Není to tak, jak to vypadá | ln⁴

four

Závodní víkend utekl nějak moc rychle. Najednou byla neděle, dvě hodiny do závodu a v paddocku bylo šíleně rušno.

"Támhle ti jde kámoš," řekl Roman.

"Prosím tě, uklidni se," odpověděla jsem.

To už Lando procházel kolem nás a na moment se zastavil. Roman poodešel kousek dál.

"Ahoj, připravenej na závod?" zeptala jsem se.

"Jo, celkem jo, snad, doufám," usmál se.

"Budu ti držet pěsti," řekla jsem.

"Díky, budu to potřebovat, ta startovní pozice je strašná," zakroutil hlavou.

"Šestka není tak strašná, mohlo být hůř," usmála jsem se.

"To máš pravdu," začal.

"Když už ses zastavil, nepodepíšeš mi prosím čepku?" zeptala jsem se a z kabelky jsem vytáhla oranžovou čepici a fixu.

"Jen když se pak nebudeš stydět a dáš si ji na hlavu," odpověděl.

"Fajn, dohodnuto," řekla jsem.

"Musím běžet, užij si závod," řekl a plácl mi čepici na hlavu.

"Ty si ho užij, další bude až v březnu," odpověděla jsem.

"Pravda, no, vidíme se později," usmál se a utekl.

"Já fakt čekal, že budeš taková ta fanynka, co se neudrží a začne se klepat, ale ty ty talky s ním zvládáš úplně v pohodě," řekl Roman.

"Však je to úplně normální kluk," naznala jsem.

"Ta jeho holka tě asi v lásce mít nebude, stála bokem a koukala jako vrah," zasmál se.

"Fakt? Já si ji vůbec nevšimla," odpověděla jsem.

"Buď ráda, taková Barbie," zakroutil hlavou.

Jen jsem pokrčila rameny a šli jsme hledat ideální místo na závody. Nakonec jsme zakempili někde ve VIP salónku a výhled na trať byl skvostný.

Až je to škoda, že už nám končí další sezona.

"Pojď, jdeme si hledat místo v parc fermé, ať vidíme ty oslavy z blízkosti," řekl Roman a zamířili jsme směr boxová ulička.

Na jedničce zaparkoval Max, druhý Charles a třetí Lando, který si další místo na pódiu vybojoval díky neskutečné obraně proti dvěma Mercedesům.

Byl to velmi napínavý závod až do konce a my jsme si s Romanem užívali emoce v boxové uličce mezi týmy.

Nakonec jsme se přesunuli do media centra, kde ještě byla na programu tisková konference se třemi nejlepšími.

Ta se nakonec protáhla na půl hodiny a nesla se v opravdu pozitivním duchu.

"Užila sis závod?" ozval se Lando, když jsme se srazili ve dveřích při odchodu z místnosti.

"Příště prosím trošku pošetři moje nervy," pousmála jsem se.

"Fajn, budu se snažit," zasmál se.

"Ne, sranda, gratuluju," odpověděla jsem.

"Díky moc, měj se," řekl a odešel pryč.

My jsme se s Romanem utíkali sbalit na hotel a následně jsme spěchali na letiště.

Čekala nás dlouhá cesta domů.