Není to tak, jak to vypadá | ln⁴

seven

Právě jsme se ubytovaly v hotelu, který je asi 40 minut autem od technologického centra McLarenu.

Nel zamířila na nákupy a já jsem se trochu po letu dala dokupy, abych vypadala aspoň trochu jako člověk.

Taxík mě dovezl až před MTC a už jsem čekala na recepci u vchodu na Sophie.

"Zdravím, já jsem Sophie, volaly jsme si," přišla sympatická blondýnka a podala mi ruku.

"Tamara, těší mě," odpověděla jsem.

"Ty jsi byla teď v Abú Zabí na závodech, že?" zeptala se.

"Jo, eh, vy si mě pamatujete?" řekla jsem.

"Trochu, myslím, že jsi dělala i rozhovor s Landem?" přemýšlela.

"Ano, to jsem asi byla já," pousmála jsem se.

"Dobrá práce, moc často nevidím, aby byl k někomu takhle otevřený," řekla a začaly jsme s prohlídkou budovy.

Chodily jsme kolem asi 40 minut, až jsme skončily v nějaké kanceláři, kde bylo dalších pár lidí včetně big bosse Zaka Browna.

Trošku jsem znervózněla, když přede mě dali diktafon, ale nakonec šlo o příjemný rozhovor.

"Trošku jsme se báli, že vaše angličtina nebude tak dobrá, vzhledem k tomu, že to není váš rodný jazyk, ale myslím, že takhle je to dostačující," začal Brown. "Ještě je tu jedna věc, tím, že nejste z Anglie, byla byste ochotná se sem kvůli práci přestěhovat? Je to hodně časově náročná práce, jezdíme po celém světě," řekl.

"Ano, já si myslím, že stěhování by bylo v tomto případě nevyhnutelné. Zároveň nemám v Česku žádné závazky, takže by to pro mě nebyl problém," přiznala jsem.

"To rád slyším," pousmál se, "za mě je to asi vše, během příštího týdne se vám ozveme," řekl.

"Díky, budu se těšit," usmála jsem se.

Sophie mě doporovodila k východu a usmívala se od ucha k uchu.

"Jsi fakt dobrá kandidátka, máš hodně zkušeností," řekla, "jen pro tvoje info, jsi jediná, kdo není z Anglie ve druhém kole, je vás jen sedm, celkem nám přišlo 140 životopisů, už teď je to úspěch," usmála se.

"Já vím, moc si toho vážím," přikývla jsem. "Už odmalička jsem chtěla procestovat svět a pracovat někde u sportu, třeba se mi to teď splní," začala jsem, "a třeba taky ne, to je život," pokrčila jsem rameny.

"Mrzelo by tě, kdybys tu práci nedostala?" zeptala se.

"Hodně," přiznala jsem, "sama cítím, že potřebuju v životě nějakej restart. A tady by to bylo ideální. Ale když mě nevyberou, svět se nezboří," odpověděla jsem.

"Díky za tvůj čas, Tami," usmála se.

"Já díky za příležitost, bylo skvělý to tu vidět, jsem z toho úplně nadšená," zasmála jsem se.

"Měj se hezky a třeba se uvidíme," řekla.

"Taky, zatím," odpověděla jsem a šla jsem před budovu. Tentokrát jsem se kousek prošla na nejbližší zastávku, která mě doveze do centra.

S Niky jsme se sešly u nějakého nákupáku, kde právě byla a zamířily jsme na jídlo.