Vivienne Leightová je šestnáctiletá dívka, která chce být milována a mít štěstí, ale štěstí se jí nedostává. Prochází peklem každý den, když je fyzicky a psychicky týrána svou matkou.
Torrence Henderson, nejobávanější vůdce gangu v Los Angeles, je c...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lᴏᴄᴀᴛɪᴏɴ: 𝐵𝑒𝑙-𝐴𝑖𝑟, L. A., Cᴀʟɪfᴏʀɴɪᴀ, USA
|BLAKE|
Čas ubíhal, Torrencovi každým dnem bylo líp a Vivienne rostlo břicho. Ryan, Tony, Danny a Alex byli pro oba oporou a přáli jim jejich "vztah", jen já zůstal jako kůl v plotě. Každý mě po tom, co jsem udělal Torrencovi, začal ve vile nenávidět a kdykoliv jsem se objevil u některého z nich v blízkosti, rychle odešel a ani se na mě nepodíval. Tvrdili, že jsem hajzl, že jsem si dovolil vztáhnout ruku na hlavu gangu a jsem zrádce.
Zůstal jsem v gangu jenom proto, že nikdo cizí nemohl nahradit moje místo. Kdyby to bylo na mně, odešel bych a nezajímalo mě, že jsem kdysi složil gangu slib o věrnosti, jenže já se nemohl jen tak sebrat a zmizet. To bylo prostě pravidlo. Debilní pravidlo, s kterým tenkrát přišel Torrencův otec a muselo se dodržovat už napořád.
Stál jsem bokem opřený o kuchyňskou linku a upíjel flašku whisky v naprostý samotě. Byl jsem totálně v koncích. Chlast byl teď to jediný, co mi pomáhalo zahodit za hlavu veškerý hněv a smutek, co jsem cítil.
Dopil jsem poslední zbytky a rozhodl se, že se půjdu odreagovat do obýváku na gauč. Doufal jsem, že tam nikdo nebude a já si v klidu prospím opilost, ale to bych nebyl já, kdyby mi to život nechtěl zhoršit...
V obýváku seděla na sedačce Vivienne s Torrencem. Měla hlavu položenou na jeho rameni a sama si hladila přes těhotenský šaty svoje velký břicho. Vypadala tak šťastně, nemohla to hrát, lásku, kterou cítila k Torrencovi byla čistá a upřímná. Věděl jsem to. Stačilo se ji podívat do očí, který ji zářily samým štěstím pokaždý, co se podívala na Torrence.
Kdybych si byl jistý tím, že Torrence její city opětuje, přál bych jim to z celýho srdce, bohužel jsem ale věděl, že Torrence to předstírá. On ji nedokázal milovat. Ne, ne po tom, co ji udělal. Ani jednou jsem od něj neslyšel, že by ho to mrzelo. Vivienne naopak předstírala, že se nikdy nic nestalo a jsou šťastná rodina...Tohle jsem nechtěl. Navíc ji Torrence hned po tom, co se úplně zotavil, začal ve velkým podvádět. Zatímco ona spala, on se domů vracel až nějak nad ránem s rozepnutým poklopcem, zpocený, nafetovaný, opilý nebo od samých ženských cucfleků, který se pak vždycky snažil zakrýt korektorem, aby to Vivienne neviděla. Jenže já viděl všechno, jen musel mlčet, protože jsem nechtěl ranit Viviennino srdce...
,,Torrenci, maličké mě koplo! Koplo mě!" vykřikla radostně Vivienne a položila si dlaň na břicho. Sledoval jsem to s bolestí v srdci.
,,Už teď ho moc miluju." odvětil ji na to Torrence s tím svým odporně falešným úsměvem, sklonil se k jejímu břichu, položil si na něj jednu dlaň a začal ho přes její šaty pusinkovat. Vivienne se nad tím radostí rozbrečela a začala volnou rukou hladit Torrence po vlasech.
Těžce jsem polkl a odvrátil od nich zrak. Tohle bylo i na mě už moc. Ta faleš, ta neopětovaná láska od Torrence, ta naivita Vivienne....Byla strašně zaslepená. Zničila si kvůli tomu hajzlovi celý svůj život.
,,Nemáš na něco chuť? Donesu ti ovoce," pohladil ji Torrence po vlasech a věnoval ji letmou pusu na rty. To jsem byl vážně jediný, kdo poznal, že se chová jako milius naschvál?
,,Dala bych si spíš sladké," odvětila mu Vivienne s úsměvem a dala mu letmou pusu na rty taky.
,,Dobře, něco se pokusím najít, nikam nechoď, broučku," pohladil ji po břichu a zvedl se na nohy. Rychle jsem se schoval za zeď, aby mě neviděl stát u dveří, avšak on si mě všiml. ,,Vida, vida. Koho pak to tu máme za čumila," ušklíbnul se na mě.
,,Šel jsem jenom kolem," zamumlal jsem.
,,To ti tak uvěřím," uchechtl se tiše. ,,Nemůžeš furt vystát, jak jsme s Vivienne šťastný, co? Jen si zvykej." mrknul na mě a mířil do kuchyně. S naštvaným zavrčením jsem šel za ním a měl sto chutí mu konečně něco říct.
,,Vím, že Vivienne nechceš! Ani to dítě! Hraješ to! A blbá Vivienne ti to žere i s navijákem!" zvýšil jsem na něj hlas v kuchyni a praštil dlaní do kuchyňský linky.
,,Buď zticha ti říkám nebo,-"
,,Nebo co?! Co?!" skočil jsem mu do řeči.
,,Vypadneš odsud a Vivienne nikdy už neuvidíš." odpověděl. Nevěděl jsem, co říct. Oněměl jsem. ,,Myslíš, že nevím, že se ti líbí a cítíš k ní něco? Chudáčku, ona ti ale lásku nikdy neopětuje. Miluje totiž mě." dodal se škodolibým smíchem.
,,Ty si její lásku nezasloužíš! Jsi zmrd, kterýmu jde jen o sex a o to, jak se pomstít mně! Je mi z tebe špatně. Snad jednou Vivienne konečně pochopí, že jsi ji nikdy nechtěl!" procedil jsem.
,,Hele, už mě ty tvoje řeči unavujou. Zalez někam, pokojů je v týhle vile dost, a nás s Vivienne si nevšímej, okay? Nebudu se tu s tebou hádat. Nestojíš mi za to." odfrkl si a vzal ze špajzu velký proutěný košík se sladkostmi. ,,Teď mě omluv, musím se jít věnovat svojí těhotný přítelkyni." poplácal mě na rozloučenou po rameni a opustil kuchyni.
,,Hajzle zkurvenej!" zanadával jsem pro sebe a praštil pěstí do zdi. Krev ve mně vřela...Zlostí se mi klepalo celý tělo.
