Is it love?(cz)

TO BUDE JEŠTĚ DLOUHÉ

Protáhla jsem se malou uličkou,když jsem ji prolezla tak na štěstí pokračovala!
Šla jsem dál a dál,byla stále větší tma a ještě ke všemu tam začala být pěkná zima,ale to mě neodradilo!

Šla jsem dál a dál a najednou někdo zařval,málem mi vyskočilo srdce!Bušilo mi jako o závod,pak zase chvíli nic tak jsem šla dál,zase jsem slyšela hlasy které se stále přibližovaly!

Najednou jsem před sebou měla nějaké...
dveře?Pomalu jsem je malinko pootevřela kdyby tam někdo byl,a helemese stál tak nějaký chlap,na někoho tam mluvil,ale tím,že jsem tam sotva viděla a ta "místnost" byla dost velká,tak jsem nevěděla s kým tam mluví.

Ještě o malinko víc jsem ty "dveře" pootevřela,byla jsem zvědavá s kým tam mluví,koukla jsem se do nějakého rohu a někdo tam seděl!Jelikož byla docela velká tma tak jsem skoro nic v tom rohu neviděla,ale vím,že se tam asi děje něco špatného.

Najednou ten chlap šel přímo směrem ke mně,spanikařila jsem!Rychle jsem se ohlédla a viděla jsem nějakou plachtu,rychle jsem pod ní skočila a čekala co bude...jedním okem jsem koukala co se to děje,ten chlap vycházel te dveří,ale ještě mezi těma dvěma se zastavil,otočil se a křikl "zase se zítra uvidíme toho se neboj!"a zavřel dveře,jenže na neštěstí je zamknul,takže už jsem věděla,že se nedá nic dělat!

Počkala jsem až ten chlap úplně odejde a vylezla jsem,koukal jsem se na ten zámek a zamyslela jsem se..a pak mi došlo,že mám vlastně ve vlasech sponku!Zkusila jsem to odemknout sponkou a fungovalo to!Chvíli jsem tam stála než jsem ty dveře otevřela,v hlavě jsem si říkala,co když jsou ty dveře zamčené z nějakého blbého důvodu?Co když tam je nějaký vrah a nebo asi nějaké zvíře?Hlavou se mi honily tyhle nesmyslné otázky,ale byla jsem pevně rozhodnutá že musím zjistit co za těmi dveřmi je!

Pomalu jsem otevřela dveře které udělaly skřípavý zvuk,chvilku jsem to nechala,a pak je otevřela úplně,můj zrak se hned zapřel na ten roh,byla tam postava,asi nějaký člověk?Šla jsem blíž aby jsem se podívala,srdce mi bušilo jako o závod,strašně jsem se bála...

"Kdo je to?" Řekla jsem potichu třesoucím se hlasem,ta postava se na mě jen podívala a neřekla ani slovo...
"Sarah?Jsi to ty?"
Na jednou mi to došlo je to Bill!

Ano jsem to já!*řekla jsem a byla jsem překvapená ale i nadšená že jsem ho našla!*
Hned jsem ho pevně objala a on mě také.

Co tady děláš?Kdo byl ten chlap?!*řekla jsem se strachem*

Netuším,jediny co chci je odsud odejít a už to tu nikdy nevidět *řekl*

Na rukou měl takové divné řetězi,mohl hýbat rukama to ano,ale byli tak krátké,že se nemohl ani zvednout,vzala jsem sponku a řetězy mu hned spadly z rukou,Bill mě ještě jednou objal a já jeho také,zvedla jsem se,a řekla že by jsme měly co nejdřív odejít,Bill souhlasil a chtěl se zvednout,ale hned sebou švihnul o zem.

Bille co se děje?*řekla jsem ustrašeně*