Vivienne Leightová je šestnáctiletá dívka, která chce být milována a mít štěstí, ale štěstí se jí nedostává. Prochází peklem každý den, když je fyzicky a psychicky týrána svou matkou.
Torrence Henderson, nejobávanější vůdce gangu v Los Angeles, je c...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lᴏᴄᴀᴛɪᴏɴ: 𝐵𝑒𝑙-𝐴𝑖𝑟, L. A., Cᴀʟɪfᴏʀɴɪᴀ, USA
|VIVIENNE|
Cítila jsem se vyčerpaná, ale zároveň šťastná jako nikdy předtím. V náruči jsem držela svou malinkou dcerušku a nemohla z ní ani na vteřinu odtrhnout zrak. Její modrá očka se vpíjela do těch mých, zatímco v pusince měla mou bradavku a spokojeně sála moje mléko. Opatrně jsem ji u toho hladila po jejích hustých černých vláskách. Nechápala jsem, že měla už po porodu na hlavičce tolik vlásků. K jejímu drobnému tělíčku a velmi malinké hlavičce to bylo strašně roztomilý.
Když jsem si tak prohlížela celý její obličejíček, bylo mi jasné, že až vyroste, bude celá Torrence, a to nejeden vzhledově ale i chováním, což se mi potvrdilo tím, jak se neustále mračila, byla bez nálady a zatínala vztekle pěstičky v pěst, když kolem sebe viděla spoustu lidí a dotýkali se ji. Nikdo se za to na ni však nemohl zlobit, bylo to tak komické a k sežrání, jak se snažila vztekat.
Koukala jsem do jejích modrých oček a nemohla stále uvěřit tomu, že tohle je moje dceruška, ta, která mě v bříšku silně kopala, způsobovala mi nevolnosti a nutila jíst příšerné kombinace jídel. Bylo to neuvěřitelné.
,,Princezno moje krásná, vím, že ti to říkám pořád, ale maminka tě nepopsatelně moc miluje," šeptala jsem k ní, ale ona to nevnímala. Vnímala jen moje prsa, která ji na mně nejvíce fascinovala. ,,Koukej, Faye, tatínek přišel," usmála jsem se na Torrence, který stál ve dveřích od naší ložnice a pobaveně se usmíval nad mým šišláním.
Faye ještě neměla vlastní pokojíček, protože jsem nechtěla, aby spala jinde a sama. Byla jsem na ni velmi fixovaná už od prvního momentu, kdy mi ji Matilda položila na hrudník. Každou noc spinkala v posteli uprostřed mezi mnou a Torrencem. My dva jsme se pořádně díky tomu nevyspali, poněvadž jsme se museli neustále hlídat, abychom ji náhodou ve spánku nezalehli.
,,Faye ještě nespí?" zeptal se udiveně Torrence a vešel za námi do ložnice, načež za sebou hned zavřel dveře.
,,Nene. Ještě je vzhůru." odpověděla jsem. ,,A pořád je bez nálady, no jen se na ni podívej. Můžu na ni hezky mluvit, hladit ji, zpívat, kojit, ale ona se na mě stejnak nikdy neusměje," povzdechla jsem si smutně.
,,Je to čerstvě narozený miminko, nesmíš to tak brát," snažil se mě utěšit. Posadil se na kraj postele vedle mě a začal mě hladit po zádech.
,,Ale na tebe se usměje vždycky, už jak byla v mým bříšku, tak měla raději tebe než mě," cítila jsem, jak se mi z toho chtělo brečet. Já Faye milovala nadevše, každý den se modlila za její zdraví, mezitím co Torrence ji zpočátku nechtěl, chtěl ať s ní jdu na potrat a ve finále? Ve finále byla podobná jemu a měla jeho i radši...
,,Neplakej, Vivienne. Možná se usmívá jen na mě, protože ve mně jediným vidí svou podobu," ušklíbnul se a vzal Faye za její drobnou tlustou ručičku, kterou měla akorát sevřenou v pěstičce. Po jeho dotyku však ihned povolila a omotala mu prstíky okolo ukazováčku. Vyplivla z pusinky mou bradavku a začala kňourat, aby si ji Torrence vzal. To mě okamžitě rozbrečelo.
,,Co jsem říkala? Chce jenom tebe, máma ji je ukradená," řekla jsem mezi vzlyky a schovala si prso zpátky do kojící podprsenky. Faye se už na mě ani nepodívala. Natahovala ručičky už jenom k Torrencovi.
,,Vivienne, nebreč, proboha, snad nežárlíš na malý miminko?" zasmál se Torrence a hned na to si vzal Faye do své náruče.
,,Já jenom chci, aby mě taky měla ráda tak jako tebe! Tohle není fér! Já ji vždycky milovala nadevše, ne ty!" vzlykala jsem dál.
,,Uklidni se, prosím tě. Nemá ještě rozum, akorát se učí vnímat. Neboj, ještě se může všechno změnit," pohladil Faye po vláskách a ona se nad tím začala radostně usmívat svou bezzubou pusinkou a máchat jemně ručičkama. ,,Tatínkova holčička. No, jak jsi krásná, ňu." spusinkoval ji každý prstíček na ručičce a Faye nad tím radostně až zapištěla.
,,Tohle už se nezmění..." zašeptala jsem pro sebe smutně a posunula se k Torrencovi blíž, abych Faye mohla být stále na blízku.
,,No tak si uděláme další a to další bude mít už třeba radši tebe," uchechtl se, ale já ho za to hned spražila pohledem. ,,Vivienne, no tak. Nebuď z toho tak smutná. Pro nás oba je Faye největším darem a štěstím. Koukej, dívá se i na tebe teď,"
Podívala jsem se na Faye a nemohla uvěřit vlastním očím. Ona se na mě usmála. Poprvé v životě se usmála. Tak upřímně a krásně. Dojetím se mi z očí opět spustily slzy. ,,Miláčku můj malinký, ty se na mě konečně usmíváš?" promluvila jsem k ní a dala ji pusinku na tvářičku. I po tomhle se na mě překvapivě furt usmívala.
,,Maminka furt jenom brečí, snad nebudeš tak citlivá po ní, dcerko," zasmál se nad mou reakcí Torrence a polechtal Faye lehce po bříšku. Ta ale zrak teď nedokázala spustit ze mě. Natahovala ke mně jednu svou ručičku a vyplazovala na mě svůj jazýček.
,,Chceš jít zpátky k mamince?" zeptala jsem se ji potěšeně, samozřejmě očekávajíc, že mi neodpoví.
,,Asi chce zase jíst," ušklíbnul se Torrence a také že měl pravdu. Faye se na mě usmívala jen z vyčůranosti, abych si ji zase přiložila k prsu. Jen co vsála mou bradavku do úst, už byla zase jako v komatu a přestala se usmívat. Soustředila se pouze na moje prso. Položila si na něj svou drobnou ručičku, zavřela očička a sála z něj moje mléko jako smyslu zbavená.
,,Ach jo, ona ve mně vidí vážně jenom má prsa," zesmutněla jsem.
,,A nejsi ráda, že aspoň něco?" dělal si z toho ještě Torrence srandu.
,,Haha, strašně vtipný," pronesla jsem ironicky a protočila u toho očima.
,,I já mám pro ně slabost, co si budeme...," mrknul na mě a skousl si laškovně spodní ret. ,,Myslíš, že bychom mohli už...Však víš," zamrkal na mě.
,,Ještě neskončilo šestinedělí," odpověděla jsem pobaveně.
,,Do hajzluuu," zanadával otráveně a dopadl zády na postel.
,,No bohužel, musíš ještě počkat," zaculila jsem se na něj.
,,Jak dlouho ještě?" zeptal se zoufale.
,,Ještě týden," spočítala jsem rychle a on si nad tím jen povzdechl.
