Není to tak, jak to vypadá | ln⁴

six

"Tamara Dubská, prosím?" zvedla jsem telefon, když jsem se vydýchávala po náročné skupinové lekci ve fitku.

"Zdravím, tady Sophie Ogg, McLaren F1 tým. S radostí jsem vám chtěla oznámit, že postupujete do druhého kola našeho výběrového řízení," ozval se hlas na druhé straně.

"Páni, to je skvělá zpráva," usmála jsem se.

"Dočetla jsem se, že nebydlíte v Anglii, tak bychom mohli pohovor zrealizovat online. Nebo byste byla ochotná přiletět?" zeptala se.

"To asi záleží na termínu, klidně bych si udělala výlet do Wokingu," odpověděla jsem.

"Tak dobře, ještě si konkrétněji napíšeme, každopádně bych byla ráda, kdybychom to zrealizovaly už někdy koncem tohohle týdne," řekla.

"Dobře, určitě si dáme vědět. Budu se moc těšit," usmála jsem se.

"Já taky, mějte se," odpověděla a zavěsila.

Ve fitku jsem se rychle převlékla a mířila jsem domů.

Nel nikde, takže jsem sedla k notebooku a hledala jsem letenky do Londýna. Ve čtvrtek ráno z Prahy.

"Jsem doma, Tam! Hodím si sprchu a jdeme na hokej," křikla ode dveří Niky.

"Pojď ještě na moment sem," houkla jsem na ni, "eh, jak jsme plánovaly, že si uděláme od čtvrtka prodlouženej víkend se spa a tak," začala jsem.

"Neříkej mi, že musíš do práce," zamračila se.

"To ne, jen mě napadlo, co kdybychom si udělaly výlet do Anglie?" zeptala jsem se.

"Nene, oni ti volali?! Berou tě?!" křikla.

"To ještě ne, jen mě pozvali na pohovor, tak jsem si říkala, že bude lepší se ukázat v realitě než dělat online call," řekla jsem.

"Jo, jedem," řekla, "kdy to letí?" zasmála se.

"Ve čtvrtek ráno asi," odpověděla jsem.

"To bude vzrůšo," vyjela a objala mě.

"To teda," řekla jsem.

Napsala jsem Sophie, jaká je situace a dohodly jsme si termín na čtvrtek odpoledne, provede mě po technologickým centru a pak si dáme formálnější talk s lidmi z týmu.

Nyní jsem však telefon odložila a s kamarádkou jsme se vydaly směr zimák.