Lieve - Moji anonymní přátelé [UPRAVUJE SE]

🤍11.KAPITOLA🤍

...Nechápala jsem proč a o čem se mnou chce mluvit ale šla jsem...

Han mě dovel do hotelové herny. Byla tu tma. „Nechceš rozsvítit?" Zeptala jsem se ho. „A poutat na sebe pozornost? Ne radši ne." Odpověděl. Neměla jsem z toho dobrý pocit, ale po chvíli jak si oči zvykly už bylo docela vidět. „Hodně jsem o tobě slyšel." Řekl. „Jasně, ta Liv ze šatny která-"
„Ne tak to nemyslím." Přerušil mě. Nechápala jsem. „A jak to myslíš?"
„Podle mě jsi jiná než všichni- než ostatní říkají."
„Co tím myslíš?"
„Slyšel jsem o tobě spoustu věcí, jakože jsi podváděla na soutěži, podplatila manažera, nebo že jsi s Yeonjunem v šatně-"
„Okay celý to slyšet nemusím." Přerušila jsem ho. „Promiň. Ale nemyslím si že jsi skutečně taková."
„A jaká si myslíš že jsem?"
Přišel ke mě blíž. Nechápala jsem co dělá. Šel ke mě blíž a od něj dělala kroky dál. Zastavila mě ale zeď o kterou jsem se zády opírala. Najedou stál úplně přede mnou. „To nevím, ale rád bych to zjistil." Řekl a opřel se jednou rukou o zeď. Koukal mi do očí a já do jeho. „Rád bych tě poznal, Liv." Usmál se na mě. Začala jsem mít motýlky v břiše. Absolutně jsem nevěděla proč. Vzpamatuj se Liv! „Nechci mít zase problém." Řekla jsem a odešla do druhého rohu. Han se na mě podíval. „Nechci ti dělat problémy, jen se..." Chvíli bych ticho. „...kamarádit." řekl nakonec. „Dobře, můžeme se kamarádit ale pod jednou podmínkou." Řekla jsem. „Nesmí nás spolu vidět nikdo z txt. Jasný?"
„Ty se jich snad bojíš?" Zasmál se. „Trochu." Zašeptala jsem. „Tak dobře." Přišel ke mě a naklonil se. „Neuvidí nás." Zašeptal. Zvedla jsem jedno obočí. „Chceš na to přátelský holčičí malíček?" Řekl a zasmál se. Měl roztomilý úsměv. „Ne děkuji." Zasmála jsem se taky. V kapse mi začal bzučet telefon. Vyndala jsem ho a podívala se kdo mi volá. Byla to Soo-ah. „Ehh, tak já už musím papa." Řekla jsem a vyběhla z herny směrem k našemu pokoji. „Liv kde jsi byla?" Zeptala se mě Ash když jsem doběhla před náš pokoj. „Soo-ah po tobě už povolala pátrací četu."
„Liv tady jsi." Zvolala nadšeně Soo-ah která přicházela směrem k nám. Najednou se tu objevil i Han. Snažila jsem se mu nevěnovat pozornost ale nešlo to. „A ty jsi byl kde?" Zeptala se ho Soo-ah. „Já? Ehm- na... na záchodě." Vypadlo z něj nakonec. „Vždyť máte záchod a koupelnu na pokoji." Řekla nechápavě Soo-ah. „Jo ale, ale já byl na jiným." Řekl nervózně. Chtělo se mi hrozně moc smát ale musela jsem se udržet. „Proč?" Zeptala se Soo-ah. Han byl chviličku ticho ale potom promluvil. „Protože jsem mafián a ty stará bába." Řekl a vyloženě utekl do svého pokoje. S holkama jsme na sebe chvíli nechápavě koukaly a potom jsme dostaly záchvat smíchu. „Počkejte pššššššt." Zašeptala Soo-ah která se snažila udržet smích. Snažily jsme se smát potichu ale nešlo to. „Radši už běžte." Šťouchla do nás a my se vrátily na pokoj.

„Takže Han jo?" Řekla provokativně Ash která si na posteli nanášela na obličej nějaký krém. „Co s ním?" Snažila jsem se dělat že o ničem nevím. „Hele já nejsem blbá." Řekla a zasmála se. „Jenom mi chtěl něco říct." Začala jsem se usmívat taky. Ash se na mě podívala a okamžitě zahodila vše co měla po ruce a lehla si ke mě. „Povídej Julie." Řekla a usmívala se. Začala jsem se smát. „Ale niiic, jen říkal že mě chce poznat."
„Uuuuu, z toho něco bude." Řekla Ash. „Ale prosimtě." Zasmála jsem se. Ash se posadila na postel a začala dramaticky máchat rukama. „Už to vidím, odvážná Lieve se postavila čelem lásce a přistoupila na sňatek s princem Hanem." Dostala jsem záchvat smíchu a Ash taky. „Ne teď vážně, líbí se ti?" Zeptala se mě. „Trošku." Přiznala jsem a nepřestala se usmívat. „Víš že spolu můžete něco mít?" Řekla se smíchem. „Jak jako?" Zeptala jsem se. „Jsi pod anonymní smlouvou, takže teoreticky můžete." Odpověděla Ash. Začala jsem se smát. „Jenom řekl že se chce-"
„Kamarádit?" Doplnila mě. „Jo? Nic víc." Řekla jsem. „Jak myslíš." Řekla Ash a zasmála se. Chvíli jsme si večer ještě povídaly a potom jsme se chystaly do postele. S Ash to teď bylo fajn takže jsem jí nechtěla dusit s tím tématem jak se sem dostala. Řekla sice že mi to řekne ale nechtěla jsem aby byla smutná nebo zase brečela. Nechala jsem to tak být. Ona mi to řekne když bude chtít. Přichystaly jsme se do postele a po chvíli jsme obě usnuly.