Is it love?(cz)

36

"Ráno" jsme se probudily hodně pozdě,bylo 13:40,a ani jsme nevěděly jakto že jsme spali tak dlouho...ale to nevadí,normálně jsme vstali udělaly si hygienu a všechno jako každé jiné ráno.

Je středa a my plánujeme jít zítra do školy,od našich spolužáků jsme dostali informaci že učitelé byli naštvání protože jsme tam dlouho nebyli,proto jsme se tak rozhodly.

Sešli jsme dolů do kuchyně a klasicky tam zase nikdo nebyl,takhle mě to už fakt nebaví,ráda by jsem už viděla mamku nebo prostě jednoho z rodičů,ale to se asi stane za dlouho jak tak hádám.

Dole jsme si udělaly něco k jídlu,a jelikož bylo dneska teplo tak jsme se rozhodly někam jít,spíš by jsme šli jenom do parku protože dneska se necítím na jedno z našich "úžasných dobrodružstvích"

Jsem ráda že máme všechny tyhle věci jakž takž za sebou a můžeme aspoň chvíli ještě žít "normální" život jako ostatní.

Po nějaké době jsme se rozhodly že už půjdeme,bylo 15:00 a my jsme se hned po jídle rozvaliny na gauč a povídaly si.

Jakmile jsme vyšli z domu tak všude bylo hodně lidí,ale tak asi se nedivím když je hezký počasí.

Do parku to máme pěšky nějakých 15minut,takže jsme si cestou jen povídaly a já měla konečně pocit že se všechno konečně vrátilo do normálu.

Od zítřka normálně budeme chodit do školy a dělat všechno co ostatní,pokud nám zase samozřejmě nepřijde do školy nějaký magor a začne po všech střílet.

Tuhle myšlenku jsem rychle zahodila a nechtěla jsem na to myslet,chtěla jsem mít jen hezký den s Billem po dlouhé době.

Když jsme došli do parku tak jsme si sedly na lavičku a povídaly si,mluvily jsme o všem možném,z našeho povídání nás vyrušila partička holek od nás ze třídy.

Tak to je super,nějaký fifleny od nás ze třídy nás zase budou otravovat,no nevadí...snažily jsme se je ignorovat a doufaly jsme že kolem nás jenom projdou a třeba si nás ani nevšimnou.

No ale bohužel všimly samozřejmě,hned k nám přišli a začaly nás zahlcovat otázkama a Billa komplimentama,no bože tohle asi nezvládnu.

Po neskutečných 20 minutách konečně odešly a my jsme si s Billem jenom oddychli a ještě chvíli jsme si povídaly.

Jelikož už je podzim tak se stmívá o dost dřív,bylo už okolo 17:30,vůbec jsme si neuvědomily jak dlouho jsme tu seděly.

Rozhodly jsme se že půjdeme pomalu dolů a tam si připravíme věci do školy,vůbec se mi tam nechce.

Už vidím,jak se nás každý bude na něco ptát...a nedej bože jestli tam bude Ellie,to by jsme asi nedaly,jak mile ji tam uvidím tak se jí budu stranit jak nejvíc to jen půjde.