takemichi." Zněl neskutečně naštvaně. Pomalu se začal přibližovat k mému bratrovi.

"Jen mi slib, že se Y/n a Hiny ani nedotkneš." Řekl Takemichi a Mikey udělal ještě jeden krok k němu. "Hm. Jo. To víš že jo." Pak se napřáhl, aby mu dal pěstí.

"PŘESTAŇ!"

Rozešla jsem se směrem k nim, za účelem ho zastavit.

"DĚLÁM SI SRANDU!"

Mikey se začal smát a položil mému bratrovi ruku na rameno. "Správnej chlap by holku nikdy nepraštil." Pak se rozešel ke dveřím školy. "Pojďte už. Dělejte." Nakázal nám Mikey a my šli za ním.

______________________________________

Btw to letní doučování jsem si náhodně vymyslela, protože v Japonsku mají prázdniny až od 20. Července.

V téhle fanfikci jsem to ale upravila a dala prázdniny jako v česku. Ale zároveň jsem tam chtěla nechat tu scénu kdy Mikey a Draken prostě unesou Takemitchyho z vyučování. Tak jsem prostě vymyslela letní doučování :)

A ještě chci říct, že teď tak 10-15 kapitol bude převážně Mikey x reader. Ale pak od druhé půlky se tam zaplete ještě někdo jiný. Kdo? Neřeknu

Pokud se vám kapitola líbila, nezapomeňte hlasovat