Double trouble// Tokyo revengers x reader

{ KAPITOLA 36 }

Y/n

31. Října 2005

16:28

Kazutoru jsem neviděla už nějaké dva týdny, ani do školy nechodil. A věděla jsem, že snažit se ho nějak kontaktovat, by bylo zbytečné. Kdybych mu zavolala, telefon by položil. Kdybych mu napsala, zprávu by si ani nezobrazil. Kdybych za ním šla, neotevřel by mi dveře.

Byla jsem sobecká, celou tu dobu. A své chování jsem si začala pořádně uvědomovat teprve teď... Ne. Věděla jsem, že se chovám příšerně, jen jsem si to nechtěla přiznat.

Není divu, že mě Kazutora nechtěl vidět. Ale aspoň jsem pořád měla Mikeyho. Když je o těch dvou teď řeč, zrovna jsem seděla v zadu na Mikeyho motorce a společně s dalšími členy Tomanu jsem mířila na jedno staré vrakoviště, tak jak bylo domluveno. Teď mě Kazutora uvidí, ať chce nebo nechce.

"Jsi nervózní?" Zeptal se Mikey, já si až pak uvědomila, jak pevně jsem ho na motorce svírala. "Jen trochu... Valhalla má mnohem víc členů než Toman, ne? A jsou starší než my." Vysvětlila jsem mu, byla to lež, to mě na tom stalo snad ze všeho nejmíň. "Bude to v pohodě. Toman vyhraje." Řekl Mikey a usmál se, já se usmála na zpět. Úsměv mě ale rychle přešel, když jsem viděla, že už jsme dojeli na místo. Sesedli jsme z Mikeyho motorky a Mikey se postavil do čela Tomanu a nechal mě tak samotnou. Já se instinktivně přisunula k mému bratrovi, který stál po boku blonďáka se zelenýma očima, začal se s ním bavit poměrně nedávno, asi nějaké dva týdny dozadu. Jmenoval se Chifuyu, byl mladší než já, ale byl fajn, když byl u nás doma, tak jsme spolu pokaždé prohodili pár slov.

"Nějak nervózní, Takemichi." Nemohla jsem si pomoct s rýpla jsem to svého bratra. Ale fakt vypadal nervózně, už od rána, jako by pořád nad něčím přemýšlel. "Ale to nic. Jen jsem trochu nervózní, protože Valhalla má členů dvakrát víc, než je nás." Stejná výmluvay jako ta má, takže byla falešná. Rodina se pozná. Ale teď ho s tím trýznit nebudu, zeptám se ho na to později. "Jo, já taky. A ty?" Zeptala jsem se Chifuyua. Ten jen zakroutil hlavou. "Furt chceš Bajiho zpátky do Tomanu, co?" Zeptala jsem se. Řekl mi to jednou, když u nás byl. Řekl mi, že si myslí, že se Baji přidal do Valhally jen kvůli nějakým informacím, že by Toman nikdy nezradil. No, měl tak nějak pravdu, ale to jsem mu já neřekla. Baji chtěl, ať o tom před ostatními mlčím. Stejně jako on mlčel před Kazutorou o tom, že jsem v Tomanu... No. Kazutora už to ví a podle všeho mu to řekl Hanma, takže je Bajiho mlčení zbytečné. Za to Hanmovi ještě nakopu prdel tak, že si týden nesedne. "Bajiho chce zpět do Tomanu i víc lidí, než já. To víš, ne?" Na to jsem kývla. "Toho jsem si vědoma."

Pomalu jsme všichni začali kráčet na to vrakoviště. Když jsme tam vešli, tak jsem se zarazila. Na starých autech seděli všude kolem nějací chlapi. Někteří vypadali mladší, někteří zas starší. V Tomanu už jsem nějak od začátku letních prázdnin, ale vůbec jsem se v oblasti gangů neorientovala. "Co tu dělají ti lidi?" Zeptal se můj bratr Chifuyua. "To jsou všechno diváci." Odpověděl mu. Tak diváci, jo? To je jako baví se koukat na to, jak se bands středoškoláků rve? Kdo jsem já, abych soudila...

"Toman proti Valhalle. Ten kdo vyhraje se o krok přiblíží k ovládnutí Tokya. Všichni tady jsou nějak známí." Začal nám vysvětlovat Chifuyu, který se v těhle věcech očividně dost vyznal. "Třeba tamti dva, to jsou Rindo a Ran Haitani, jsou populární v Roppongi." Vysvětlil nám a já se podívala na dva mladé kluky, sedící na šedém autě. Jeden měl vlasy ve dvou copech, druhý je měl modro blonďaté. Oba dva vypadali znuděně. "A tamten, to je Gariman. Šéfuje Uenu. Přej je hrozně silnej." Kývl hlavou směrem k plešatému chlapovi, který se zrovna ládoval McDonaldem. Tak ten definitivně hrůzu naháněl.