Není to tak, jak to vypadá | ln⁴

nine

"Vítej v novým domově," usmála se Sophie, která mi předala klíčky od bytu.

Byl den před Silvestrem a já se akorát stěhovala do Anglie.

Nechápala jsem, co se za poslední týdny stalo, ale byla to neskutečná jízda.

"V McLarenu máme každoroční tradici novoroční večírek. Sejde se tam většina zaměstnanců, především těch, co neslaví doma s rodinou. Je to super šance poznat nový lidi," usmála se Sophie.

"To zní parádně, protože já tady vůbec nikoho neznám," zasmála jsem se.

"Já se tam taky chvíli zajdu podívat, vyzvednu tě zítra v sedm?" zeptala se.

"To zní dobře," odpověděla jsem.

"Ještě potřebuju, aby jsi se mnou zajela do MTC, ještě potřebujeme podepsat pár papírů a předat ti čip, různý kódy a tak," řekla.

"Jasný, žádný problém," přikývla jsem. Dala jsem si kufr a krabice za dveře a běžela jsem s ní do auta.

V technologickém centru bylo ticho a klid, jen Zak pilně pracoval ve své kanceláři.

Dořešili jsme poslední detaily a formality.

"S klukama se potkáš asi až příští týden, tvoje hlavní náplň bude s nimi chodit na rozhovory a pak taky pomáhat s tvorbou contentu na sociální sítě, abychom uspokojili partnery," řekl Zak.

"Hlavně budeš s Landem, místo mě," ozvala se Sophie. "Jde o to dělat klukům trochu media rozvrh a dělat jim štít před novinářema a občas i chůvu," dořekla.

"Jakto, ty končíš?" vykulila jsem oči.

"No, od konce března jdu na mateřskou, takže tě první dva závody zaučím a pak už budu pomáhat jen na dálku," odpověděla.

"Páni, tak to gratuluju," usmála jsem se.

"Jde nám o to kluky trochu chránit, hlavně jejich osobní život," řekl Zak, "když si támhle Lando hází fotky s partnerkou na instagram, to moc neovlivníš, já vím, ale trochu zabránit novinářům, aby se v tom šťourali, priorita je mluvit o závidění," naznal.

"Jasný, chápu, snad to nějak s Landem zvládneme," pousmála jsem se.

"O tom nepochybuju," řekla Sophie.

"No, snad nám za rok neutečeš, Lando tu začíná šestou sezonu a bude mít čtvrtou PR manažerku," zasmál se.

"No, já zatím útěk neplánuju," odpověděla jsem s úsměvem.

"To je ode mě všechno, uvidíme se zítra na večírku," usmál se Zak, "a potom ve čtvrtek ráno jak dorazíš, tak se zastav, ukážu ti kancelář," dořekl.

"Dobře, super," přikývla jsem.

"A v pátek tu už bude možná Oscar, tak tě seznámíme," zamyslel se.

"Fajn, díky," usmála jsem se.

Se Sophie jsme pomalu opouštěly budovu a hodila mě autem do bytu.

"Jo, tady ve skříni máš hromadu týmového oblečení, v MTCčku to nemusíš nosit, stačí jen týmový triko a nějaký kalhoty nebo sukně, ale na závody je ten úbor povinnost. Plus támhle máš elektro koloběžku, na přesuny do kanceláře, jsi tam odtud za 10 minut," usmála se a ukazovala mi věci. "Támhle máš uvítací balíček a notes s nejdůležitějšíma kontaktama. Kdyby cokoliv, piš," pokračovala ve svém výkladu.

"Děkuji moc, Sophie, za všechno," usmála jsem se.

"A zítra v sedm večer jsem tu jako na koni," řekla a zamířila pryč.