Is it love?(cz)

NO TO TEDA

Furt se ne všichni na něco vyptávali,a aby toho nebylo málo,přijely novináři,byla jsem pod strašným tlakem,s mamkou jsme rychle nastoupily do auta a jely domů.

Doma jsme měly ráno do 8:00 klid,na jednou jsme slyšeli jak nám někdo klepe na dveře,otevřely jsme,a stala tam policie,hned jsem věděla,co bude.

Měly v ruce ty jejich "sešity" propisky a všechno možný,nezbývalo nám nic jiného než je pozvat dále,sedli jsme si všichni na gauč,a mamka ska udělat kafe.

"Takže Sarah,pověz nám,co se včera dělo...chceme všechno až do nejmenšího detailu"

No takže.... *Všechno jsem vyprávěla,hrnuly se mi při tom slzy do očí ale zvládla jsem je udržet*

Když jsem jim všech o dořekla,ptaly se mě ještě na toho chlapa kterého jsem v tom dole viděla,řekla jsem jim,že jsem ho moc neviděla...aspoň jsem řekla,že si myslím že v tom má prsty můj otec.

Vůbec jsem se nebála po tom všem takhle o svém otci mluvit,zaslouží si jít za tohle sedět,samozřejmě to s tím dolem nevíme přesně,ale je to z velké části kvůli němu.

"Děkujeme Sarah,ještě se zastavíme za Billem do nemocnice aby nám taky vše řekl."

"A kdy ho budu moct jít navštívit?" *Zeptala jsem se v naději že bude v pořádku*

"Můžeš už dnes,ale až večer a s nějakým doprovodem,teď se to tam hodně hlídá kdo chodí ke všem pacientům" *řekl jeden policista,potom oba poděkovaly a odešly*

"No mami,táta tomu zase dal..."

"No to teda...večer pojedeme za Billem co tomu říkáš?" *Řekla mamka jakoby nic*

"Jo,snad je a bude v pořádku! To co se děje je do slova horor..." *Řekla jsem trochu sklesle*

"To teda je.."

Do večera se už nic zajímavého nedělo,s mamkou jsme si jen tak nějak povidaly a už nastal večer kdy jsme mohly jet za Billem.

Už jsme seděly v autě když v tom mi cinknul telefon a já se podívala kdo mi to píše,napsal mi Bill!Ptal se,jestli se za ním přijedu podívat,já mu odepsala,že už jsme na cestě!

Pak na to už nic neodpověděl,dala jsem si telefon na klín, a jen netrpělivě čekala,až budeme v nemocnici.

Když už jsme přijely,tak jsme zaparkovaly auto a šli dovnitř nemocnice,na "recepci" jsme se nějak registrovaly atd aby věděli kdo jsme,jak říkal ten policista,teď to tam hodně hlídají!

Sestřička nás zavedla do pokoje kde byl Bill,mamka řekla,že počká před pokojem aby jsme měly soukromý a mohly si o tom kdyžtak popovídat,i když ti byla velice nepříjemná situace.

Vstoupila jsem do pokoje a div jsem se nerozbrečela!Byla jsem hrozně šťastná že je v pořádku,ale taky hodně smutná z toho,co se minulou noc dělo...

"Ahoj Bille,tak jsem tady!" *Řekla jsem s nadšením*

"Ahoj Sarah!Jsem rád že jsi přišla" *Řekl Bill stejným tónem*

"Jak dlouho tu budeš?"

"Prý jenom 10 dní,moje rodiče teď budou lítat po soudech takže budeme muset najít někoho,u koho bych nějakou dobu byl" *řekl Bill a já jsem hned nabídla,že by mohl být u nás*

Bill to s radostí přijal a v nemocnici atd jsme nahlásili,že tedy za 10 dní pro něj přijedeme,ale mezi tím samozřejmě budeme chodit na návštěvy!