,,Ty holky dokážou být fakt hnusný" řeknu během pročítání několika desítek komentářů. V tom mi někdo vytrhne telefon z ruky.
,,Přesně o tom jsem mluvil, dokážou být dotěrný" řekne Dominik.
Kde jsou ty časy, kdy holky stály při sobě?
---
Probudila jsem se brzy ráno ještě za tmy, kdy ještě měsíc prorážel světlo žaluziemi. Probudila mě ranní nevolnost a srdce mi bušilo jako o závod.
Vedle mě spal Dominik s klidným úsměvem na tváři. Pohled na něj mě uklidňoval, ale zároveň zvyšoval to napětí, co jsem cítila.
Dneska byl den "D".
Byl tu Štědrý den, a kdy jindy je člověk více v nervech, než právě v tento den.
Lidi šílí, dohánějí na poslední chvíli to, co nestihli, balí dárky a všechny tyhle další serepetičky.
Než jsem si to stačila uvědomit, stála jsem na nohách a třela si ospale oči. Moje hlava mi nedala pokoj a neustále jsem musela přemýšlet, co vlastně cítím.
Dnešek byl něčím výjimečný, byl to den, který většinou lidi tráví s rodinou, svými partnery, nebo blízkými přáteli.
A já? Jak jsem na tom vlastně já?
Večer, nebo vlastně celý den budu trávit opět (a zas) s klukama. Už delší dobu se na tenhle den těším, a je mi až k smíchu když si vzpomenu, jak jsem Vánoce trávila minulý rok.
Max, máma a táta, tetičky a strejdové, které jsem viděla snad poprvé i když oni o mně vědí všechno, jenže já ani neznala jejich jména.
Nicméně, jsem ráda za kluky, ale abych řekla pravdu, dneska byla nějaká zvláštní atmosféra, která mi nedala pokoj.
Celkově jsem letos neměla ani vánoční náladu.
Odebrala jsem se potichu z pokoje, jelikož jsem počítala s tím, že ostatní ještě spí.
Jedině já tu zas straším tak brzy.
Už jsem chtěla docvaknout kliku, jenže můj žaludek si hodlal dělat své, když se mi obrátil vzhůru nohama a já tak brzo skočila v koupelně, klečíc u záchodové mísy.
Nervy. Nervy. Nervy.
,,Lásko, co tu blbneš tak brzo" zaslechnu za sebou hlas, šeptající na mou osobu.
Rukou lehce naznačím, ať jde osoba ke mně a stáhne mi vlasy.
,,Jak dlouho tu jsi?" ozve se znova hlas, já už se konečně dokážu soustředit na onu osobu, klekající si ke mně.
,,Domi" řeknu zcela neslyšně, nebo spíš jen lehce pohybuju rty doufajíc, že mi bude rozumět.
,,Počkej tu, donesu ti prášek"
,,Děkuju" usměju se na něj děkovně. Snažím se držet víčka od sebe, jenže po chvilce už nemám sílu a upadám do říše snů.
Krásné sny.
---
,,Myško, nespi" ucítím horký dech u mého ucha.
Dobrá tedy, někdo silně žádoní o mou pozornost.
Koho by tohle neprobralo?
,,Mhm" pomalu otevírám oči a vidím Dominika sklánějícího se ke mně.
ČTEŠ
𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂
Fanfiction(ff- cz rappers) „Petře, máme problém" řekla jsem šeptem k němu. „Já ne, ale ty jo, holčičko" řekl a já se nechápavě podívala... --- Moje srdce se zastavilo a roztříštilo na milion střípků. Můj život byl jako skládačka. Někdo nový do něj vstoupil, a...
