Lieve - Moji anonymní přátelé [UPRAVUJE SE]

🤍16.KAPITOLA🤍

...Zhluboka jsem se nadechla a vydala se směrem ke dveřím...

Sung-Ho otevřel dveře a všechny pohledy byli věnování nám. „Liv!" Vykřikly holky a přiběhly ke mě. Chtěli mě obejmout ale zarazily se když uviděli moje tělo. „Co se ti stalo?" Zaptalab se Soo-ah. Byla jsem nervózní a ještě dost vyděšená. „Potřebuje si odpočinout." Řekl Sung-Ho a chytl mě kolem ramen. Odvedl mě do mého pokoje. „Sung-Ho." Oslovila jsem ho když se otáčel k odchodu. „Ano?" Zeptal se. „Děkuji. Bála jsem se o tebe." Řekla jsem. Sung-Ho se usmál a přišel ke mě. „Taky jsem se o tebe bál. Běž si odpočinout." Řekl a rozcuchal mi vlasy. Potom odešel. Pousmála jsem se nad tím a zalezla si do svého pokoje.

Ani nevím jak jsem usnula, ale když jsem se probudila byly dvě hodiny ráno. Dostala jsem hroznou žízeň tak jsem šla dolů se napít. Já prostě  nemůžu používat mojí kuchyň v pokoji. Překvapilo mě že na sedačce někdo seděl. Byla to Soo-ah. „Soo?" Oslovila jsem jí a ona se otočila. „Liv." Vstala a šla ke mě. „Jak ti je?" Zeptala se mě. „Sung-Ho nám všechno řekl." Dodala. „Už je to lepší, když jsem tu s vámi." Odpověděla jsem. Soo-ah mě objala. Potom jsem si natočila vodu a napila se. „Co tu děláš tak pozdě v noci?" Zeptala jsem se jí. „Pořád mi vrtá hlavou jedna věc." Řekla. Ukázala směrem ke stolku před gaučem kde byly různé popsané papíry. „Ten vzkaz." Řekla. Ztuhla jsem. „Vy jste si toho všimli?" Zeptala jsem se. „Jenom já." Řekla. „Ale teď když už jsi tady, by jsi mi to mohla říct." Byla jsem nervózní. Nechtěla jsem aby věděli co jsem naznačovala. „Hele jsem unavená. Jdu si lehnout." Řekla jsem a pousmála jsem se. „Tak si promluvíme ráno." Usmála se Soo-ah. Ta mi asi pokoj nedá. Šla jsem nahoru ale v tom tam byl někdo další. To nikdo v tuhle dobu nespí? Byl to Sung-Ho. „Liv?" Oslovil mě. „Ano?" Odpověděla jsem. Chvíli na mě koukal. „O čem jste se dole bavily?" Zeptal se. „Ale o ničem." Řekla jsem a chtěla jsem jít do svého pokoje. „Byla to morzeovka viď." Řekl a já se zasekla ve dveřích. „Řekneš mi co jsi říkala? Neřeknu to ostatním." Chvíli jsem stála a přemýšlela. Potom jsem se na něj otočila. „Třeba jo, a třeba ne." Řekla jsem a zavřela se v pokoji. Chvíli jsem se opírala o dveře a čekala jestli něco uslyším. Sung-Ho tam jen chvíli zůstal a potom se taky vrátil do pokoje. Zalezla jsem si opět do postele a usnula jsem.

„Liv!" Vykřikl někdo a vrazil mi do pokoje. Lekla jsem se a vylítla z postele. „Promiň." Zakryla si pusu Ashley. „Omo Ash! Co se děje?" Řekla jsem vyděšeně. „Okamžitě si pusť televizi!" Řekla a zapka jí dřív než jsem to stihla já. „A co jak-"
„Pššššt!" Ukázala směrem k obrazovce. Po chvíli jsem pochopila o co jde.

„Tři mladí chlapci a dívky dnes zatkla japonská policie na základě únosu a ublížení na zdraví člověka jehož jméno nebudeme jmenovat. Teenageři jsou momentálně u výslechu-"

„Vidíš!" Řekla nadšeně. Nechápavě jsem se na ní podívala. „Ty to nechápeš Liv? Konečně jsi volná!? Už se nemusíš schovávat!"

„Korejská policie nás také informovala o spolupachateli který byl zaměstnancem ve známém Kiss Entertainment. Tento muž se dopustil spolupráce s těmito šesti mladými lidmi. Také bude muset zaplatit pokutu ve výši 116 150 000 Wonů..."

[Pro představu jsou to nějaké 2 000 000 - naschvál jsem si i hledala kolik stojí pokuta za porušení smlouvy o dodržení mlčenlivosti/anonymu 😆]

Podívala jsem se na Ashley a usmála jsem se. „Soo-ah se na to taky dívá. Možná už konečně budeme moct jet domů." Usmála se. Byl to opravdu skvělý pocit. Už se nebudu muset ničeho bát. Ale je to ještě jedna věc kterou bych chtěla aby se vyřešila. Sung-Ho. Chvíli jsme si s Ashley povídaly a potom jsme šly na oběd.