Vivienne Leightová je šestnáctiletá dívka, která chce být milována a mít štěstí, ale štěstí se jí nedostává. Prochází peklem každý den, když je fyzicky a psychicky týrána svou matkou.
Torrence Henderson, nejobávanější vůdce gangu v Los Angeles, je c...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lᴏᴄᴀᴛɪᴏɴ: 𝐵𝑒𝑙-𝐴𝑖𝑟, L. A., Cᴀʟɪfᴏʀɴɪᴀ, USA
|VIVIENNE|
Tma, do které jsem v koupelně upadla, se pomalu vytratila a nahradilo ji světlo. Rozlepila jsem oči a rozhlédla se po místnosti. Vypadala jako nějaká pracovna. Starožitně zařízená a obsahující nábytek z tmavého dřeva. ,,Kde to jsem..?" řekla jsem si v duchu. V Torrencově vile to rozhodně nebylo. Znala jsem každou její místnost. Tahle, ve které jsem se nacházela, byla pro mě neznámá.
Po mé levici stála menší židle, na které seděl...Blake? Byl shrbený, tvářil se naštvaně a v rukách svíral mobil. Vypadalo to, že si s někým textuje. ,,B-Blakeu," vydechla jsem slabě a on ke mně hned otočil hlavu. Na tváři se mu objevil menší úsměv a chytl mě za ruku.
,,Už jsi v pořádku, Vivienne. Teď se jen nesmíš moc namáhat," řekl mi. Snažil se o široký úsměv, ale nešlo mu to. Něco mi tu nesedělo...
,,Co se stalo?" zašeptala jsem zmateně a rozhlédla se znovu po místnosti. Až teď jsem zaznamenala, že se u mé postele po mé pravici nachází stojan s kapačkou, na níž byla připojena kanyla, kterou jsem měla zavedenou do žíly. Bolestně jsem zavřela oči a zavzpomínala, co se stalo. ,,M-moje miminko...Moje maličké!" rozbrečela jsem se a položila si obě ruce na bříško.
,,Vivienne, uklidni se..."
,,Nee! Prosím, neříkej, že je mrtvé! Prosím!" zakřičela jsem na něj mezi vzlyky a pohladila se po bříšku.
,,Nemusíš se bát. Žije."
,,Žije..? Opravdu?" přestala jsem vzlykat a usmála se široce. S lítostivým úsměvem přikývl. Ucítila jsem příjemně hřejivý pocit na srdci. ,,Maminka už nikomu nedovolí, aby ti ublížil, maličký," zašeptala jsem k bříšku a znovu se po něm pohladila.
,,Vivienne...Vědělas to celou dobu a tajila to před námi..?" zeptal se mě zaskočeně Blake.
Neodpověděla jsem. Bála jsem se už něco říct. Věděla jsem to hned po tom, co jsem měsíc nedostala měsíčky. Nemusela jsem si ani dělat těhotenský test a poznala jsem změny ve svém těle...Ty nevolnosti, závratě, chutě...Doufala jsem, že to před Torrencem utajím co nejdéle...
,,Ty si to dítě nedáš pryč, co? Bylo z tvojí strany plánovaný?" vyzvídal dál Blake. Dlouze jsem nasucho polkla a odvrátila od něj zrak. ,,Vivienne, mně to můžeš říct. Myslela sis, že díky tomu s tebou Torrence zůstane a zachrání tě?"
,,Blakeu, chci být sama, prosím," zamumlala jsem.
,,Torrence chce, aby sis to vzala." zašeptal.
,,Vím," špitla jsem smutně. ,,Chtěl naše maličké zabít...Mlátil mě a říkal,—-"
,,Vím. Našel jsem tě v koupelně v bezvědomí a od krve," přerušil mě a já k němu šokovaně zvedla zpět pohled. ,,Bál jsem se, že to nepřežiješ. Nevypadalo to s tebou moc nadějně. Protrpěla jsi lehký otřes mozku a začala jsi strašně krvácet z rozkroku. Malém jsi o to dítě přišla. Zachránili jsme ho jen taktak." povzdechl si.
,,Panebože," zalapala jsem po dechu a z očí se spustily další slzy.
,,Odvezli jsme tě k našemu soukromému doktorovi Patrickovi, aby se na tebe podíval. Ošetřil ti hlavu a zavolal pak nějakýho dalšího doktora. Nechápali jsme, proč volá dalšího, ale když nám oznámil, že jsi těhotná a on tě nemůže gynekologicky vyšetřit, protože není gynekolog, nechtěli jsme tomu věřit...Torrence nám odmítal cokoliv říct." pokračoval Blake.
,,Kde je teď Torrence?" zeptala jsem se s nechutí v hlase.
,,S klukama u Patricka. Furt říká, že ti chce zařídit potrat a nezajímá ho, co na to řekneš ty."
,,Já si to nedám pryč! Nezabiju toho nevinného tvorečka ve mně! To neudělám! Nikdy bych si to neodpustila," rozvzlykala jsem se. Blake si soucitně povzdechl a pohladil mě po vlasech.
V tom za námi do místnosti vešel muž v bílém doktorském plášti a s brýlemi posazenými na nose. Vypadal starší, mohlo mu být tak už přes čtyřicet. Na tváři měl lehké světlé strniště a byl plešatý. ,,Zdravím, Vivienne. Jsem doktor Patrick Jones. Přišel jsem vás zkontrolovat. Jak se cítíte?" přišel ke mně a podal si se mnou ruku.
,,Dobrý den, cítím se už trochu lépe. Jak je na tom mé děťátko?" zeptala jsem ho hned s obavami.
,,No...Plod jsme naštěstí zachránili. Je velmi silný a odolný, ale musíte teď na sebe dávat větší pozor. Budete odteď muset brát léky a určité vitamíny, aby k tomu opět nedošlo. Jste v prvním trimestru, což je nejzávažnější a nejvíce náchylný trimestr k samovolným potratům a dalším komplikacím."
,,V kolikátém je měsíci?" vložil se do toho Blake.
,,Ve druhém." odpověděl doktor. ,,Vivienne, vzhledem k tomu, že jste ještě neplnoletá, vám musím ale oznámit, že pokud si dítě necháte, pravděpodobně vám ho stát vezme a,—-"
,,Postaráme se o ni. Zůstane u nás." přerušil doktora Blake a já se na něj zaskočeně podívala.
,,Ale co Torrence? Blakeu, on chce, aby si to dítě dala pryč." řekl doktor.
,,Já si ho nedám vzít!" zakřičela jsem.
,,Patricku, já už Torrencovi domluvím. Vivienne si dítě nechá a konec. Bude odteď pod mojí ochrannou." řekl už trochu přísnějším hlasem Blake, čímž doktora umlčel. S povzdechem a pokroucením hlavy doktor opustil místnost a já se obrátila hned potom na Blakea.
,,Nemůžu být už v jedné vile s Torrencem. Bojím se, Blakeu. Co když mi ublíží znovu? Asi bude nejlepší, když od vás odejdu a,—"
,,Zbláznila ses? Neslyšelas snad, co říkal Patrick? Jsi neplnoletá, to dítě by ti už hned v porodnici vzali a nevybavovali by se s tebou. Nesmí se to nikdo dozvědět, a proto zůstaneš u nás. Přísahám ti tady, že už nedovolím, aby se k tobě Torrence přiblížil. Budu tě hlídat, nehneš se beze mě už nikam."
,,Nevím, jestli to je dobrý nápad, Blakeu."
,,Chceš snad, aby ti to dítě vzal stát?"
,,Ne, to rozhodně ne." zakroutila jsem hlavou.
,,Tak mi věř, prosím," chytil mě za ruce a vážně se mi podíval do očí.
