Není to tak, jak to vypadá | ln⁴

thirty five

Týden po nepovedené Itálii bylo na programu Monako.

Lando nás s Anne, Oscarem a Lily ubytoval u něj doma.

Teda Oscar s Lily se přidají až zítra.

Zbytek týmu byl nějak rozmístěny po městě a někteří museli dojíždět do Nice.

Pěkný blázinec.

"Díky za nocleh," řekla Anne, když jsme ve středu večer dorazily k Landovi.

"Žádnej problém, tento pokoj pro hosty je váš," usmál se.

"Díky," špitla jsem.

"Za chvíli se ještě vrátí Max, tak vás seznámím, jeho holka dojede v pátek," řekl a zmizel.

"Takhle sis asi první návštěvu jeho domu v Monaku nepředstavovala, co?" zeptala se Anne.

"Asi ne, ale jsem ráda, že to alespoň pracovně nějak funguje," odpověděla jsem.

"Už víš, co budeš dělat?" koukla na mě.

"Já ho mám moc ráda, fakt moc, ale pořád mi v hlavě vyskakuje kontrolka, že jsem z úplně jinýho světa než je on. A navíc, nevím, jestli mu můžu věřit, já fakt netuším," špitla jsem.

"Ale ráda ho máš, to je hlavní," pokrčila rameny.

"Mám, možná i víc než to," řekla jsem.

Do deseti minut ťukal Lando a představil nás jeho kamarádovi Maxovi.

Bylo fajn si pokecat zase s někým novým.

Myslím, že jsme si celkem sedli.

S Anne jsme šly spát poměrně brzo, ráno nás totiž čekala hromada práce.

Já jsem ale vůbec nemohla usnout, tak jsem si došla do kuchyně nalít vodu.

Srazila jsem se tam ve dvě ráno s Maxem.

"Fuj, já se tě lekla," řekla jsem.

"Hah, už jsem skoro jako Lando, co?" zeptal se.

"Asi nechápu?" pokrčila jsem rameny.

"Vyprávěl mi jak jste se poprvý viděli," odpověděl.

"Nojo, jasně," pousmála jsem se.

"Nechceš si chvíli ke mně pokecat? Teda streamuju, ale můžu to přerušit," navrhl.

"Možná na chvilku, třeba po tom konečně usnu," řekla jsem.

Chvilku jsme byli zalezlí u něj v pokoji a povídali jsme si, jako bychom se znali několik let.

Hlavně jsme do detailů pomluvili Landa.

"Hele, já se ho musím zastat," začal, "od tý doby, co mi o tobě řekl je jak vyměněný. Jen teď o víkendu přišel zkrat, slavili jsme společně narozeniny mojí holky a prostě to nezvládl," objasnil.

"Já vím, taky už mi k tomu říkal hrozně moc věcí, ale jak mám vědět, že to neudělá znovu?" zamyslela jsem se.

"To nebudeš vědět nikdy u nikoho," špitl, "ale vím, že on tě má rád, tu šanci si zaslouží," řekl.

"Já vím, já na něj pořád myslím, ale zároveň pořád váhám," odpověděla jsem.

"Něco ti ukážu, pojď," usmál se a táhl mě k počítači, kde našel historii svých streamů a vytáhl vysílání z pondělí, dva dny poté, co se to stalo.

"Seš dneska nějakej marnej," ozval se jeden z kluků, co hráli hru s nimi.

"Se říká neštěstí v lásce, štěstí ve hře, na mě to očividně neplatí. Jsem idiot, šílenej idiot," slyšela jsem Landa.

"Bude to dobrý, kámo," poznala jsem Maxův hlas.

"Já ji mám moc rád, Maxi, nezvládnu kolem ní během závodních víkendů chodit po špičkách s tím, že není moje," řekl. "Neřešme to, jdem hrát," zamumlal.

Moc jsem nevěděla, co k tomu říct.

"Achjo, však já ho mám taky ráda," špitla jsem.

"Asi by ses měla na zítra pořádně vyspat, Tam," řekl Max.

"Máš pravdu, dobrou noc," pousmála jsem se a šla jsem do našeho pokoje, který jsem sdílela s Anne.