Vivienne Leightová je šestnáctiletá dívka, která chce být milována a mít štěstí, ale štěstí se jí nedostává. Prochází peklem každý den, když je fyzicky a psychicky týrána svou matkou.
Torrence Henderson, nejobávanější vůdce gangu v Los Angeles, je c...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lᴏᴄᴀᴛɪᴏɴ: 𝐵𝑒𝑙-𝐴𝑖𝑟, L. A., Cᴀʟɪfᴏʀɴɪᴀ, USA
|VIVIENNE|
Vysmrkala jsem se už do několikátého kapesníčku a nedokázala se podívat nikomu z těch kluků do očí. Po tom, jak mě Torrence před všemi nazval, jsem se cítila špinavě, zostuzeně a opravdu trapně. Vážně jsem byla tak naivní, když jsem si myslela, že by mě tu chtěl mít? Proč já vůbec kývla Blakeovi a Dannymu na to, aby mě oblékli do vyzývavých hadrů a nechali mě nalíčit v salónu? Všechna ta snaha byla zbytečná!
,,No tak, už nebreč, Blake mu teď domluví a bude v pohodě," promluvil ke mně blonďák s piercingem ve spodním rtu. Myslím, že se jmenoval Ryan.
,,Ne. On chce, abych odešla. Řekl to dost jasně. Nechce mě tu." vzlykla jsem a vstala od stolu, u kterého se mnou všichni kluci seděli.
,,Ale chce, jen má dneska prostě blbou náladu. Blake a tady Danny ho vytočili s tím, že nám neřekli, kam vůbec jeli. No, tak si svůj vztek vybil prostě na tebe." zapojil se do debaty kluk s tmavým strništěm na tváři - Tony.
,,Přestaňte ji všichni lhát, do hajzlu." praštil dlaní do stolu kluk se světle hnědými vlasy - Alex, ten mi z nich připadal nejvíc nesympatický. A asi to bylo vzájemné, protože se na mě celou dobu díval zvláštně, tak povrchně a nepřátelsky...Chtěl říct ještě něco, už se na to nadechoval, ale kluci mu začali skákat do řeči. Jeden druhého sprostě okřikoval a strkali do sebe na židlích - jak malí kluci. Přestala jsem je poslouchat. Zacpala jsem si uši dlaněmi a dívala se do země.
,,Hej! Co se to tady děje? Dost!" zahřměl po chvíli kdosi za mnou. Jeho řev bych poznala i na kilometry daleko...Torrence.
Rychle jsem si dala pryč dlaně z uší a otočila se za ním. Kluci u stolu po jeho řevu utichli. Blake stojící vedle Torrence se podivně usmíval stejně tak i Torrence. Byla jsem zmatená. Nebyl snad ještě před chvílí naštvaný?
Nikdo se neměl ke slovu, a tak jsem se toho ujala já. ,,Pokud mě tu nechcete, tak půjdu," pípla jsem, ale Torrence mi hned vstoupil do cesty.
,,Nikam nejdeš," řekl rázně a v tom jsem ucítila tlak na svých bocích. Sklonila jsem pohled. Mé boky svíraly jeho velké ruce, jejíchž prsty byly ozdobeny několika prsteny s drahými drahokamy. Rychlostí blesku si mě otočil zády k sobě a silným nárazem přirazil na tělo. Trhaně jsem se nad tím nadechla a své drobné ruce položila instinktivně na ty jeho.
Měla jsem husinu po celém těle a jemně sebou cukla, jakmile jsem zaregistrovala jeho teplý dech na krku. Otočila jsem se k němu a pohlédla mu do tváře. Do mých očí se zabodl intenzivní, oceánově modrý pohled a já na moment přestala dýchat. Ignorovala jsem to, že jsou tu s námi jeho kamarádi. Vnímala jsem jen Torrence a jeho oči, které se vpíjely do mých. Měla jsem pocit, jako by se mi nimi díval přímo do duše. Stále pevně svíral mé boky ve svých dlaních a já si prohlížela každý detail jeho obličeje.
