Lieve - Moji anonymní přátelé [UPRAVUJE SE]

🤍14.KAPITOLA🤍

...„Chápu o čem mluvíš. Mluvíš o Liv."...

Mluví o mě? Proč se baví o mě? „Ale ty nechápeš proč!" Slyšela jsem říkat Sung-Hoa. „Proč jí prostě neřekneš narovinu že jí máš rád?" Zeptal se Hyunbin. Byla to pravda? Sung-Ho mě má opravdu rád? Nevěřila jsem že to slyším. „Já jí to chtěl říct ale-"
„Ale ona byla s Hanem. Víš co? Měl jsi mu říct sám že Luv růže nesnáší. Pochopil by to." Přerušil Sung-Hoa Hyunbin. Nemohla jsem uvěřit tomu co slyším. Sung-Ho se zajímal o to jaké květiny mám ráda? Proto se mě na to ptal? „Kdybych jí aspoň mohl dát ty tulipány." Řekl Sung-Ho smutným hlasem. Podívala jsem se na tulipány které jsem měla ve váze. Ty tulipány koupil on? A potom je vyhodil protože mě vidět na balkónu s Hanem? Už to vše dávalo smysl. Nemůžu uvěřit tomu že mě má Sung-Ho opravdu rád. Měla jsem motýlky v břiše. Byl to hrozně příjemný pocit. Lehla jsem si do postele a usmívala se. Nemohla jsem uvěřit tomu co jsem teď slyšela.

Probudila jsem se asi kolem třetí hodiny odpoledne. Vstala jsem ale všichni ostatní ještě spali. Šla jsem dolů a musela jsem se zasmát nad Soo-ah která ležela na gauči. Ta bude mít pěknou opici. Udělala jsem si nějakou snídani a šla zpět k sobě do pokoje, kde jsem si na televizi pustila nějaký film. Nedokázala jsem se ale soustředit. Pořád jsem přemýšlela nad tím co jsem včera slyšela. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Sung-Hoovi ale nic říct nechci. Chci aby mi to řekl sám. Podívala jsem se z okna. Bylo zataženo a pršelo. Milovala jsem tohle počasí. Někdo mi zaťukal na dveře. „Ano?" Ozvala jsem se a dotyčný vešel dovnitř. Byla to Ash. Měla na sobě z nějakého důvodu Hyunbinovu mikinu. „Co to máš na sobě?" Musela jsem se zeptat. Ashley se podívala na svojí mikinu a usmála se. „Anoo? Poslouchám?" Řekla jsem a vypla televizi. „No tak dobře no." Řekla a zavřela dveře. „V noci jsme se s Hyunbinem..."
„Co? Řekni to!"
„Trochu líbali no."
„P-promiň já jsem tě špatně slyšela, můžeš mi to zopakovat?" Provokovala jsem. „Hele ty potvoro!" Řekla a začaly jsme se smát. „Takže?" Zeptala jsem se. „Řekl mi že mě má rád." Řekla. „Ashley!" Řekla jsem přísným hlasem. „Coje?" Vyděsila se. „A to mi říkáš jenom tak?" Řekla jsem a Ash se začala smát. „Chci detaily!" Řekla jsem. „Dobře no. Řekl mi, že se do mě zamiloval ale ne proto jak vypadám ale proto jaká jsem. Řekl mi že se do mě zamiloval a že se bojí že se jednoho dne probudí a že mu zmizím ze života."
„Awww, to je hezký." Řekla jsem. „Ale to není důvod proč jsem přišla." Řekla. „A proč jsi přišla?" Zeptala jsem se. „Slíbila jsem ti že ti řeknu jak jsem se sem dostala." Řekla. Sedla jsem si rovně. „Opravdu o tom chceš mluvit?" Zeptala jsem se. „Potřebuju se vypovídat." Řekla. Usmála jsem se na ní. „No prostě... Už jsem nechtěla dál snášet to co se dělo. A tak jsem se přihlásila do konkurzu pro lidi kteří by potom měli možnost debutovat. Byla to moje jediná možnost se dostat ven. A byl to i důvod jít pryč. Byla jsem tam tři roky. Ale já jsem to už nevydržela a řekla jsem mámě že mě vybrali a že se budu stěhovat. Jí to ale bylo jedno. Takže jsem si vzala svoje věci a odstěhovala se. V tu dobu agentury nabízeli ubytování pro trainees. Jednou jsme měli jako vždy ukázat co umíme, ale tentokrát s námi byli i jedna klučičí skupina, nechci jí jmenovat. Manažer říkal že je toto jejich studio a že jim odpadl program. Takže čekali než odejdeme a zároveň se na nás dívali. A když mi řekli že jsem postoupila měla jsem hroznou radost. Ani si neumíš představit jakou. Ale potom se mi stalo něco úplně stejného jako tobě, omylem jsem byla s někým někde kde jsem být neměla. Tentokrát to ale nebyl jeden polibek. Bylo to jiný. Víc vášnivý. Akorát, já s mojí špatnou zkušeností jsem to potom dobrovolně řekla. Okamžitě mě vyhodili a člena skupiny taky vyhodili. Doteď si to vyčítám. Proto nemám ráda když o tom někdo mluví, myslím o tom proč jsem tady. Mám s tím spojené vše to co se dělo doma." Ashley se opět objevily v očích slzy. „To mě moc mrzí." Řekla jsem. Uvědomila jsem si že jsem jí to na The Winners show dala pěkně sežrat. Rozpřáhla jsem ruce na znamení že jí chci obejmout. Ashley se přiblížila a obejmula mě. „Díky že jsi mi to řekla. Vážím si toho."
„Jsi první člověk kterému jsem to řekla. Kromě mojí-" Ashley se zarazila. Podívala se na mě. „Bývalý kamarádky." Dodala. „Jsem ráda že tě mám." Řekla. Ashley u mě zůstala a koukaly jsme spolu na film. Našla jsem v mini baru nějaký velmi zdravý jídlo, a jím jsme se ládovaly. Všichni spali ještě dlouho. „Asi už půjdu. Jdu se podívat co dělá Hyunbin." Řekla Ashley a zasmála se. Ashley potom odešla a já zůstala v pokoji sama.

Přemýšlela jsem o Sung-Hoovi. Mám mu nějak pomoct, a udělat první krok? Nebo to nechat na něm? Nevěděla jsem co mám dělat. Taky jsem k němu trochu něco cítila. Musela jsem si to přiznat. V podstatě cely den se nic nedělo. Bylo zataženo a pršelo. Pomalu už se začalo i stmívat.

Uplynulo asi půl hodiny a někdo zvonil na dveře. Vyšla jsem z pokoje ale všichni byli zalezlí. Dokonce už i Soo-ah se přemístila do svého pokoje. Zřejmě nikdo nebyl vzhůru. Tak jsem se šla dolů podívat kdo to je. Otevřela jsem dveře. „Těší mě, Liv." Rychle jsem zavřela dveře ale zabránila mi v tom jeho noha. „O co se snažíš?"

„Soo-" Dal mi ruku před pusu takže jsem nemohla nikoho zavolat. „Teď půjdeš s námi. Ale neboj, připravili jsme si pro tebe jenom to nejhorší." Řekl. Neznala jsem jeho jméno ale vedle něj stáli dva kluci které jsem kdysi viděla před Kiss Entertainmentem. Pokud si pamatuju dobře jmenoval se Max. Toho který mě držel za ruce a pusu jsem neznala. Měla jsem obrovský strach. Nevěděla jsem co dělat. Strčil mě do auta a zavřel za mnou dveře. Vedle mě si sedl Max. Nadzdvihl obočí a sarkasticky se usmíval. „Co po mě chcete?" Zeptala jsem se. „To se brzo dozvíš." Řekl ten který mě před chvílí držel. Pomalu a potichu jsem se snažila otevřít dveře od auta. Byli ale zamčené. „Myslíš si že jsem idiot?" Zeptal se mě. Štvalo mě že neznám jeho jméno. Max se ke mě naklonil. „Já si to myslím." Pošeptal. Snažil se být asi vtipný. Probodla jsem ho pohledem a Max se přestal usmívat. „Yoone tak už sakra jeď." Řekl Max naštvaně. Konečně vím jak se jmenuje. Yoon se rychle rozjel. Měla jsem strach. Opravdu velký strach.

Čaukyyyy hahahah🤭 já vím že mě za to jak to ukončím máte rádi😭💀 já sem tu "trapnou" zápletku prostě dát musím.... Hah... Nezapomeňte hlasovat pro moje kapitoly💓 a zatím se mějteee✨