Není to tak, jak to vypadá | ln⁴

twenty six

Ráno jsem se vzbudila poměrně brzo, spali jsme s Landem v objetí a já na sobě měla jeho triko.

Koukla jsem na něj a spokojeně oddychoval.

Jakmile jsem se snažila z jeho sevření dostat, tak protestoval.

"Tam, nechoď," zamumlal, když si protřel oči.

"Hned jsem zpátky, jo?" řekla jsem a rychle jsem běžela do vedlejšího pokoje, kde bylo prázdno. "Anne tam není a u dveří mají boty jen Oscar a Lily," odpověděla jsem.

"Psal mi Alex, že je s ním, tak buď v klidu a pojď za mnou," rozkoukával se.

"Promiň, já jen, promiň, tohle schovávání je na nic," řekla jsem a sedla jsem si na postel.

"Tam, je to v klidu, neboj," špitl a pevně mě objal, "mně to za to stojí," pousmál se a políbil mě.

"Mně taky," zamumlala jsem a svalila jsem ho na postel.

"Je to s tebou pěkný, moc," začal, "naposledy jsem se takhle šťastně cítil, když jsem byl malej," zasmál se.

"Souhlasím, tohle je nejlepší čas mýho života," usmála jsem se, "a to hlavně díky tobě," řekla jsem a políbila jsem ho.

"Ale teď pojďme ještě chvilku spát, prosím," zamumlal a do pár minut jsme opět usnuli.

Nakonec jsme vstávali v deset a ve zbytku bytu bylo ticho.

Jakmile jsem se u sebe převlékla do trika a tepláků, šla jsem Landovi vrátit jeho triko.

"Ne, nech si je," usmál se, "když nebudeme spolu, aspoň si na mě vzpomeneš," vysvětlil.

"Díky," špitla jsem a pevně jsem ho objala.

Objednali jsme si přes kurýra snídani a do půl hodiny jsme si ji v obýváku vychutnávali.

"Dobrý ráno!" zavolala ode dveří Anne.

"Pššt, hrdličky nám ještě spí," řekla jsem.

"A vy, hrdličky, už nespíte?" zeptala se.

"Co? Ne," odpověděl Lando.

"Máš tady rtěnku," řekla a ukázala na jeho tvář, "hm, takový odstín červený jsem včera někde viděla," zasmála se.

"No a co Alex?" zeptal se.

"Eh, Alex, no, nic," odpověděla.

"Anne, ty neumíš kecat," zasmála jsem se.

"Bylo to fajn," řekla, "ale musím to jít dospat," zamumlala a zamířila do pokoje.

"No, myslím, že to za chvíli stejně všem bude jasný," naznal Lando.

"To máš asi pravdu," odpověděla jsem.

"Třeba nás Zak nezabije," pousmál se a objal mě kolem ramen.

"Dobrý ráno," řekl Oscar, který právě vylezl ze svého pokoje.

"Dobrý," zavolal Lando.

"Kdy jste se včera vypařili? Vůbec jsem si nevšiml," naznal, když si sedl k nám.

"Nějak kolem jedné? Tam nebylo moc dobře," řekl.

"Jasný, chápu," pousmál se.

"Oscare?" zeptal se Lando.

"Hm?" koukl na něj.

"Nebudeš to říkat Zakovi ani nikomu jinýmu, že ne?" řekl.

"Nebudu," začal, "ale pokud se budeš tvářit jako měsíček na hnoji, když seš teoreticky po rozchodu, tak to asi moc nezamaskuješ," pousmál se.

"Dík, kámo," odpověděl.

Po snídani jsme se s Landem vydali prozkoumat trochu město.

"Můžu si to dát na fotící profil?" zeptal se, když mi ukázal jednu z fotek, kterou vyfotil.

"Jak chceš, klidně, někam doprostřed ji tam ukliď," odpověděla jsem.

"Však tam skoro nejsi vidět," řekl.

"Ale fanynky to stejně brzo rozluští, kdo s tebou je," naznala jsem.

"To je pravda," přikývl.

"Tahle je pěkná, holky budou šílet," usmála jsem se, když ukazoval fotky, které chce přidat.