Double trouble// Tokyo revengers x reader

{ KAPITOLA 21 }

Kazutora

3. Září 2005

7:41

Zrovna jsem šel po chodbách školy, ve které jsem skoro dva roky nebyl. Nic se tu nezměnilo. Učitelé stejní, jak si je pamatuju. I většina lidí tady byly pořád stejní. Už tenkrát se na mě dívali, jako na kus hadru. Ale teď to bylo ještě horší. Dívali se na mě, jejich pohledy byly plné nenávisti, znechucení a Bůh ví co všeho. Někteří si začali šeptat hned, když jsem kolem nich prošel. Většina z nich byla z mé bývalé třídy.

Jo. Bývalé. Po pár dnech jsem matku přemluvil k tomu, aby mi zařídila přeřazení do vedlejší třídy, kde mě ti lidi moc neznali. Možná to tam bude trochu lepší, říkal jsem si. Spíš jsem si to tak nějak vsugeroval.

Nejradši bych ale nechodil do školy vůbec. Ale matka letos trvala na tom, že nesmím zameškávat a flákat školu. Když mi to řekla, byl jsem překvapený, jak moc se o mou docházku stará. Vždycky jí bylo všechno jedno. Nikdy se o mě nezajímala natolik, aby se o takové věci starala.

Teď je to hádám jiný, když jsem venku z pasťáku.

Zrovna jsem šel po třetím patře školy a hledal třídu 3-A. Byla to v pořadí pátá třída na téhle chodbě. Vešel jsem do dveří a do někoho narazil. "Pardon." Omluvil jsem se suše a podíval se na toho člověka. Měl tmavé vlasy a pleť. "Pohoda..." Řekl a pořádně si mě prohlédl. Trochu se zamračil a odešel. Ví to. Se špatným pocitem jsem vešel do své nové třídy.

Pár lidí už tam bylo. Všichni byli vyfiklí. Já na sobě měl prostě kraťasy a triko s krátkým rukávem. Očima jsem projel celou třídu, abych našel nějaké volné místo. Nakonec jsem si sedl do poslední lavice v řadě uprostřed. Prohlédl jsem si lidi, co tam se mnou už byli. Nikdo se na mě nedíval. Ulevilo se mi

Y/n

3. Září 2005

7:46

Já, Emiko a Matthew jsme mířili k naší třídě, 3-A. S Emiko jsme se rozhodli vzít si na sebe stejné šaty, ale v jiných barvách. Její byly bledě modré a ty mé f/c. Matthew si dal černé kalhoty a bílou košili. Nepovedlo se nám přinutit ho vzít si i sako.

"Mě se neskutečně nechce." Postěžoval si Matthew. "A nám se určitě hrozně chce." Řekla jsem sarkasticky. Emiko se ke mně přidala. "Už se těšíme na ty měsíce stresu a učení."

"Dobře. Chápu. Taky se vám nechce." Povzdechl si. Protočila jsem očima a podívala se z okna ven. Slunce svítilo a jelikož byl teprve začátek Září, tak bylo teplo. Před budovou školy se hemžili studenti a hlavně noví prváci.

"Y/n. Dělej." Řekla Emiko. "Vždyť už jdu." Řekla jsem a zase se k nim připojila.

Když už jsme byli jen pár kroků od naší třídy, zaslechla jsem, jak si někdo povídá.

"Už ho pustili. Ale je v jiné třídě."

"To je dobře. Co kdyby mu mrdlo a-"

Zbytek jejich konverzace jsem neslyšela, protože jsem zašla dovnitř do třídy. Já a Matthew jsme instinktivně šli na své místo. Do předposlední lavice v řadě uprostřed. Většinou lavice za námi byla prázdná. Ale dnes tomu bylo jinak. Seděl za námi ten kluk, kterého jsem tenkrát viděla s Bajim. Ale měl obarvené vlasy. Místo bílých, nepravidelných proužků jeho černé vlasy teď zdobil žlutý melír. Nic moc se na něm jinak nezměnilo.