Chapter thirty-one

1.2K 29 6
                                    

Lᴏᴄᴀᴛɪᴏɴ: 𝐵𝑒𝑙-𝐴𝑖𝑟, L

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Lᴏᴄᴀᴛɪᴏɴ: 𝐵𝑒𝑙-𝐴𝑖𝑟, L. A., Cᴀʟɪfᴏʀɴɪᴀ, USA

|VIVIENNE|

Těžce jsem si oddechla, převalila se na bok a sledovala strop. Ložnici ozařovalo pouze měsíční světlo a Torrence vedle mě spal, tiše chrápal a držel mě kolem bříška. Já usnout nedokázala. Ne po tom, co se dnes stalo. Hodiny jsem se převalovala a musela mít stále v mysli toho mafiána.

Jsi ještě krásnější než byla tvá matka...Ty slova se mi v hlavě opakovaly jako ozvěna.

Podívala jsem se na digitální hodiny na nočním stolku, který ukazovaly tři hodiny ráno. Frustrovaně jsem se zavrtěla a ani ne hned za deset minut moje pohyby probraly Torrence. ,,Vivienne," zamumlal mi rozespale do ramene.

,,Jen dál spěte," zašeptala jsem.

,,Proč nespíš?" řekl už víc probraně a srozumitelně. ,,Bolí tě něco? Chceš zavolat Georgeovi?" pohladil mě po bříšku, nad čímž jsem ucítila malé kopnutí od malé. Už se i ona probudila.

,,Ne, nic mi není, jen prostě musím myslet stále na toho muže z dneška," odpověděla jsem s povzdechem.

,,Kašli na to a spi." řekl mi a políbil mě na rameno.

,,Nejde to." zamumlala jsem.

,,Fajn, tak nespi," řekl otráveně a vstal z postele.

,,Kam jdete?" zeptala jsem se zmateně a posadila se pomalu.

,,Jdu si dát cígo," promnul si oči a hlasitě zívl.

,,Nechoďte. Chci vás tu mít." zakňourala jsem smutně.

,,Proboha, jdu si jen zakouřit, uklidni se," zavrčel nevrle a jen v boxerkách přešel k posouvacím dveřím, který ložnici dělily od terasy s bazénem. 
Rozhodla jsem se, že půjdu za ním. Nazula jsem si bačkory a vykročila na terasu.

,,Dám si taky," řekla jsem mu a vzala si z jeho krabičky červených Marlborek jednu cigaretu.

,,Vivienne, jsi těhotná, nezapomínej, co říkal George," zamračil se na mě lehce.

,,Jedna nebo dvě mi denně neuškodí. Zapomněl jste, že jsem taky kuřačka?" protočila jsem očima a vytrhla mu z ruky zapalovač, abych si mohla taky zapálit.

,,Tvůj přístup se mi ani trochu nelíbí. Jsi v rizikovým těhotenství, kurva," zasyčel a hned si ode mě vzal zapalovač pak zpátky.

,,Jedna cigareta malé neuškodí,"

,,Uškodí! Nerozčiluj mě už hned po ránu!" zvýšil už na mě lehce hlas a vytrhl mi z pusy zapálenou cigaretu, kterou hned poté típl o popelník.

,,Nemyslíte, že to už přeháníte?"

,,Ne, do hajzlu, nebudeš do mýho dítěte dávat nezdravý látky!" ukázal na mě varovně vztyčený ukazováček a zatnul naštvaně čelist. Už začal i vztekle funět a já si okamžitě vybavila moment, kdy na mě takhle zíral, když zjistil, že jsem těhotná s malou...Na ten den nikdy nezapomenu. Pořád jsem se ho kvůli tomu ještě bála.

,,Dobře, jen se prosím uklidněte, prosím, nemlaťte mě za to," zašeptala jsem vystrašeně, přičemž jsem ucítila, jak mě v očích již štípají slzy a srdce zrychleně bije.

,,Nebudu tě mlátit," odfrkl si a protočil nad tím očima, ,,nebreč hlavně, jo? Stresuješ tím akorát naší dceru." setřel mi hřbetem ruky slzy, který mi stekly po tváři.

,,Nechci, abyste na mě byl naštvaný...Já si jen chtěla dát jednu cigaretu po dlouhé době...Moc mě to m-mrzí," zašeptala jsem roztřeseně a chybělo už opravdu málo, abych se rozbrečela.

,,Vivienne, do prdele, uklidni se. Prostě teď v těhotenství kouřit nebudeš a tečka. Nepřeju si to a není to dobrý pro ní hlavně," zavrčel a ukázal pak prstem na moje bříško. Popotáhla jsem vzlyk a začala zhluboka dýchat, abych se uklidnila.

,,D-dobře, slibuju," zašeptala jsem smutně a sklopila hlavu k zemi.

,,Nechtěl jsem bejt na tebe hnusnej, pojď sem," vtáhl mě do svého objetí, u čehož mě jednou rukou začal hladit po vlasech. ,,Myslím to s tebou jenom dobře. Nosíš teď pod srdcem mojí dceru, nechci proto, aby se ji nebo tobě něco stalo jen kvůli nějaký debilitě," tyhle slova mě uklidnila a donutila mě se usmát.

,,Opravdu vám na mně tolik záleží?" jeho city ke mně byly jasné, ale já se pořád musela ujišťovat.

,,Ano, Vivienne, jsi teď moje všechno," usmál se na mě s těmi svými krásně zářivými bílými zuby, vzal mou bradu mezi palec a ukazovák a něžně se se mnou vykousl. Spokojeností jsem přivřela oči a pootevřela ústa, čekajíc, že to prohloubí. A taky že ano. Vsunul mi do úst svůj jazyk, přitáhl si mě blíž k sobě a začal mě s plnou vášní líbat. Milovala jsem jeho rty na těch mých, jeho jazyk v mých ústech bojující o nadvládu s tím mým, tu jeho touhu a vášeň... Tyhle chvíle s ním jsem si chtěla pamatovat do konce života. ,,Myslím, že k tobě opravdu něco cítím," zašeptal mi mezi polibky a odtáhl se ode mě, aby se mi mohl zahledět do očí.

Díval se na mě tak zvláštně. V jeho očích jsem teď viděla něco jiného - podivně zářily a sílila z nich čirá láska. Teda aspoň mi to tak připadalo. Usmíval se, veškerý hněv opadl.

,,Moc vás miluju," špitla jsem a on se ještě víc usmál - tak upřímně a šťastně...

,,Nechci už, abys na Corrada a ani na žádný jiný věci myslela, dobře?" pohladil mě po tváři.

,,Dobře," kývla jsem a on mě znovu políbil.

———————

Zdravím 🤣💓. Tak co si myslíte? Mohl by Torrence začít už opravdu něco cítit k Vivienne nebo to pořád jen předstírá? A jak zareaguje na to, až zjistí, že Vivienne je Corradova dcera? Přijme tohle odhalení Vivienne pozitivně? 🤭🤭 Napište mi do komentářů 🤗🤗.

Dominant blood ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat