Není to tak, jak to vypadá | ln⁴

ten

"Tam, sluší ti to," usmála se Sophie, když jsem jí otevřela.

"Díky, tobě taky," řekla jsem, "můžeme jet?" zeptala jsem se.

"Jasný, jdem," odpověděla.

Na párty bylo šíleně moc lidí. Po první hodině mi bylo řečeno asi 40 nových jmen a já se v tom úplně topila.

Hodně jsem si na první dobrou sedla s Anne, která v polovině, teď už končícího roku, nastoupila na stejnou pozici jako já, ale k Oscarovi.

Byly jsme celý zbytek večera především spolu a říkala mi všemožné drby o všech lidech, které jsem ani neměla šanci poznat.

"Až potkáš Lily, tak si ji moc oblíbíš, je moc milá, často spolu chodíme před závodem na kávu," řekla na adresu přítelkyně Oscara.

"A co ta od Landa?" zeptala jsem se.

"Nechápu, že s ní ten kluk je," začala upřímně, "něco mi na tě holce nesedí, navíc je hrozně nepříjemná, nevím," pokrčila rameny.

"To bude ještě zajímavé," odpověděla jsem.

"Oni jsou spolu už asi od května, ale všichni kolem říkají, že na ně v reálu působí jen jako kamarádi. Ale znáš to, hodně se toho napovídá. Třeba se dozvíš víc, když budete s Landem trávit víc času," řekla.

"To asi jo, uvidíme," pousmála jsem se.

Vlastně mi do včerejška ani nedocházelo, jak blízko dění ve formuli 1 budu.

Až mě to začínalo trošku děsit.

Chtěla jsem být u formulí, procestovat svět, ale že budu ocásek jednoho z nejhezčích jezdců na startovním roštu? To bude ještě zajímavé.

Popili jsme, něco málo sme snědli, oslavili jsme příchod nového roku náležitě.

Kolem třetí ráno jsme jeli s Anne, Kath a Joem ke komplexu bytů, kde bydlela většina zaměstnanců.

Celý první den nového roku jsem proležela v posteli.

V úterý jsem pak zamířila do centra Londýna, kde jsem si udělala procházku a nakoupila věci, které mi doma chyběly.

A ve středu jsem pokračovala s vybalováním a zkrášlováním mého milého bytečku.

"Tam, nechceš dojít na kávu?" ozvala se v telefonu Anne.

"Tak jo, za 10 minut jsem u tebe, jen na sebe něco hodím," řekla jsem.

"Čtvrtý patro, byt 410," odpověděla.

"Budu tam," naznala jsem a šla jsem se převléct alespoň do legín a čisté mikiny.

Rozpustila jsem vlasy, plácla na obličej řasenku, upravila jsem si obočí a mohla jsem jít.

"Ahoj," usmála jsem se, když mi Anne otevřela. Za ní byly na sedačce dvě postavy.

"Ahoj, pojď, jdeš akorát, seznámím tě," řekla a pobídla mě, abych šla dovnitř, "Lilly, Oscare, tohle je Tamara, bude dělat Landovi PR manažerku," řekla.

Podali jsme si ruce, objali jsme se a dali jsme se do řeči.

Všichni jsme podobně staří, takže najít téma nebylo složité.

"Lando ví, že má novou PR manažerku?" zeptal se Oscar, když šly holky dělat do kuchyně kafe.

"No, nevím, nemyslím si," pokrčila jsem rameny.

"Tak to chci v pondělí vidět jeho obličej," zasmál se.

"Proč?" nechápala jsem.

"No ty jsi ta holka, co s ním dělala rozhovor v Abú Zabí, ne?" ujistil se.

"No? A?" zeptala jsem se.

"Mám takovej pocit, že jsi mu padla do oka, možná trošku," odpověděl.

"Nedělej si srandu, Oscare," pousmála jsem se.

"Však uvidíme, až budete mít románek, řeknu ti, že jsem to říkal," ušklíbl se.

"Hele, on má teď očividně šťastnej vztah, tak mu to přej," řekla jsem.

"Víš, není všechno tak, jak se zdá," zamumlal.