𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

V. Drama

Zcela připravená a upravená jsem vyšla z bytu. Do uší mi hrály nějaké písničky z mého playlistu, tím pádem mi cesta zase rychle utekla. 

Jakmile jsem došla do kavárny, začala jsem se psychicky připravovat, jak to Petrovi vše řeknu. Bude z toho dělat zase katastrofu, což jakoby katastrofa je, ale já si to stále nemůžu přiznat.

Jakmile jsem připravila kavárnu tak, aby to tu mohlo fungovat, uvařila jsem si kafe. Tušila jsem, že během pár minut Petr přijde. 

Měla jsem pravdu, asi do 5 minut byl tady. Celý zadýchaný přišel a opřel se o pult. 

„Si běžel nebo co?" snažila jsem se nevypuknout smíchy. 

„Jasně, jen se směj" poznal to na mě, super.

„A ano, běžel jsem, protože jsem chtěl co nejdříve vědět, co se stalo" odpověděl. 

„Tak k věci" řekl chvilku na to. 

„Bude lepší, když si k tomu dáme raději kafe, je to na delší povídání" zasmála jsem se falešně.

„Okay, ale rychle, ani jsem kvůli tebe nemohl spát" 

„Nojo, už to bude" protočila jsem nad jeho slovy očima a šla mu uvařit kafe. To bylo do pár minut hotové a i se svou kávou v ruce jsem se k němu rozešla. 

Seděl na svém obvyklém místě.

„Tady máš" řekla jsem a podala mu jeho kávu. 

„Tak, kde začít.." řekla jsem spíš pro sebe „jde o Maxe," začala jsem.

„Začali jsme spolu chodit když mi bylo 15, jemu bylo 17. Nechtěla jsem s ním být, jenže moji rodiče to tak chtěli. Už se s nimi moc nevídám, jen občas. Teď zpátky k němu.

Ze začátku byl milý, takový normální romantický kluk, jenže když mi bylo 16, tak to všechno začalo. Měl často změny nálad, z minuty na minutu, skoro každý den. Vždycky se mi omluvil, ale já věděla, že se to bude opakovat další den. To by se dalo ještě přežít, jenže jsem se před několika týdny dozvěděla, že mě neustále podvádí. Vždy mi řekne, že je u kámoše, jenže já vím, že mi lže. Řekla mi to kamarádka, která pracuje v baru, chodí tam několikrát týdně.

Před pár dny jsem mu volala, kde je, protože jsem přišla domů a on tam nebyl. Slyšela jsem u něj vzdychat nějakou chudinku, a to mi celou situaci potvrdilo. Nechci s ním být, ale kvůli rodičům musím.

Několikrát jsem je prosila, ať se sním mohu rozejít, pokaždé mi řekli, ať se snažím a dám mu, co chce. Jenže to, kvůli čemu jsem ti včera psala, není todle, ale.." začaly mě pálet oči a cítila jsem, jak mi slzy tečou po tváři. 

„Klid zlato" jeho slova mě trochu uklidnily, ale nepřestala jsem brečet.

 „Včera mi vyhrožoval už tady v kavárně, že se raději nemám vracet domů, jenže kam jinam bych šla spát, takže jsem jít musela. Tam na mě čekal Max, a pak-" nedokázala jsem to ani vyslovit, slzy mi stékaly po tváři, Petr se mě snažil uklidnit, jenže tentokrát to moc nešlo. „Pak mě znásilnil" dořekla jsem to a Petr se na mě vyděšeně, ale zároveň naštvaně podíval.

„Kurva a já tušil, že se něco stane. Ten parchant bude mrtvej, o to se postarám" začal se vztekat a tím mi přidával ještě víc do pláče. 

„Promiň Elis, ale todle ten kokot fakt přehnal" řekl, a hladil mě po zádech. 

„Vždyť já vím, jenže dneska ráno mi nechal vzkaz na papírku, že včera to bylo super, a že si to někdy zopakujeme. Toho se bojím nejvíce, chápeš?" řekla jsem, chtěl něco říct ale já ho zastavila.

 „Petře prosím, neříkej to nikomu, bude to mezi námi, jo?" na to Petr jen kývl a napil se kávy. 

„Kokot jeden" neustále na něj nadával, a já ho chápala. V tom mi přišla nějaká zpráva, otevřela jsem mobil a nahlas přečetla tu zprávu:

Eliso, přijďte k nám dnes na večeři,
už jsme se dlouho neviděli.
Ani se nesnaž z toho nějak vykroutit.

„No tyvole" řekl Petr přesně to, co jsem chtěla říct. 

„Todle dneska nedopadne dobře" řekla jsem. 

„Jak to myslíš?" zeptal se mě nechápavě Petr. 

„Pokaždé se pohádáme, máma nás, nebo spíš mě vyhodí z domu, pak mi napíše, že to tak nemyslela.. prostě pořád dokola to stejný a pochybuji, že by se to dneska neopakovalo" odpověděla jsem mu na to, na co se ptal.

pohled Petra

Po tom, co jsem se všechno dozvěděl.. bylo mi té holky líto. Neřešil bych ji, kdybych nemusel, ale příkaz je příkaz. Nikdo kromě mě neví co si zažívá, a já ji mám ještě takto ublížit? Vždyť si to nezasloží... 

pohled Elis

S Petrem jsme si ještě nějakou chvíli povídali, a pak už odešel, nakonec jsem byla i docela ráda, že jsem se mohla někomu svěřit. 

---

Byla jsem na cestě domů a psala mámě, že dneska rozhodně nestíháme jít k nim na večeři.

M-Máma, J-Já

J-Ahoj, promiň, ale dneska na večeři nestihneme přijít, musíme to přesunout na zítra, ok?

M-No dobrá, ale ne že zítra nepřijdete!

J-Neboj, ukážeme se tam.

'Mámu asi nenapadlo, že je dneska pátek, a tak končím pozdě' pomyslela jsem si.(p.a. teď mi došlo, že jsem psala, že studuje konzervatoř, dejme tomu, že studium přerušila a rodiče to zatím neví a teď se naplno věnuje kavárně :))

---

Přišla jsem domů a hned jsem šla oznámit Maxovi, že zítra jedeme k mým rodičům, zřejmě tam i přespíme pokud se nepohádáme.

„Dobře, hlavně si obleč nějaké hezké šaty, Elis" řekl to jako bych se neoblékala hezky. 

„Zítra zajedem koupit nějakou kytku pro tvou mámu a pro tátu nějakou flašku, co říkáš?"

„Dobrý nápad, tak tam to koupíme před tím, než pojedeme k rodičům" 

Celý večer jsme si povídali jako nějací kamarádi, bylo to po dlouhé době, co se s ním dalo dobře bavit. Zapomněla jsem na všechno, na všechny starosti, co jsem ve svém životě řešila.

Takhle to bylo do té doby, než jsme byli unavení a šli spát. 

Proč ses takhle nemohl chovat pořád?