Vivienne Leightová je šestnáctiletá dívka, která chce být milována a mít štěstí, ale štěstí se jí nedostává. Prochází peklem každý den, když je fyzicky a psychicky týrána svou matkou.
Torrence Henderson, nejobávanější vůdce gangu v Los Angeles, je c...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lᴏᴄᴀᴛɪᴏɴ: 𝐵𝑟𝑒𝑛𝑡𝑤𝑜𝑜𝑑, L. A., Cᴀʟɪfᴏʀɴɪᴀ, USA
|CORRADO|
,,Jedenáct, dvanáct, třináct, čtrnáct, patnáct tisíc přesně." spočítal jsem postaru ručně zelené bankovky a předal následně kufr s patnácti tisíci dolarovkami jednomu ze svých poskoků, Stevu Hoppkinsovi.
,,Pane Russo, jste si jistý, že ten plán vyjde bez problémů?" zeptal se mě Steve s obavami.
,,Samozřejmě, Torrence si nenechá ujít žádný obchod s výhodnou cenou," zazubil jsem se na něj a pohodlně se usadil ve svým křesle. Položil jsem si ruce na opěrky a sledoval, jak si Steve bere kufr a odchází z mé kanceláře. ,,A nezapomeň, Steve. Torrence nesmí zjistit, že máme špatný úmysly, rozumíš? Nesmíš nic říct ani projevit jakýkoli náznak něčeho. Není blbej, pozná, když s ním chce někdo vyjebat." upozornil jsem ho ještě.
,,Nebojte, pane Russo, nezklamu vás," mávl na mě na rozloučenou Steve a poté již zmizel. Já si vybral z prvního šuplíku krabici mých oblíbených kubánských doutníků a jeden si zapálil svým pozlaceným zapalovačem. Silně jsem si z něj potáhl a následně vydechl velký dým. Po tváři se mi rozlil spokojený úsměv.
Z klidného ticha mě však po chvíli vyrušil nečekaný příchod mé služebné Matildy, která v rukách držela tác se šálkem černé kávy.
,,Vaše káva, jak jste si přál, pane Corrado," řekla mi posmutněle a položila přede mě na stůl onen šálek kávy. Chtěla následně rychle odejít, ale já ji zastavil.
,,Co se tváříš tak nešťastně, hm? Snad to není kvůli tvému synáčkovi?" neodpustil jsem si pichlavou poznámku.
,,Pane Corrado, vím, že mi do vaší práce nic není, ale jestli na mého syna něco potají pácháte, odmítám tu jen tak stát a nečinně tomu přihlížet. Jsem jeho matka. Jeho jediná rodina, která mu zbyla. Budu vždycky při něm, i když o tom nebude vědět." řekla mi a to mě donutilo se hrdelně zasmát. ,,Neubližujte mu, prosím. Jestli se mu něco stane, nepřežiju to, pane Corrado," padla na kolena a začala zoufale prosit.
,,Matildo, to nemyslíš vážně? Zapomnělas na to, co je tvůj syn zač? Nezaslouží si být šťastný po boku mé dcery! Nehodlám se dívat na to, jak si hraje na milujícího partnera a otce, když vím, že to tak doopravdy nemyslí. Když se mu podařilo uprchnout z vězení, mám už jiný plán, jak ho zničím, a věř mi, že ty s tím nenaděláš vůbec nic. Jsi pouze služebná, která se stará o úklid a vaření v mém sídle. Teď se seber a opusť mou kancelář. Chci být sám!" zařval jsem na ni a ukázal prstem posléze na dveře. Matildu má slova rozbrečela, nejspíš doufala, že mě to obměkčí, jenže byla na omylu.
Nic a nikdo mě nemohl zastavit před zničením Torrence Hendersona jednou provždy.
