Lieve - Moji anonymní přátelé [UPRAVUJE SE]

🤍17.KAPITOLA🤍

..„Miluju tě a mám o tebe strach."...

Chvíli jsem koukala do telefonu a nechápala.

„Ty mě miluješ?" Přišla mi další zpráva. Vůbec jsem nevěděla co odpovědět.

„Byl to ten vzkaz na tom videu ne?" Napsal. Teď už jsem to konečně chápala. Přepadla mě panika. Nechtěla jsem aby věděl že jsem do něj zamilovaná. Připadala jsem si trapně.

„Nebylo to na tebe."
„A na koho?"
  „Na někoho jiného..."

„A co to -mám o tebe strach-?"

                                  „Udělal jsi tam asi chybu,                 mělo to být -mám strach."

Sung-Ho něco psal ale potom se mi objevilo že už není aktivní. Co jsem to udělala. Vážně jsem nevěděla co dělat. Byla to chyba? Přece to tak nebude řešit. Najednou mi vpadla do pokoje Soo-ah která mávala s papírkem který držela v ruce a radovala se. „Liv! Už konečně vím co byl ten vzkaz!" Radovala se. Doháje. Ještě teď ona to ví. „A co?" Dělala jsem že nevím. Podala mi papírek s "rozluštěným" vzkazem. Začala jsem se smát. „Coje?" Zeptala se. „A co je, Hyjomanflamerdenlex?" Začala jsem se smát ještě víc. Soo-ah mi zklamaně vytrhla papírek z ruky. „Možná jsem udělala chybu." Řekla ale já měla záchvat smíchu. „No nicméně, co ty a Ho?" Zeptala se mě. Přestala jsem se smát. „Co by bylo?"
„Nevím. Už se ti vyznal?" Zeptala se mě. Ne, nevyznal. A po tom co jsem udělala to asi nikdy neudělá. Zakývala jsem hlavou na nesouhlas. „Neblbni! V sázce je tolik Wonů!" Řekla a začaly jsme se smát. Po zbytek večera jsme si povídaly. Potom Soo-ah objednala pizzu a přidaly se i Kelly a Ash. Luna prý musela něco zařizovat. Pustily jsme si film a dlouho do noci byly vzhůru.

Ráno jsem se probudila vedle Soo. Asi u mě přez noc zůstala. Někdo zaťukal na dveře. Vážně nemůžu mít chvíli soukromí... Do pokoje vešla Ash. Usmála jsem se na ní a posadila se. „Pojď na chodbu prosím." Řekla a já šla za ní. Ash zavřela dveře do mého pokoje kvůli spící Soo. „Co se děje?" Zeptala jsem se. „Hyunbin mě pozval na rande." Řekla a zakryla si překvapeně pusu rukama. Začaly jsme se radovat. „A kam?"
„Nevím jak se to tam jmenuje, ale je to nějaká restaurace kousek odsuď." Řekla a zaradovala se. „To je super, třeba se z toho něco vyvine." Zašeptala jsem. „Mimochodem co ty a Sung-Ho?" Nadzdvihla obočí. Dělala jsem že jsem to přeslechla. „Slyšela jsem že je na tom teď dost špatně." Pokračovala. „Cože?" Zeptala jsem se vyděšeně. „Prý si teď vzal pauzu a ani nikoho netrénuje." Řekla. To je kvůli mě? Cítila jsem se strašně provinile. „No nic já musím." Řekla a ukázala na čas v telefonu. Rozloučily jsme se a já se vrátila do pokoje. Závěsy byly stále zatažené takže do pokoje nešlo denní světlo. Lehla jsem si do postele a přemýšlela. Co se děje se Sung-Hoem? Je v pořádku? Je na mě naštvaný? Ublížila jsem mu? Má mě skutečně rád? Po chvíli jsem se rozhodla že půjdu něco dělat. Dávala jsem si to jak se Sung-Ho cítí za vinu. Zvedla jsem se a oblékla se. Šla jsem do studia. Už dlouho jsem netančila. Nohy mě po popáleninách pořád trochu bolely ale nechtěla jsem se na to soustředit.

Ve studiu jsem si pustila písničku Lo Vas A Olvidar a začala tančit. Tak moc mi to chybělo. Milovala jsem tanec. Byla to v mém životě jediná věc která mě dokázala naplnit. Měla jsem pocit že mi tanec rozumí. Dokážu jím vyjádřit jak se cítím. „Ahoj Liv." Řekl někdo za mnou a já vykřikla leknutím. Uviděla jsem že je to Bang Chan. „Ty tohle mi nedělej!" Řekla jsem přísně. Zasmál se. „Promiň. Slyšel jsem o tom co se stalo. Je mi to moc líto." Řekl a já se smutně usmála. „Co tady děláš?" Zeptala jsem se. „Máme nahrávat novou písničku s Ivory." Řekl. Ivory byla sólo zpěvačka pod Kiss Entertainmentem. Milovala jsem její hudbu. „A, co děláš tady?" Zeptala jsem se. „Vlastně ani nevím. Zaslechl jsem odsud hudbu a pak tebe." Usmál se. Měla jsem ale pocit že je tu kvůli něčemu jinému. „Poslyš, co se týče Hana-" Takže to byla pravda. Byl tu kvůli něčemu jinému. „Chci se za něj omluvit." Řekl. Docela mě to překvapilo. „Ale to vážně není nutný." Řekla jsem a pokusila se o úsměv. „Ne poslouchej. Nám JYP nedovoluje chodit s někým, i když je to anonymně." Řekl. „Já to chápu." Usmála jsem se. „Bylo mu to trochu líto." V jeho tváři nebyla rozpoznat žádná emoce. Nejraději bych se propadla do země. Cítila jsem se provinile jak kvůli Sung-Hoovi, tak kvůli Hanovi. „To je všechno." Řekl. „Už půjdu čekají na mě." Řekl a usmál se. Potom odešel. Cítila jsem se hrozně. Už dlouho se ve mě hromadila energie kterou jsem potřebovala dostat ven. Potřebovala jsem se vyřvat. Kéž by byla nějaká zvukotěsná místnost. Pokud je tak o ní bohužel nevím. Opět jsem si pustila písničky a pokračovala v tanci. Tančila jsem až do večera. Potom jsem se vrátila do pokoje kde nikdo nebyl. Konečně trochu soukromí. Pustila jsem si do sluchátek písničku Renegade a sedla jsem si na sedačku. Jen tak jsem zavřela oči a poslouchala hudbu. Bylo to úžasný mít po delší době svůj klid. Nemusela jsem se ničeho bát, ani se stresovat. A na chvíli jsem mohla na všechno zapomenout a nad ničím nepřemýšlet. Tyhle chvilky pro mě byly výjimečné takže jsem si je vždycky užívala co nejvíc. Najednou mi zabučel telefon. Byla to zpráva od Sung-Hoa.

„Pojď na střechu." Nechápala jsem ale šla jsem tam.

Když jsem přišla na střechu seděl tam na zemi a opíral se o zídku. Přišla jsem a sedla si k němu. Byl už večer a bylo vidět na západ slunce. „Co jsi chtěl?" Zeptala jsem se ho. Ukázal prstem na slunce. „Není to krásný?" Zeptal se a hleděl na rudnoucí oblohu. Je to krásný. Ty jsi krásný Sung-Ho. Ani nevíš jak moc. „Ano." Odpověděla jsem aniž bych z něj spustila oči. „Něco ti řeknu ale nesmíš se smát." Řekl. „A co?"
„Když jsem byl malý, bydleli jsme kousek odsuď, kousek od Kiss Entertainmentu. Vždy jsem si přál tu být. Už od mala. A snil jsem o tom, že se tu jednou vyznám." Když toto řekl ztuhla mi krev v žilách. Chvíli jsem byla ticho a koukala na něj. „Miluju tě blbečku." Řekla jsem ale česky takže mi nerozuměl. „Hm?" Podíval se na mě nechápavě. „Ale nic." Řekla jsem. Kéž by jsi Sung-Ho věděl jak moc jsem ti to chtěla říct aby jsi rozuměl. Proč ti to nemůžu říct. „Ale to už je dávno." Řekl a postavil se. „Tak jdeš?" Zeptal se. Kéž bych tu s tebou mohla zůstat. Slunce už zapadlo a byla docela tma. Zvedla jsem se a šli jsme spolu dolů, opět každý do svého pokoje.

Schoulila jsem se v rohu mé postele. Cítila jsem se hrozně za to co jsem napsala Sung-Hoovi. Kéž bych to mohla vzít zpět, a říct mu jak moc ho mám ráda. Ale nešlo to. Přemýšlela jsem ještě dlouho do noci, až jsem z toho usnula.

Čauky mňauky♥️ Tak coo myslíte si že se Sung-Ho už konečně vyzná? Připravte si kapesníčky dámy😭 (a pánové - kluci to asi nečtou hah.) Snad se vám kapča líbilaaaaaa a mějte seee🤍🤍