Není to tak, jak to vypadá | ln⁴

fifteen

Celý týden byl náročný, až jsem se těšila na víkend, že trochu vypnu.

"Už na to kašli, však je pátek," přišel kolem půl páté odpoledne Lando.

"Ještě musím poslat pár mailů," řekla jsem.

"Fajn, ale hned jak to doděláš, tak tě hodím domů," odpověděl.

"Dohodnuto," usmála jsem se a ještě jsem půl hodiny koukala do počítače.

Lando mě dovezl domů, a nakonec se i chvíli zdržel. Odjížděl po sedmé.

"Zítra tě vyzvednu v šest," řekl, když byl na odchodu.

"Co máš v plánu?" zeptala jsem se.

"To ti neřeknu," odpověděl, "ale hezky se obleč, třeba jako kdybychom šli na rande," utrousil.

"Něco vymyslím," řekla jsem.

"Já vím," usmál se, "těším se," špitl.

"Já taky, dobrou noc," odpověděla jsem a objala jsem ho na rozloučenou.

"Dobrou, Tam," řekl a zamířil pryč.

Dala jsem si rychlou sprchu a následně jsem zamířila do postele. Celou noc jsem se budila a ráno jsem vypadala jako zombík.

Musela jsem se zmátořit, a tak jsem si dala selfcare dopoledne, kdy jsem si dopřála pořádnou dávku odpočinku.

V půl šesté jsem byla nalíčená a v teplákovce jsem stála před skříni. Nemohla jsem se rozhodnout, co na sebe.

Nakonec vyhrály společenské černé kalhoty, černý top s výstřihem a na to lehké modré sako. K tomu jsem zvolila černé botasky a nakonec jsem měla v plánu hodit na sebe ještě kabát.

Lando ťukal na dveře už před šestou.

"Páni, kam zmizel ten kluk, co nosí pořád jen mikiny?" vykulila jsem oči, když přede mnou stál v černých riflích a bílé košili s několika rozeplými knoflíky.

"Mám podobnou otázku," zakroutil hlavou. "Můžeme? Dole čeká řidič," řekl.

"Jo, jdeme," usmála jsem se a do kabelky jsem dala klíče od bytu.

"Tady je tvůj dárek," řekl a podal mi nějakou kartu se šňůrkou, "Martin má dneska koncert v Londýně, tak jsem ho poprosil, aby mi dal dva volňásky, říkala jsi, že ho máš ráda, ne?" zeptal se.

"Děkuju moc, to si ani nezasloužím," odpověděla jsem.

"Ale zasloužíš," řekl a přidržel mi dveře od auta.

Společně jsme si užili moc fajn večer. Bylo to moc příjemný poznat zase trochu jiný okruh lidí.

Koncert skončil v jedenáct, ale následovala velká afterparty, kde jsme se zdrželi asi do dvou.

Ani nevím jak, ale probudila jsem se v osm ráno, v cizím bytě s Landem spícím na gauči.

Nepřikládala jsem tomu pozornost, otočila jsem se na druhý bok a spala jsem dál.

"No dobré ráno," usmál se na mě, když jsem se probouzela.

"Jak jsme se sem dostali?" zeptala jsem se.

"Dojeli jsme autem," zasmál se, "ale neboj, ustlal jsem si vedle," řekl a podal mi sklenici vody.

"Děkuju," špitla jsem a napila jsem se.

"Půjčil jsem ti oblečení, abys měla v čem spát. A hezky jsem tě uložil," objasnil.

"Jo, já si to trochu pamatuju, díky moc," řekla jsem.

"Ale bylo to fajn, ne? Užila sis to?" zeptal se, když si sedl na postel ke mně.

"Nejlepší narozeninovej dárek vůbec," usmála jsem se, "teda až po tomhle," naznala jsem a ukázala jsem na náramek.

"To jsem rád," odpověděl.

"Co fanynky? Nezuří zase?" zeptala jsem se.

"Ani jsem se nekoukal," přiznal a začal ťukat na telefonu, "zdá se, že jsou v pohodě," usmál se a otočil na mě telefon, kde bylo pár fotek že včerejšího koncertu.

"Milý," řekla jsem, když jsem si pročítala komentáře.

"Kdyby ty holky jenom věděly," zakroutil hlavou.

"Co?" zeptala jsem se.

"Že není všechno tak jednoduchý," odpověděl.