Není to tak, jak to vypadá | ln⁴

seventeen

Ani jsme se nenadáli a byli jsme na cestě směr Bahrajn. První zastávka nové sezony, tedy ještě týden před ní testy nových monopostů.

"Připravenej?" zeptala jsem se Landa, když jsme vedle sebe zakempili v letadle.

"Asi jo, jsem trošku nervózní, ale bude to dobrý," odpověděl.

"Nemáš důvod," řekla jsem.

"Je pravda, že poslední týdny tu nervozitu pociťuju možná až moc a to ani neřídím auto," pousmál se.

"Můžu ti nějak pomoct?" zeptala jsem se.

"Ne, to si musím v hlavě urovnat sám," začal, "ale děkuju, jsem rád, že tě mám, Tam," zazubil se a objal mě.

Během objetí mi věnoval krátkou pusu na čelo.

Snažila jsem se nedat najevo, že mě to trochu vykolejilo.

"Kdyby cokoliv, jsem tady pro tebe," usmála jsem se.

"Díky, to stejný platí i pro tebe u mě," řekl.

"Teď už by sis měl dát šlofíka, ať jsi fresh na náročný dny," naznala jsem.

"Jo, jdeme spát," usmál se a zhasnul světlo nad námi, "dobrou, Tam," řekl a otočil se hlavou ke mně.

"Dobrou, Lando," špitla jsem a zavřela jsem oči.

Stejně jsem v letadle nemohla usnout, zato Lando během chvilky odchrupoval jako malé dítě.

Po několika hodinách jsme přistáli na letišti a hned jsme přejeli do hotelu.

Společně s Anne jsme se šly na hodinku projít na kávu a nakonec jsme si udělaly kancelář v konferenční místnosti.

"Na zítra teda vše připraveno," řekla Anne, když jsme se v pět odpoledne rozcházely do svých pokojů.

"No nic, já jdu dospat tu cestu," odpověděla jsem.

"Já taky, dobrou," usmála se a zaplula do svého pokoje.

Šla jsem kolem Landova pokoje, kde asi s někým volal. Zaslechla jsem jen kousek hovoru.

"Ne, nejezdi sem. Já vím, že se musíme někde ukázat, ale teď na tebe prostě nemám čas. Byli jsme domluvení na Austrálii, ne? Tak to platí," sděloval do telefonu.

Prošla jsem kolem a rovnou jsem zamířila k sobě.

Vyčerpáním jsem padla do postele a ihned jsem usnula.

Ráno jsem se probudila a zjistila jsem, že mám asi pět zmeškaných hovorů od Landa.

Rychle jsem se trochu upravila a cestou na snídani jsem zaťukala ve vedlejším pokoji.

"Běžím," ozval se Lando a do chvilky stál přede mnou jen v džínech a s trikem v ruce.

"Ahoj, promiň, že jsem ti nebrala telefon, nějak mě to vzalo a hnedka jsem usnula," řekla jsem a trošku jsem na něj asi civěla, protože se pousmál.

"Úplně v pohodě, Tam, počkáš na mě? Jen se doobleču a jdu na snídani," řekl a soukal si triko přes hlavu.

"Jo, jasný," odpověděla jsem.

Po chvilce jsme se vydali do jídelny a následovala 15minutová porada v zasedačce.

"Dneska máme v plánu hodně mediálních aktivit," začala Anne.

"Celý dopoledne budeme mít na vás jen my z týmu a předtočíme si pár věcí pro naše potřeby. V jednu, po obědě, máte oficiální focení a natáčení s F1 přímo na gridu s autama," pokračovala jsem.

"F1 s vámi potřebuje pak natočit i nějaký jejich videa a taky Grill the grid," řekla Anne.

"Jo a v šest večer máš Lando nástup k Netflixu, Oscar pak o půl hodiny později, před vámi tam jdou Zak a Andrea," vzpomněla jsem si.

"Podobně to bude i zítra, kde budete ty rozhovory pro média rozdávat asi víckrát, plus se vše pak zakončí oficiální tiskovkou před startem testů," vmísila se do konverzace Sophie.

"A pak máte dva dny na testování auta," usmála jsem se.

"Díky za info, holky," řekl Oscar.

"To zas budou dva dny plné vymýšlení toho, jak říct stejnou věc jiným médiím trochu jiným způsobem," zamumlal Lando.

"Hele, když to přežiješ, můžeš se za odměnu svést v autě," usmála se Anne.

"Jo, to je dobrá motivace," přikývl.

"Oblečení na převlečení si vemte s sebou, v paddocku podle mě ty budky ještě vybavený nejsou," řekla jsem.

"Jo, to je jasnačka, tak za 15 minut u auta," rozhodl Oscar a všichni jsme se rozešli ke svým pokojům.

"Jak já ty dny pro média nemám rád," zakroutil hlavou Lando.

"Doufám, že letos jsi na Grill the grid naladěnej líp, loni jsi vypadal, jako by tě to vůbec nezajímalo," řekla jsem.

"Loni jsem měl zrovna totální den blbec, letos se pokusím být lepší," zasmál se.

"Vidíme se za chvilku," odpověděla jsem a šla jsem se převléknout do papájového oblečku.