Double trouble// Tokyo revengers x reader

{ KAPITOLA 34 }

Kazutora

15. Října 2005

13:36

Otevřel jsem dveře, na kterých stálo 'třída 2-C'. Třída mladšího bratra Y/n. Měl jsem štěstí, ještě nebyl na obědě a ve třídě posedával spolu s dalšími jeho kamarády. Kluk s brýlemi stál u tabule a něco vysvětloval. "Číslo 3 Valhally je Kazutora Hanemiya." Řekl a já zvedl obočí. Takže se bavili o Valhalle.

"Co?" Zeptal jsem se. Všichni tři se na mě podívali, bylo až nepříjemné, jak synchronizovaně to udělali. Takemichi na mě hleděl jak tele na nové vrata, ale jeho černovlasý kamarád s velkými rty se zvedl. "A ty jsi kdo?" Zeptal se. Takže lidi z nižších ročníků o mně nevěděli? Nebo hrál blbého? Ne. On blbý byl. Ten u tabule mě určitě poznal, naznačoval to jeho nervózní, skoro až zděšený výraz. K černo vlasému klukovi přešel a poklepal mu na rameno. "Nech toho, Makoto." Prosil svého kamaráda. "Co je zas, Yamagishi?" Zeptal se ho otráveně.

Makoto a Yamagishi, vaše jména určitě brzo zapomenu. "Takemichi." Řekl jsem s úsměvem a popadl nižšího blonďáka na ruku, donutil jsem ho tak zvednout se že židle. "Pojď. Jsem na základnu Valhally." Řekl jsem mu narovinu a začal ho tahat ven z třídy. Musel jsem si pohnout, Hanma už dávno čekal.

Takemichi naštěstí nijak neodporoval, a tak jsem ho vytáhl ven ze školy. Tak jsem jeho ruku konečně pustil. Udělal jsem pár kroků a všiml si, že Takemichi stojí na místě. "Na co čekáš? Musíme si pohnout." Mluvil jsem na něj jako na kamaráda, on se na mě díval jako kdybych mu spolkl klíče od domu. Pořád se nehýbal, a tak jsem protočil očima a udělal pár kroků k němu. Položil jsem mu ruku na rameno a zatřásl s ním. "O tomhle Y/n neřekneš. Jasný?" Řekl jsem mu s úsměvem. On jen pomalu kývl hlavou. Naznačil jsem mu, aby mě následoval, tentokrát už mu to šlo mnohem líp.

"Ty a Y/n-"

"Jsme kamarádi." Odpověděl jsem mu. Jen kamarádi. To už mi Y/n řekla. Mrzelo mě to? Jasně, že jo. Záleželo mi na ní mnohem víc než jako jen na kamarádce. Ale co nadělám? Prostě tomu dám čas, pak to zkusím znovu.

Celou cestu Takemichi buď vůbec nemluvil, nebo se mě ptal na různé otázky, na které jsem odpovídal upřímně.

Pak jsme dorazili před jednu starou opuštěnou hernu, základnu Valhally. Otevřel jsem dveře a nechal Takemichiho vejít první, i když se mu do toho moc nechtělo. Vevnitř byla spousta kluků v bílých bundách s logem Valhally na zádech. Ale nejzajímavější věc v celé místnosti byl Baji, který zrovna mlátil více prezidenta první divize Tomanu, ani jsem nevěděl, jak se ten zelenooký blonďák jmenoval. "Co to-" Nenechal jsem ho ani dokončit větu, přesně jsem věděl, na co se mě chce zeptat. "Zkouška. Taková zkouška důvěry. Zkoušíme Bajiho odhodlání. Ten kluk, kterého mlátí, je vice prezident první divize Tomanu." Takemichiho vystrašený výraz mě pobavil.

"Tak co, Hanmo?! Uznáš už můj přestup do Valhally?" Zařval z ničeho nic Baji a svého bývalého vice prezidenta přestal mlátil. Postavil se a rozpustil své černé vlasy. Hanma se škodolibě usmál a podíval se přímo na mě a na Takemichiho. "Kazutoro! Připravil jsi to?" Zeptal se a já kývl. Pak jsem ostatním představil blonďatého kluka stojícího vedle mě. "Tohle je Takemichi Hanagaki. Nový člen Tomanu." Většina přítomných členů si začalo šeptat. Hanma mezi tím přešel za Takemichim. "Takže ty jsi Hanagaki... Pojď dopředu." Takemichi radši neprotestoval a prostě udělal to, co mu Hanma nařídil. A pak to začalo, výslech svědků. Oproti tomu zeleno okému blonďákovi to měl Takemichi dost lehké. Prostě jen vypoví, co Baji říkal, když odešel z Tomanu.

"Škoda, že jsi nevzal i Y/n, Kazutoro." Ušklíbl se Hanma najednou. Zvedl jsem obočí. "Ona ti to neřekla? Myslel jsem, že si říkáte dost věcí, když jste tak dobří kámoši. Nebo možná nejste, když jsem ji nedávno potkal na ulici, tak popřela, že by tě nějak znala." Naprosto ignoroval Takemichiho, který stál přímo před ním. Začal jsem být nervózní. Popřela, že by mě znala? Co mi neřekla? "Y/n je člen Tomanu, připojila se společně s Hanagakim." Jakmile to řekl, začal vyslýchat Takemichiho, mě už nevěnovala žádnou pozornost.

Y/n je člen Tomanu. Y/n je člen Tomanum. Y/n je člen Tomanu. Y/n je člen Tomanu. Y/n je člen Tomanu.

Ta věta se mi nonstop opakovala v hlavě. Nechtělo se mi tomu věřit. Ani jsem se nehýbal, nevěnoval pozornost tomu, co se kolem mě děje, jen jsem koukal do prázdna a přemýšlel, svět před mýma očima jako by se začal mlžit. Y/n. Ta stejná holka, která na mě byla milá, když nikdo jiný nebyl. Ta stejná holka, která mě objala, když jsem brečel. Ta stejná holka, která vždycky poslouchala, kdykoliv jsem o něčem mluvil. Holka se kterou jsem dělal projekt. Holka která tvrdila, že jí nevadí, že jsem zabil chlapa. Holka která tvrdila, že nevěděla o tom, že je její mladší bratr v gangu. Holka, která tvrdila, že neví kdo je Mikey.

Celou dobu mi lhala přímo do ksichtu. Byl jsem naštvaný, ale hlavně zmatený, zklamaný a smutný. Takže to všechno jen hrála, aby to pak mohla říct Mikeymu?
•
•
•

Hned jak skončilo setkání Valhally jsem vyšel ven ze staré herny a rychle jsem mířil k jednomu domu. Najednou mě ale někdo popadl za rameno. Otočil jsem se a uviděl za sebou udýchaného Takemichiho. "Počkej." Řekl. Já se na něj jen zamračil. "Y/n-" Nenechal jsem ho domluvit a vší silou jsem ho praštil, Takemichi okamžitě sletěl k zemi.

"Ty se do toho neser." Řekl jsem mu a uvažoval, jestli ho mám ještě kopnout, anebo ne. "Počkej prosím. Hlavně Y/n nic-" Ani jsem neposlouchal, co blonďák sedící na zemi přede mnou říká. Nakonec jsem se ale rozhodl, že by to stejně bylo zbytečné, a tak jsem se zase rozešel. Už teď jsem měl dost práce se zadržováním mých slzl.

Nevěděl jsem, jak to budu zvládat, až s ní budu mluvit. Ale to se asi za chvíli dozvím. Už jsem klepal na dveře od jejího domu.

______________________________________

Další kapitola👹👹

Upřímně, tuhle kapitolu se mi těžko psalo, čistě z toho důvodu, že je Kazutora moje oblíbená postava. Ale já miluju angst, takže tady máte 🌞 (další kapitola bude horší)

Anyway zítra by měla vyjít BSD ch117 jak se cítíte?😋😋