𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

XXXI. Mám pro tebe lepší zábavu

Probudila jsem se, jako první co jsem zaregistrovala byly něčí ruce na mém pasu.

Cukla jsem sebou, protože jsem si moc dobře pamatovala, že jsem usínala sama. Pohled jsem přesunula na obličej osoby, která ležela vedle mě.

Byla to tvář Petra s jeho neposlušnými vlásky co mu zakrývaly spící víčka.

No nic, už je docela dlouhá doba co ho tady tak sleduju, musím ze sebe udělat člověka, protože už se vidím v zrcadle, jak vypadám.

Chtěla jsem vstát, avšak jeho ruce mi to nedovolily, držel mě opravdu pevně.

„Peťo" pronesla jsem, a on si me přitáhl blíž k sobě.

„Ráda bych šla do koupelny" řekla jsem, jako bych naivně doufala že mě pustí.

„Ještě ne" zamumlal a ja si povzdechla.

„Pusť mě, je to nepříjemné" řekla jsem, jen protože jsem si vzpomněla jak včera říkal, že nechce dělat nic co by mi bylo nepříjemné.

„Ne..poznal bych, kdyby bylo" odsekl mi a jednu ruku přemístil na moje stehno.

„Moje doteky ti jsou příjemné, tak si nevymýšlej" dodal a ruku přesunul na moje vnitřní stehno.

„A mně je příjemné, když se tě můžu dotýkať" zašeptal mi do ucha a mně naskočila husí kůže.

„Nech toho" pronesla jsem, a sundala jeho ruku z mého stehna.

„Nejsme spolu, tak neříkej tyhle divné věci"

„Jen říkám jak to je" odpověděl a posadil se na postel.

„Ne. Už mě to přestává bavit, ty jseš na jednorázovky, já ne, nechci s tebou nic mít natož se s tebou vyspat" pronesla jsem jeho směrem.

„Koukám že to co jsem ti řekl, jsi vzala hodně vážně" pronesl a překvapeně na mě koukal.

„A neměla bych snad? Však jste tady takoví všichni" zeptala jsem se, ale odpověď nedostala. Nebo spíš jsem na ní nečekala, rozešla jsem se do koupelny a zavřela za sebou.

Nechápu o co se pořád snaží, nejsme stejní, nechci se vyspat s někým, kdo mě pak zase odkopne, mám city narozdíl od něj.

„Elis nechci ti zlomit srdce, takže se semnou v žádném případě nevyspi, nikdy"

Toto mi jednou řekl Calin, nejen že to chci "dodržet" u něj, ale i u ostatních. Držím se toho, ale popravdě, je to dost těžké.

No nebudu lhát, teď nechci vyznít jak nějaká kurva ale neříkám, že bych si to tu s něma nerozdala.

V koupelně jsem si udělala skin care, vyčistila zuby, učesala vlasy a nakonec se převlékla. Poté jsem z ní vyšla a šla rovnou směr kuchyň, tam jsem pozdravila kluky a začala si dělat snídani.

---

Rozhodla jsem se pro toast s avokádem, které jsem našla v lednici, udělala jsem si k tomu ještě čaj a pak se posadila ke stolu za ostatníma, kteří tady něco zase řešili.

Mezitím co jsem snídala, se Pepa přemístil do obýváku, takže jsem tady zůstala sama s těma bezcitnýma kokotama.

Dojedla jsem snídani a odnesla nádobí do kuchyně, poté jsem se opět rozešla zpět do pokoje, jenže ještě před tím mě zastavil hlas volající na mou osobu.

„Elis, můžeš na moment" zavolal na mě někdo z kuchyně. Jak mi bylo poroučeno, poslušně jsem nakráčela do kuchyně, kde se na mě upřeně dívali všichni kluci kromě Pepy, co jsem tak stihla zaregistrovat.

„No jde o to, že se ke mně dostalo, že tady něco s někým máš" začal Calin. No super, ještě on bude něco takového zrovna řešit? Nemluví náhodou o sobě? Nad touto myšlenkou jsem se musela uchechtnout. On však nadzvedl obočí nad mým chováním.

„Popravdě nevím co tady dělat, poslední dobou mě to tu už nebaví, a tak se bavím prostě se všema, ale pokud to berete nějak jinak, tak mi to máte říct" začala jsem vysvětlovat celou situaci, i když oni nevypadali na to, že by mi nějak věřili.

„Jediný co dělám je že buď jím, hraju s Pepou nebo se dívám na televizi. To už mě ale omrzelo" pokračovala jsem. Po tomto mém výroku jsem se sebrala a odešla, oni mi v tom nijak nebránili.

---

Vešla jsem do pokoje a lehla si na postel, vedle mě byl Petr, který šel se mnou. Čekala jsem, že začne konverzaci, jenže místo toho čuměl do mobilu.

„Petřee.. já se nudím" řekla jsem, nevím proč, možná protože doufám v to, že něco vymyslí.

Třeba jako předtím, tu hru kde jsme se sebe navzájem ptali na otázky. Bylo to ten den, kdy jsme se seznámili a šli poprvé ven.

„No a co bys chtěla dělat princezno?" zeptal se a koukl na mě.

„Nevím" odpověděla jsem, a věnovala mu pohled.

„Tím pádem, je to na mě" odpověděl a položil svůj telefon.

Chvilku jsem nevěděla co dělá, ale pak jsem pochopila, o co jde.