Double trouble// Tokyo revengers x reader

{ KAPITOLA 37 }

Y/n

31. Října 2005

16:38

Než jsem se pořádně stihla rozkoukat, už mi někdo dal pěstí přímo do obličeje. "Kurva-" zaklela jsem od bolesti a chytla si nos, když jsem se pak podívala na svou ruku, zjistila jsem, že mi teče krev. To dneska začínám dobře. Nenechala jsem se tím ale nějak zvlášť rozhodit, prostě jsem popadla toho modrovlasého kluka, co mě právě praštil, za rám trika, pritáhla ho k sobě a svým čelem jsem plnou silou narazila do toho jeho. Mně, určitě i jemu, se z toho zamotala hlava. Na chvíli se zastavil, aby popadl dech a pak se na mě zase vrhnul, zase mířil na můj obličej. Ale já fakt dnes neměla v plánu nechat někoho mi zlomit nos, a tak jsem ho kopla do břicha. To stačilo k tomu, aby sletěl k zemi. Já se tak konečně mohla pohnout dál.

Mikey

16:38

Zatímco ostatní členové Tomanu a Valhally kolem působili chaos, já klidně stál a sledoval, jak si to to ke mně mířil můj bývalý kamarád. "Chcípni, Mikey!" Zařval z plných plic. Jeho pěst se blížila k mému obličeji, ale Draken ho v pravou chvíli zastavil. Ten naštvaný, zcvolký úsměv na tváři Kazutory naznačoval, že se mu to ani trochu nelíbilo.

Než by kdokoliv z nás stihl zareagovat, přistoupil k nám Hanma, který Drakena odkopl a uvolnil Kazutorovi tak cestu ke mně. "Na tenhle den jsem čekal věčně!" Zasmál se Kazutora. Já se na něj jen zamračil. "Nebudu tě šetřit, Kazutoro." Řekl jsem mu. To ho ale očividně ještě víc pobavilo. Zase se zasmál, otočil se a začal utíkat. Já se okamžitě vrhl za ním.

Y/n

16:45

Bylo to kurevsky vyčerpávající. Pořád jsem se nějak držela na nohou, ale funěla jsem jak pes a krev mi tekla z nemála míst na obličeji. Ale pořád jsem na tom nebyla tak bídně, jako můj bratr. Kdyby mu před pár minutami nepomohl Mitsuya, tak by tu už bez pochyby ležel v bezvědomí, spolu s dalšími několika členy Tomanu a Valhally. Teď se mu naštěstí rozhodl pomoct Chifuyu.

Ale nebudu lhát, trocha pomoci by se teď hodila více lidem tady, mně také. "Jsi v pohodě, Mitsuyo?" Zeptal se Draken svého kamaráda. "Jo." Odpověděl Mitsuya, zatím co dával pěstí někomu z Valhally. "Je jich moc." Postěžovala jsem si udýchaně a rozhlédla se kolem. Valhalla byla rozhodně v převaze. "Jsou v převaze. Jsou starší a silnější, a je jich tři sta. Nás jenom sto padesát. Pár z nás to ustojí, ale ti ostatní..." Vysvětloval nám nervózně Mitsuya. Jo, v tom měl pravdu. Ustojí jen pár, hlavně velitelé divizí. "A ty, Y/n? V pohodě?" Zeptal se Draken. "Ještě dejchám." Přišlo mi jako zázrak, že jsem se udržela tak dlouho když si vezmu, kolikrát jsem už dostala pěstí, loktem, kolikrát mě někdo kopl, nebo hodil o zem. Upřímně řečeno, už jsem si přála, aby mě někdo praštil tak silně, aby mě to vyplo.

Mé přání se ale asi za chvíli splní někomu jinému, ani jsem ho neznala. Vypadal, že bude as o rok starší než já, ale momentálně seděl na zemi, od prachu a krve, zatímco přímo na něj skákal člen Valhally. Naštěstí mu nakonec ale nic neudělal, Draken ho zastavil. "Když budeš panikařit, tak neporazíš aninty, co bys normálně v pohodě vyřídil." Draken mluvil jako otec na své dítě. "Ale my ostatní nejsme tak silní jako ty a Mikey..." Postežoval si kluk, kterému Draken zrovna zachránil prdel. Jo, kéž bychom byli. To by potom bylo mnohem jednodušší.