Vivienne Leightová je šestnáctiletá dívka, která chce být milována a mít štěstí, ale štěstí se jí nedostává. Prochází peklem každý den, když je fyzicky a psychicky týrána svou matkou.
Torrence Henderson, nejobávanější vůdce gangu v Los Angeles, je c...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lᴏᴄᴀᴛɪᴏɴ: Bel-Air, L. A., Cᴀʟɪfᴏʀɴɪᴀ, USA
|TORRENCE|
Netrpělivě jsme vyčkávali, kdo měl tu drzost nás hned už takhle po ránu otravovat. Doufal jsem, fakt jsem doufal, aby to nebyl Corrado. Dneska jsem chtěl mít opravdu hezký den a ničím si ho nekazit. Copak jsem si už nezasloužil trocha klidu?
Jakmile se za námi do jídelny Alex vrátil, nebyl už sám. Vedle něj kráčela starší Hispánka, kterou jsem už měl čest poznat, když se ke mně Vivienne vrátila bydlet. Od té doby jsem ji neviděl. Jediný, co jsem o ní věděl, bylo, že se jmenovala Matilda, pomohla Vivienne odrodit a pracovala jako služebná pro Corrada. Nic víc.
Co tu vůbec chtěla? Poslal ji sem snad Corrado?
,,Oh, Matildo! Zdravím tě! Ráda tě tu vidím!" zamávala ji hned s úsměvem na přivítanou Vivienne sedící vedle mě. Ta žena ji úsměv a zamávání opětovala.
,,Torrenci, tahle žena si s tebou prý chce o něčem důležitým promluvit o samotě," oznámil mi Alex a šel si pak sednout zpátky k nám ke stolu, zatímco já zůstal vyjeveně zírat.
,,Vy se mnou chcete mluvit? O čem?" promluvil jsem k té ženě a stoupl si.
,,A-ano, mohli bychom ale někde o samotě, kde nás nikdo neuslyší?" odpověděla tichým stydlivým hlasem.
,,Proč? Jaký máte úmysly?" pozvedl jsem na ni tázavě obočí. Nemohl jsem přece věřit jen tak někomu, kdo se tu ukázal zčistajasna. Proč by si se mnou chtěla ta ženská povídat? Určitě v tom musel mít prsty ten prohnilý Corrado.
,,Nemám žádné špatné úmysly, jen chci, aby sis mě vyslechl, prosím," začala mi rovnou tykat, což se mi ani trochu nelíbilo.
,,Pardon, ale kdo vám dovolil mi tykat? Nikam s vámi nepůjdu. Řeknete mi to tady přede všemi. Nemám před svým gangem a ani přítelkyní žádný tajnosti." zamračil jsem se na ni.
,,Torrenci, nebuď na ni zlý, až zjistíš, co ti chce říct, změníš na ni názor," zašeptala mi do ucha Vivienne.
,,O co teda do hajzlu jde?!" zvýšil jsem už hlas a naštvaně praštil dlaní do stolu. Tohle drama mě vytáčelo.
,,Uklidni se, prosím, Torrenci," pohladila mě Vivienne po ruce.
,,Neuklidním se, dokud ta ženská něco neřekne! Jestli takhle dál bude mlčet, může klidně odejít. Nestojím o to, abych měl ve vile služebnictvo tvýho zasranýho fotra!" zavrčel jsem vztekle směrem k Vivienne a vzápětí se otočil k té ženě, která měla již sklopenou hlavu k zemi a vypadala zkroušeně.
