twelve

368 16 0
                                    

"Ty jsi docela velkej introvert, co?" zeptal se Lando, když jsme v pátek seděli u mě v kanceláři.

"Spíš mi trvá, než si někoho pustím k tělu a začnu mu věřit," odpověděla jsem.

"Blbý zkušenosti?" začal opatrně.

"Jo, vždycky když to s někým šlo rychle, byla to katastrofa," zakroutila jsem hlavou, "proto jsem ráda, že jsem tady, v Česku jsem jen pracovala, pracovala a občas žila mimo práci, ale to bylo výjimečný, jako například ten šílenej výlet do Abú Zabí," usmála jsem se.

"Ono je to občas potřeba, vypnout, poznat nový lidi," řekl, "jaký máš plány na víkend?" zeptal se.

"Musím ještě něco dokoupit do bytu, postupně zjišťuju, kolik mi toho ještě chybí," odpověděla jsem, "a ty?" zajímala jsem se.

"Já právě nic nemám. Nehledáš nosiče tašek s nákupem?" usmál se.

"Pokud se hlásíš dobrovolně?" nadzvedla jsem obočí.

"Jasný, aspoň se poznáme," řekl.

"Tohle je šílený," zakroutila jsem hlavou.

"Co?" nechápal s pobaveným úsměvem na tváři.

"Já sleduju formule od dob, co mi bylo tak deset, nikdy v životě by mě nenapadlo, že bych se takhle mohla s nějakým jezdcem poznat blíž," zakroutila jsem hlavou.

"Hele klídek, já jsem jenom obyčejnej kluk," usmál se.

"Jo, já vím, že jsi," řekla jsem.

Nakonec jsme si u mě v kanceláři povídali asi do pěti odpoledne, a pak jsme zamířili každý do svého domova.

"Tam, jsi doma?" volala mi Anne, jakmile jsem za sebou zaklapla dveře od bytu.

"No? Jsem," odpověděla jsem.

"Můžeš dojít?" zeptala se.

Jen jsem se převlíkla z papájovýho trička do volné mikiny a zamířila jsem o tři patra níž.

"Zase všechny pomlouváte?" zeptala jsem se, když mi otevřela a vevnitř byli Oscar s Lily.

"Možná malinko," odpověděla Lily.

"Kávu?" zeptala se Anne.

"Ne, díky, už jsem dneska měla dvě," řekla jsem. "Co bylo tak naléhavýho?" nechápala jsem.

"Jen chceme slyšet drby o tobě a Landovi, celej tejden za tebou chodil jako ocásek," naznal Oscar.

"No, vidíš, na závodech za ním budu jako ocásek chodit já," pokrčila jsem rameny.

"Ale notak, nebuď tajnůstkář," řekl Oscar.

"Co všichni máte? Normálně spolu pracujeme, tak se musíme trochu sladit, aby to klapalo," odpověděla jsem.

"Fajn, klídek," bránila se Anne, "já jen, že Oscar takhle akční třeba nebyl," pokrčila rameny.

"Každej je jinej," naznala jsem.

Mezitím šel Oscar bokem se svým telefonem a my si s holkama dál povídaly.

"Za pět minut je tady," vyrušil nás Oscar.

"Lando?" zeptala se Anne a Oscar jen přikývl.

"Není nemocnej?" nechápala Lily.

"Potřebuje něco vyřešit a nechce po telefonu," pokrčil rameny.

"U toho být asi nemusím," řekla jsem a zkontrolovala jsem hodinky, které ukazovaly šest hodin večer, "dobrou noc, vidíme se v pondělí," usmála jsem se a zamířila jsem z bytu pryč.

"Fuj, jsem se lekl," zamumlal Lando, když jsem ho málem srazila před výtahem.

"Promiň," řekla jsem.

"Je všechno v pohodě?" zeptal se.

"Jo, fajn, jen Oscar, Lily a Anne rozjeli debatní kroužek," odpověděla jsem.

"Tak to nevím, jestli se mi tam vůbec chce," zamyslel se.

"Nechceš ke mně na čaj?" zeptala jsem se.

"Jen s Oscarem musím vyřešit jednu věc a potom bych se zastavil," pousmál se.

"Tak pak sedmý patro, 704," řekla jsem.

"Pěkný číslo bytu," zazubil se.

"Zatím pa," usmála jsem se a mířila jsem domů.

Na televizi jsem zapla hokej, až jsem u toho usnula. Probudilo mě až zaklepání dveří.

"Běžím," zavolala jsem.

"Jsem tě vzbudil, co?" zeptal se.

"Trošku, byl to náročnej první týden," řekla jsem a udělala jsem nám čaj. "S Oscarem vše dobrý?" usmála jsem se.

"Jo, vše vyřešeno," odpověděl, "jestli chceš spát, klidně půjdu," zamumlal.

"Ne, já si lehnu potom, v klidu, Lando," řekla jsem.

Další hodiny jsme si povídali. O životě, závodění, koníčkách. Bylo to moc milý, ani mi nedošlo, že už je půl jedenácté.

"Asi už půjdu, zítra máme na programu to nakupování," usmál se.

"Díky, že ses zastavil, bylo to milý," řekla jsem.

"Já díky, za čaj," špitl a vtáhl mě do pevného objetí, "dobrou noc, Tam," zazubil se.

"Dobrou, Lando," usmála jsem se, ani jsem se nenadála a byl pryč.

Hodila jsem si rychlou sprchu a zamířila jsem rovnou do postele.

Není to tak, jak to vypadá | ln⁴Kde žijí příběhy. Začni objevovat