Lieve - Moji anonymní přátelé [UPRAVUJE SE]

🤍Informace ohledně důvodu podepsání smlouvy [toto není kapitola]🤍

Asi jsem vám neřekla proč se stěhuji do Koreji.. Odehrává se tam sraz korejských zpěváků a herců a bohužel jsme tam i ti my, vyvolení k anonymnímu životu. Budeme bydlet v agentuře aby měli jistoty že se "skandály" nedostanou na povrch pravdy.. Jde o to že každý z nás se nějakým způsobem zapletl do ať už aféry či konfliktu s někým, jak to říct... slavným? A to se týká i mně. Kdysi, no zhruba před měsícem jsem měla malinkou.... menší....malou....no dobře celkem velkou aféru s Yeonjunem z TXT.. Bylo to tak.. Byla jsem na jejich koncertě hned u pódia, celou dobu, a také jsem celou dobu měla oči jen na něm, tedy na Yeonjunovi... A na autogramiádě mi řekl že si všiml jak na něj celou dobu koukám... Povídali jsme si a já pak šla jako každá fannka domů. Ale vzhledem k mé skvělé orientační schopnosti jsem se nějakým způsobem dostala do chodby kam měl přístup jen personál a lidé kteří se mohli stýkat s TXT. Nikdo to tam nehlídal což bylo divné. Nicméně jsem prostě šla a šla až jsem nějakým nepatrným způsobem došla do šatny kde byl Yeonjun a Kai. Kai se mě zeptal jak jsem se sem dostala ale já nebyla schopna dostat ze sebe slova. Hleděla jsem jen na Yeonjuna. Usmíval se na mě jako kdybychom se znali roky. V tu chvíli vtrhla do dveří a strčila do mě jedna ze stylistek. „Omo! Co tady děláte? Tady být nesmíte!" Vyjekla na mě.
„To je v pořádku Hannah já jí znám." Přišel ke mě pohotově Yeonjun a vzal mě kolem ramen. „Yeonjune ale bude z toho problém." Zašeptala směrem k němu. Jenom na ní mrknul a nic víc neřekl. Stylistka, tedy Hannah pokrčila rameny a mířila ke Kaiovi který stál jak přikovaný k zemi. Koukal na mě celkem naštvaně ale zároveň zvědavě. „Pojď." Řekl Junie, chytl mě za ruku a táhl mě pryč. Dotáhl mě do malinké šatny a zavřel dveře.

„Ty jsi Sasaeng?" Zeptal se mě.
„Co? N-ne ani náhodou jen-jen jsem nevěděla kudy a viděla jsem dveře tak jsem tam-" Položil mi prst na pusu. „Ššš." Řekl aniž by se podíval jinam než do mých očí. Nevěděla jsem co se děje. „Taky se mi docela líbíš." Zašeptal a pomalu se přibližoval ke mě. Byl asi milimetr od mých rtů když v tom se zarazil. „Promiň, a-asi bych neměl-" nedořekl to a já ho políbila. Co to dělám?? Bude z toho průšvih!! Pomyslela jsem si. Junie mi polibek vrátil. V tu chvíli jsem se probrala. Odtrhla jsem se od něj, vykopla dveře a utíkala chodbou pryč. Ohlédla jsem se jen jednou a viděla jsem všechny členy txt a později i Junieho který vykoukl z místnosti kde jsme byli. Nepřestala jsem utíkat až jsem se dostala do hlavní haly. Opřela jsem se o zeď a vyděšeně a udýchaně přemýšlela co se to vlastně stalo.

„Slečno co tu děláte?" Přišel ke mě muž v černém. Podle tváře jsem poznala že to je manažer Txt. „J-já-"
„Tady absolutně nemáte co dělat nevíte že už je hala uzavřena?" Řekl nepříjemným tónem. Nedal mi ani šanci cokoliv říct. „Ostraha!" Zavolal na dva muže který byli tak o tři hlavy vyšší jak já. „Ne ne ne počkejte já jsem jenom-"
„Jasně my to chápeme venku už Vám bude líp."
Odvedli mě před halu kde mě nechali a zabouchli za sebou hlavní dveře. Zůstala jsem tam stát uprostřed zimy, sama, bez bundy nebo čehokoliv jiného. Vše jsem nechala v šatně. Aspoň že telefon jsem měla. Tak co jsem měla dělat.. Chytla jsem si taxík a odjela domů.

🤍*POHLED YEONJUNA*🤍

✨ Když jí odvedl do místnosti ✨

Nevěděl jsem co tu dělá ale nemohl jsem z ní spustit oči. „Ty jsi Sasaeng?" Vypadalo ze mě. Debilnější otázku jsem asi položit nemohl.
„C-co? N-ne já jsem jen-" Položil jsem jí prst na rty. Byla nervózní, cítil jsem to z ní. Nevím co to do mě vjelo ale měl jsem chuť jí políbit. Pomalu jsem se k ní přibližoval ale zarazil jsem se. Nemůžu. Nesmím. „Promiň, asi bych neměl-" v tu chvíli mě políbila. Docela mě to zmátlo. Polibek jsem jí ale vrátil. Rty měla tak sladké. Najednou se odtrhla a začala utíkat. Zůstal jsem tam opřený o zeď a koukal do země. Pousmál jsem se. Podíval jsem se z místnosti a viděl jak utíká a ohlíží se. Opřel jsem se o futra a sledoval ji. Přišla mi vtipná. „Junie?" Ohlédl jsem se a uviděl mé milé (někdy skutečně moc milé🙂) kamarády. „Kdo to je?" Zeptal se Bin. „Je to tvoje holka?" Zasmál se Taehyun. „Není." Odsekl Kai a strčil do mě ramenem když šel proti mě. Nechápal jsem to. „Co mu je?" Zeptal jsem se kluků. „Ale nic má špatnou náladu." Řekl Bin. „Nebo žárlí." Culil se Bam. „Haha." Řekl jsem ironicky a ohlédl se za naštvaně odcházejícím Kaiem.

—————————————————
Čaukyyy, nová "kapča" je tuuuu. Omlouvám se za případné gramatické chybyy a snad se vám příběh líbí🥹🤣 Nezapomeňte hlasovat pro moje kapitoly NEBO SI VÁS NAJDU ne haha tak zatím🤍 ale vážně moc prosím hlasujte pro moje kapitoly🥺