Není to tak, jak to vypadá | ln⁴

twenty two

"Dobrou noc," řekli jsme s Landem Anne, když se od nás po večeři odpojila do svého pokoje.

"Můžu na moment k tobě?" zeptal se Lando, když jsme stáli před mým pokojem.

"Že se ptáš," odpověděla jsem a vedla jsem si ho k sobě.

"Jsem před zítřkem trošku nervózní," pousmál se, když jsme si lehli ke mně do postele a proplétali jsme své prsty.

"Nemáš důvod, Lando, jen dělej, co umíš a věř si," pošeptala jsem.

"Víš, po tom, co se stalo pár let zpět v Rusku jsem se hrozně bál, že už nikdy žádná šance na výhru nepřijde," zamumlal.

"A teď je tady, tak jí nedovol, aby zase utekla," usmála jsem se a pevně jsem ho objala.

"Díky za podporu, Tam," řekl a přimáčkl si mě k sobě ještě blíž.

"Mám tě moc ráda," špitla jsem.

"Já tebe taky," odpověděl, "nemohl bych tady u tebe přespat? Cítím se víc v klidu než sám mezi čtyřma stěnama," navrhl.

"Tak jo, ale když tě někdo ráno nenajde v pokoji, výmluvu vymyslíš ty," řekla jsem.

"To je jednoduchý, řešili jsme rozhovor," pokrčil rameny.

"Ty seš vždycky se vším hned hotovej," zakroutila jsem hlavou a zvedla jsem se.

"Kam jdeš?" nechápal.

"Jdu si dát sprchu a pak jdeme spát," usmála jsem se.

"Hmm, že bych se přidal?" zeptal se.

"Žádný takový, pane Norris," odpověděla jsem.

"Však klídek, sranda," řekl, "dojdu si k sobě pro něco na spaní," stihl říct, než jsem utekla do koupelny.

Po chvilce jsem se došourala k sobě do pokoje, kde už Lando klidně oddychoval.

Opatrně jsem si lehla do postele, ale bohužel sebou cukl a vzbudil se.

"V klidu spi, musíš nabrat síly na zítra," usmála jsem se a dala jsem mu pusu na tvář.

"Dobrou, Tam," špitl a nahmatal mou ruku, kterou pevně stiskl.

Ráno jsme měli celkem na spěch, abysme zahladili stopy po společném nocování.

"Za deset minut na snídani a pak tě se Soph můžu vzít na trať," řekl Lando, když se chystal k odchodu.

"Domluveno," usmála jsem se než stihl utéct.

Rychle jsem se nalíčila, oblékla jsem týmovou uniformu a běžela jsem na snídani.

Za hodinu už jsme byli v paddocku a pozorovali jsme ticho před bouří.

"Jak je Lando na tom?" zeptala se Anne, když došla s kávou.

"Věřím, že to bude dobrý," odpověděla jsem, "včera byl trochu nervózní, ale myslím, že se trochu uklidnil," řekla jsem.

"Už by si to fakt zasloužil," pousmála se.

"To mi povídej," špitla jsem.

Ani jsme se nenadály a mířili jsme na startovní rošt. Lando pořád ladil detaily se svým inženýrem a před tím, než vlezl do monopostu, si se všema plácl.

"Hodně štěstí," usmála jsem se, když došel ke mně.

"Nakopu jim zadky, Tam," řekl.

"Tak se mi to líbí," odpověděla jsem.

Závod jsme sledovaly společně s holkama z garáže.

Bylo to poněkud nervózní, uvnitř sebe jsem však měla pocit, že to dobře dopadne.

"Pět kol do konce," hlásil inženýr.

Lando se nacházel na první příčce, ale Max se pokoušel o stíhací jízdu, poslední kola pravidelně stahoval vteřinu.

"Náskok 5,5," hlásil Will Landovi.

"Ty jsi snad víc nervózní než on," pousmála se Anne a chytla mě za ruku.

"Věřím mu, ale nikdy nevíš," odpověděla jsem.

Zbývalo posledních pár zatáček a bylo jasný, že pokud to Lando nepošle do zdi, tak to má v kapse.

Oscar ještě v posledním kole předjel Leclerca a dojel si pro třetí místo.

Takovou euforii jsem ještě neviděla.

Všichni jsme běželi do parc fermé, abysme to mohli prožívat s Landem.

Když doběhl k nám a pootevřel si helmu, viděla jsem slzy štěstí i jeho široký úsměv.

Užíval si to a my na něj byli moc pyšní, i na Oscara.

Po oslavách na pódiu následovalo kolečko u novinářů a tiskovka. Poté mohly začít oslavy s týmem.

"Jsi na mě pyšná?" zeptal se, když jsme se vraceli ke garážím.

"Ani nevíš jak moc," usmála jsem se.

"Však já viděl, že ti taky ukápla slza," zazubil se a mířil si to k týmu.

Po krátkých oslavách jsme se zastavili v hotelu pro věci a následovalo další dobrodružství, tentokrát v Saúdské Arábii.