twenty five

362 17 0
                                    

Velká cena Austrálie uběhla mnohem rychleji než jsme všichni čekali a po pondělním debriefingu už jsme se chystali na úterní odlet do Japonska.

"Kde máš Magui?" zeptal se Oscar, když jsme stáli v kroužku na letišti.

"Je mi to fuk," pokrčil Lando rameny.

"Takže už jsi mě poslechl?" nadzdvihl obočí.

"Tak napůl. No, už spolu nejsme," řekl.

"A ta druhá věc?" zeptal se.

"To uvidíme časem," odpověděl.

Za moment jsme byli v letadle směr Tokio. S klukama jsme měli v plánu být dva dny v hlavním městě, a potom se přesunout do Suzuky.

"Už se těším na pár dní volna," řekla Anne, když si sedla vedle mě v letadle.

"Já taky, bude to super," usmála jsem se.

"Co říkáš na Landa?" zeptala se.

"Je to jeho věc," řekla jsem, "ale jo, asi jsem ráda, chtěl to udělat už dlouho," zamumlala jsem.

"Třeba to za pár týdnů budete táhnout spolu," usmála se.

"Anne, nevtipkuj," zasmála jsem se.

"Já to myslím vážně, však vás oba vidím," řekla.

"Holky, psal mi Juki, že až přiletíme, tak nás vezme na párty, prý jsou tam i Alex, Max a George," došel po chvíli Lando.

"To zas budeme žehlit vaše fotky z party na sociálních sítích," řekla jsem.

"Když si mě pohlídáš, nemusíš řešit nic," ušklíbl se a zase utekl pryč.

"Já ho něčím trefím," zamumlala jsem.

"Máš to s ním těžký, Oscar se alespoň chová jako dospělej chlap," zasmála se.

"Lando je občas jako malý děcko," řekla jsem.

Po pár hodinách letu jsme byli na místě, pronajali jsme si na pár dní prostorný byt se třemi ložnicemi. Lando spal sám, my s Anne spolu a Oscar s Lily taky spolu.

"Juki a kluci tady budou za dvacet minut," ťukal Lando.

"Jo, už se připravujeme," řekla jsem.

Zrovna jsem dokončovala výraznější líčení a chystala jsem se nasoukat do minišatů, na které jsem hodila sako. K tomu jen balerínky, abych se nezabila.

"No nekecej, brutální," usmála se Anne, když se na mě koukla.

"Taky ti to mega sluší," řekla jsem a šli jsme za ostatními do obýváku, teda teď tam byl jen Lando.

"Pěkný, holky," vykulil oči, když nás viděl, "udělám vám památku," usmál se a bral do ruky svůj foťák.

"Díky, jdu se mrknout jak je na tom Lily," řekla a odběhla vedle.

"Pojď sem, taky si uděláme památku," řekl a za ruku mě táhl k obrovskému zrcadlu vedle vchodových dveří, "vypadáš skvěle," usmál se.

Za moment už zvolili kluci a my jsme se vydali do města.

Po pár hodinách tančení a pití jsme toho měli dost, teda minimálně já.

"Toho moc nevydržíš, Tam," zasmál se Lando a sedl si vedle mě ke stolu. Ostatní to rozbalovali na tanečním parketu.

"Jo, už bych šla spát," usmála jsem se a přitáhla jsem si ho k sobě.

"Tak já pojedu s tebou," nabídl se.

"To nemusíš," řekla jsem.

"Nepojedeš sama, oni tady budou asi ještě dlouho," naznal a natáhl ke mně ruku.

"Tak dobře," začala jsem, "jen to řeknu Anne," pousmála jsem se, ale když jsem ji viděla tančit s Alexem, radši jsem to vzdala.

"Nedáme si taky ještě poslední tanec?" zeptal se.

Jen jsem přikývla a přitáhla jsem si ho k sobě.

Za hodinu jsme byli zpět na bytě.

"Pořád se ti chce spát?" zeptal se, když jsme se dovalili do obýváku a lehli jsme si vedle sebe.

"Už ani tolik ne," začala jsem.

"Možná bych měl nápad, co dělat," odpověděl a dlouze mě políbil.

"Problém je, že ty seš úplně střízlivej," zamumlala jsem mezi polibky.

"Jsem sportovec, musím být střízlivej," pousmál se a za ruku mě táhl do svého pokoje.

Není to tak, jak to vypadá | ln⁴Kde žijí příběhy. Začni objevovat