𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

IV. Tohle si přehnal

Ten někdo byl Petr, jenže toho jsem si všimla až po tom, co jsem slyšela něčí smích. Otočila jsem se ke dveřím kde stál a svůj pohled byl upřený na mě.

„Hej! Čemu se směješ!" řekla jsem mu a taky se začala smát.

„Tvému zpěvu" řekl a skoro nemohl popadnout dech z toho, jak se smál. Hodila jsem po něm hadr, který byl položený na jednom ze stolů.

„Haha!" křikla jsem na něj vítězně, ale on to tak nebral. Popadl mě, hodil si mě přes záda a běhal se mnou po kavárně. Lidi venku z nás museli mít radost, protože celá kavárna je prosklená, a tak nás mohl vidět každý.

No právě, každý, a to mi nedošlo.

Bouchala jsem mu pěstmi do zad, ale mu to nějak nevadilo. Smáli jsme se tak nahlas, že jsem skoro přeslechla otevření dveří. Já si toho všimla, proto jsem se přestala smát, jenže Petr mě stále držel a pořád se smál.

„Petře" řekla jsem potichu, on mě však nevnímal.

„Hej! Co si myslíš, že tady děláš s mojí holkou!" zeptal se nasraně Max Petra.

„Co?" zeptal se nechápavě Petr a pustil mě pomalu na zem.

„Nerozuměl si otázce? Ptal jsem se co-tu-sakra-děláš-s mou-holkou!" mezi každým slovem dával jasné mezery tak, aby to Petr pochopil.

„Já to pochopil, ale tak snad vidíš, bavíme se" odpověděl mu Petr s úsměvem na tváři.

To si neměl dělat Petře.

Max už s naběhlou žilkou na čele se vrhl se zatnutou pěstí na Petra, ale ten se jeho pěsti vyhnul.

'Dobře ty' řekla jsem si pro sebe a musela jsem se nad tím pousmát. Petr mu vrazil pěstí do nosu, ne jednou, ale asi třikrát. Max, který se sice prát uměl, se už ale neubránil a skončil na zemi.

„Dost už, Petře!" musela jsem po něm zařvat, protože se chystal mu dát další ránu. Naštěstí jsem ho zastavila včas. Petr se na mě podíval a šel ke mně.

„To dělá často takové žárlivé scénky?" zeptal se hned, jak ke mně došel.

„Ne, nechápu co to do něj vjelo" zalhala jsem mu.

„Hele co tu děláš vlastně tak brzo?" zeptala jsem se ho, protože většinou sem chodil odpoledne.

„No vlastně-" ani to nestihl doříct, ozvala se rána, kterou způsobilo zabouchnutí dveří. Byl to Max, který srabácky odešel. „No, takže?" zeptala jsem se ho.

„Měl jsem tu mít odpoledne schůzku, což taky mám, ale napadlo mě, že si ještě před tím, než půjdu do kanclu koupím kafe" odpověděl s úsměvem „protože ty děláš to nejlepší" dodal a já se nad tím musela usmát.

„Tak já ti teda to jedno nejlepší udělám, no" řekla jsem se smíchem v hlase.

„Děkuju" řekl, a jelikož jsme ještě pořád stáli u sebe, objal mě. Nečekala jsem to, ale objetí jsem mu opětovala.

Odešla jsem dělat kafe a on si to tu celé začal tak divně prohlížet, všimla jsem si toho a tak jsem se ho zeptala „Co děláš? Se chystáš mi to tu vykrást?" odpověděla jsem a zasmála jsem se.

On mi na to odpověděl „Ne, vykrást ne" pak si ještě něco mumlal, ale to už jsem mu nerozuměla.

Jeho káva se dodělala, přelila jsem ji do termo hrníčku, ten jsem mu poté podala.