𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

XIII. Bílá dodávka

Ráno jsem se probudila celá polámaná a skřivená v Petrově objetí. Snažila jsem se ze sebe sundat jeho ruku jenže tím jsem ho vzbudila.

„Dobré ráno kotě" awww zase ten jeho ranní ksichtík a vlasy všude po obličeji.

„Dobré" odpověděla jsem mu a uchechtla se.

„Čemu se směješ" nechápal mě.

„Směju se tomu, jak vypadáš" pohladila jsem ho po tváři a tím mu odhrnula vlasy z očí. Nad tím protočil očima a přitáhl si mě zpátky ještě pevněji do objetí. Divím se, že jsem se neudusila.

„Škrtíš mě lásko" vyjekla jsem.

„Ughh" zabručel a pustil mě.

Ráno jsme si povídali a mě bylo divně. Asi po té noci, co jsem toho moc nenaspala. Nebudu lhát, ta noční můra mě docela vyděsila.

Po tom, co jsme se rozloučili a odešli každý svým směrem do práce, jsem si zapla spotify. Cesta mi utekla a já už byla v práci.

---

Dnešek ušel, chodili tu spíš chlápci na schůzky, takže nic hrozného.

„Tak co ty a Petr?" zeptal se mě Pepa a měl nahozený úšklebek na tváři.

„Dobrý, je hodný a to je hlavní, fakt ho miluju. Tentokrát opravdu, ne jak když jsem byla s Maxem" odpověděla jsem popravdě.

„Tak to jsem rád, opravdu" usmál se.

„Hele musím ti něco říct."

„Jsi těhotná! Tyvole vy jste si nedávali pozor? Jste normální?" Pepa si jako myslel, že po ani ne týdnu chození s Petrem asi hned otěhotním. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy.

„Ne, klid, nejsem!" začala jsem se smát, i když v téhle situaci, to nebylo vhodné.

„Tak co, když ne tohle?"

„No tak..." řekla jsem mu vše o dalším dopise a o tom, že ho našel Petr, toto byla jeho reakce.

„Tyvole, tak aspoň jsi mu to už nemusela tajit no"

„Pravda, ale chápeš, proč to bylo sakra od krve?

„Byly tam nějaké fotky nebo jen ten dopis?" zeptal se.

„Jen dopis, naštěstí už žádné fotky"

„Je to celý divný, dávej na sebe pozor" řekl a objal mě.

„Nojo, už jsi jak Petr" řekla jsem a protočil oči v sloup. Odešla jsem uklízet, abych mohla co nejdřív domů.

---

„Oh, doprčic, Pepoo! Běž nahodit jističe!" křikla jsem na Pepu dozadu, protože vypadl proud, zřejmě v celé budově.

„Jdu tam!" zavolal na mě.

Po nějaké době stále nebyly ty debilní jističe nahozené, tak jsem se šla podívat za Pepou co tam vyvádí. Třeba prostě neví, jak na to, což já taky ne.

Došla jsem do skladu, kde byly jističe.

„Pepo, co tu zas-" nedořekla jsem to, protože mi někdo zakryl pusu rukou. Začala jsem sebou cukat, kopat okolo sebe, jenže všude byla tma, jak nečekaně.

„Pepo jestli je todle nějakej vtip, tak to opravdu není vtipný" neustále jsem řvala, i když mi moc nešlo rozumět, spíš jsem tak blábolela se zakrytou pusou.

"Ssss" sykla jsem, když mě někdo silně chňapnul a táhl mě asi směrem k východu. Byla sice tma, ale venku jsem viděla zase to auto. Zase tu bílou dodávku, co jsem viděla u mé bytovky. Vtlačil mě někdo dovnitř, já si stihla sednout a vedle sebe jsem uviděla Pepu?

Co ten tady dělá?

Hmm že by ho asi taky unesli?

Mysli Elis.

A pak, „Jauu" sykla jsem, když do mě nějaký chlap píchnul něco. Zřejmě uspávadlo, protože jsem do pěti sekund upadla do říše snů.