Lieve - Moji anonymní přátelé [UPRAVUJE SE]

🤍15.KAPITOLA🤍

...Opravdu velký strach....

Dojeli jsme k nějakému velmi starému obrovskému domu. Byl na půl rozpadlý a chyběla mu omítka a sklo v oknech. Yoon mě zase surově chytl za ruce a vedl mě dovnitř. Prošli jsme několika chodbami a místnostmi až v té jedné největší místnosti jsme zůstali. Yoon mi svázal ruce a přivázal mě k židli. Potom si sedl na stůl na proti mě. Byl tu i Max a ten druhý kluk. „Tak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal." Řekl škodolibě. „Co po mě chcete?" Vyjela jsem po nich. „Holčička se zlobí." Začal se smát Yoon. „Moje holčička se taky zlobila když viděla ty fotky s Yeonjunem." Řekl. „Yoone ale-"
„Klapni Maxi." Zvýšil hlas. Najednou sem přišly i nějaké tři holky. „Zlatíčka." Zvolal Yoon a šel k nim. „Tohle je ta mrcha?" Zeptala se jedna z nich. „Myslela jsem že bude hezčí." Dodala a všichni se začali smát. Potom ke mě přišla blíž. Naklonila se ke mě a koukala mi do očí. „Budeš litovat holčičko." Řekla a usmála se. „Co po mě chcete?" Zeptala jsem se asi po třetí. „Řeknu ti co chceme." Řekla a narovnala se. „To co se stalo s Yeonjunem mě moc mrzí víš." Položila si ruce na místo kde je srdce. Začala být hysterická. „Moc mě to bolelo u srdce." Byl vážně trapná. „Takže, veřejně se k tomu vyjádříš, a řekneš co se skutečně stalo. Řekneš že jsi šla na potrat." Řekla. „Cože?" Nechápala jsem. „Nech mě domluvit!" Vyjela po mě. „Veřejně řekneš že to co se stalo byla největší chyba tvého života a že by sis nikdy Yeonjuna nevybrala. Jinak řečeno se všude na sociálních sítích a veřejně ztrapníš." Řekla a zasmála se. „Nebo co?" Zeptala jsem se sebejistě. „Jak pak se jmenuje? Takovej hezkej mladej kluk." Řekla provokativně. „Sung-Hoa necháte na pokoji!" Zvýšila jsem hlas. „Počkat, on vážně nějakej hezkej kluk je?" Začala se smát. Jsem blbá. Měla jsem dělat že nevím o čem mluví. „Takže Sung-Ho. Řekněme že mu někdo pošle zprávu, a v ní bude-"
„Dobře dost!" Řekla jsem. Chtělo se mi brečet. „Rozmysli si to děvenko. Máš času kolik chceš." Řekla a potom s dalšíma dvěma holkama odešla. Max se na mě divně koukal. Nedokázala jsem tento pohled rozeznat, ale skoro to vypadalo jako kdyby mu mě bylo líto. Yoon něco hledal v šuplíku a potom ke mě přišel. Vzal mi ruce a do jedné mi něco zapíchl. Sykla jsem bolestí. Byla to nějaká injekční stříkačka. „Co to je?" Zeptala jsem se vyděšeně. „Po tom ti bude dobře." Řekl a sarkasticky se usmál. Najednou se mi začala motat hlava. Začala jsem se cítit divně. Bylo to ale do jisté míry příjemné. Za chvíli jsem přestala vnímat.

Probudila jsem se s hroznou bolestí hlavy. Byla jsem někde jinde než včera. Byla jsem v něčí posteli. Chvíli mě napadlo že to byl jen sen ale když jsem uviděla jizvu od injekce, pochopila jsem že to nebyl sen. „Dobré ráno." Přišel do pokoje Yoon. Byl divně pozitivní. „Tak jak pak se máme po koňské dávce extáze?" Zeptal se. Takže to co mi dal byly drogy? Podívala jsem se jinam. Nechtěla jsem se dívat na jeho kobylí ksicht. Yoon chvíli stál a koukal na mě a potom odešel. Po chvíli se zase vrátil. Opět mě chytil za ruce a vedl mě pryč. Dovedl mě do nějaké místnosti. Tam už byl Max, ten další kluk a ty tři holky. Povídali si mezi sebou ale japonsky, takže jsem jim nerozuměla. Yoon si šel sednout k nim. Uvědomila jsem si že mě zezadu něco tlačí. Byl to můj telefon. Překvapilo mě že mi ho nesebrali. Yoon a ostatní se bavili a smáli se takže mi nevěnovali moc pozornosti. Opatrně jsem odemkla telefon. Měla jsem spoustu zpráv a zmeškaných hovorů od Soo-ah, Kelly, Luny a všech ostatních. Jako první jsem ale otevřela Sung-Hoův chat. Měla jsem od něj nejvíc zpráv.

„Liv?"
„Kde jsi?"
„Jsi v pořádku?"
„Děje se něco?"
„Prosím odepiš."
„Mám o tebe strach."
„Liv."
„Odepiš."
„Kde jsi?"
„Co se děje?"
„Nepotřebuješ pomoct?"
„Odepiš prosím." A spoustu dalších.

Napsala jsem mu zprávu. Potom jsem telefon rychle schovala aby si ho ostatní nevšimli. Občas se smáli nad tím když po mě házeli věci. Myslím tím jako kousky cihel které odpadly ze stěn. Žárovky které už nesvítily a takové věci. „Co takhle se trochu pobavit?" Řekl Yoon. Někam odešel a potom se vrátil s konví na čaj. Nechápala jsem co jde dělat. „Tak tohle chci vidět." Řekla jedna z holek a přiběhli ke mě. Sedět zůstali jen Max a ten druhý kluk. Yoon šel ke mě. Už mi došlo co jde dělat. Srdce jsem měla až v krku. Když byl úplně u mě naklonil konev a vylil mi na nohy vařící vodu. Zařvala jsem bolestí. „Yoone já si nemyslím-"
„Drž hubu Maxi, třeba jí tím donutíme aby udělala co chceme."
„Nikdy to neudělám." Řekla jsem v bolesti a v tu chvíli mi od Yoona přistála obrovská facka. Začali mi téct slzy. „Ale copak? Naše holčička pláče?"