Není to tak, jak to vypadá | ln⁴

twenty three

Po dalším závodním víkendu, kde se kluci umístili na 4. a 5. příčce, jsme se na chvíli vrátili domů.

V pondělí byl na programu debriefing prvních dvou závodů, který byl opravdu záživný.

"Tam? Hodím tě domů?" došel Lando, když jsme s Anne dokončovaly resty z víkendu.

"To budeš zlatej, díky," usmála jsem se.

"Zítra ty nákupy platí?" zeptala se Anne.

"Počítám s tím," odpověděla jsem, než jsme s Landem odešli. "Díky za odvoz," usmála jsem se.

"Vaše nákupy mi překazily plány, chtěl jsem tě vzít na výlet," zamračil se.

"A kam?" zeptala jsem se.

"Musím na pár dní zmizet, nejdřív do Londýna, potřebujem něco natočit pro Quadrant a zítra večer jedu do Monaka, v sobotu se vracím," odpověděl.

"Zasloužíš si volno, já ale nejsem celebrita jako ty a ve středu mám práci," řekla jsem.

"Škoda, snad aspoň to společný léto nám vyjde," naznal.

"Uvidíme, to je ještě daleko," odpověděla jsem. "Co máš v plánu v Monaku?" zeptala jsem se.

"Padel s klukama a pak musím vzít ven Magui, aby nás vyfotili," začal, "nebudeš se zlobit?" zeptal se opatrně.

"Byla bych ráda, kdyby to už skončilo, ale co se dá dělat," odpověděla jsem.

"Neboj, už se to blíží, po Austrálii bude od ní klid," řekl.

"To doufám," pousmála jsem se.

"Dneska večer mám ale volno, nechceš něco podniknout?" zeptal se.

"Co například?" zapřemýšlela jsem.

"Kino? Vyberu nějakou romantiku," navrhl.

"A nevadí, že nás lidí uvidí spolu mimo práci?" zeptala jsem se.

"Nevadí, Tam," usmál se a natáhl se pro pusu. "Za hodinku a půl tě vyzvednu," řekl, když mě vyložil před domem.

"Tak jo, budu ready," usmála jsem se.

Přípravy jsem stihla akorát a užili jsme si moc fajn večer.

I když, lepší to je asi v soukromí, když si nemusíme dávat pozor na to, co děláme nebo co říkáme.

"Doprovodím tě," usmál se, když jsme dojeli ke mně domů.

Pomohl mi z auta a já šla pomalu napřed, on mezitím ještě něco v autě hledal.

Po chvilce došel s velkou květinou.

"To jsou úplatky?" zeptala jsem se.

"Tak napůl," pousmál se a dal mi ji, když jsme stáli u mě v bytě.

"Děkuju," špitla jsem a natáhla jsem se pro pusu.

"Ještě bych chtěl odpověď," zamumlal a ukázal na papírek, který z ní visel dolů.

Bylo na něm napsáno: 'Budeš se mnou chodit?'

"Budu," pousmála jsem se a pevně jsem ho objala.

"11. březen, to se bude pěkně pamatovat," špitl s úsměvem.

"Budeš mi teď těch pár dní chybět," zamumlala jsem.

"Však ty mně taky," řekl.