𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

LXV. Mě nezměníš

,,Přestaň se mi smát" zamračila jsem se na něj.

,,Ale notak, nemrač se. Úsměv ti sluší víc" řekne, a začne se ke mně přibližovat.

,,Co kdybychom si to zopakovali, hm?"

,,Abychom si zopakovali co" pronesu a dělám že nevím, co myslí.

,,Tohle" pronese a já čekám, co udělá. Uculil se, jenže hned vzápětí na to pronesl.

,,A nebo víš co, raději půjdu" pronesl to tak chladně, až mi z jeho náhlého přepnutí nálady naskočila husí kůže.

A to že jsi dokázal až moc dobře, naháněl jsi mi tím strach. U tebe člověk nikdy neví, jakou náladu zrovna máš.

---

Seděla jsem na gauči společně s ostatníma a v televizi zrovna hrál nějaký nudný film. Byla jsem ale zašitá do svých myšlenek.

Dnes večer byl jiný. Byl zvláštní, plný napětí.

Dominik se choval podivně od chvíle, kdy mě nechal v koupelně bez jakéhokoliv vysvětlení.

„Elis" uslyšela jsem hlas prolínající se chodbou směrem až sem do obýváku.

„Můžeš mi prosím přinést ručník? Myslím, že jsem si zapomněl ten svůj v pokoji" pronesl znova hlas, který jsem ihned poznala.

„Jasně" odpověděla jsem jednoduše. Byla jsem unavená a chtěla si jen odpočinout.

Nicméně poslušně, ale přesto znuděně jsem se vydala nahoru do jeho pokoje pro ten ručník. Jakmile jsem vešla, porozhlédla jsem se po pokoji.

,,Si ze mě dělá srandu?" řekla jsem si pro sebe, když jsem u něj žádný ručník nenašla.

Vydala jsem se tedy k sobě do pokoje, tam jeden z mých popadla a rychle se rozešla dolů. Bez zaklepání jsem popadla kliku a prudce otevřela dveře do koupelny.

Bylo to jako vstoupit do jiného světa. Dominik tam stál, otočený ke dveřím, a snažil se něco skrýt.

Když jsem po nějaké době odvrátila pohled z jeho těla na zeď opodál, okamžitě jsem si všimla, že na háčku visí dva čisté ručníky.

Zamračila jsem se nechápajíc, proč mě pro jeden Dominik poslal. Bylo to divné, a proto jsem po něm hned vyjela.

,,Proč jsi mi říkal, abych ti přinesla ručník, když tady jsou?" zeptala jsem se ho, když jsem mu podávala ručník, aby mě ještě více nedráždil.

Dominik se na mě usmál.

„Díky Elis" řekl tiše, když si ručník kolem sebe obmotal. Jeho oči se setkaly s těmi mými a na chvíli v nich zazářil podivný jiskřící plamen, který jsem ale nemohla nějak popsat.

,,No víš, chtěl jsem jen trochu tvé společnosti" odpověděl konečně na mou otázku s tajemným pohledem.

Jen jsem se na něj zpočátku zaraženě podívala.

„Není zač" zamumlala jsem a snažila se potlačit náhlé bušení svého srdce.

Sotva jsem však vyšla z koupelny, Dominik rychle odvrátil pohled a vrátil se k umyvadlu.

Ocitla jsem se v obýváku, sedla si zpět na gauč a cítila, jak se mi zatahuje hrudník.

Co se dělo? Proč je tolik napětí mezi námi dnes večer? A co to byl za ten zvláštní jiskřící pohled, kterým mi Dominik právě věnoval? Byla to chtíč?

Tolik otázek najednou.

Když se Dominik po chvíli vrátil z koupelny, snažil se tvářit, jako by se nic nedělo. Ostatní kluci se tvářili stejně, ale já cítila, že něco není v pořádku. Byla jsem až moc zabraná do toho, co se stalo.

Pak to přišlo.

Dominik se usadil vedle mě na gauč a přitáhl si deku kolem ramen. Jeho teplé tělo se dotklo toho mého a v tu ránu mé tělo ucítilo neuvěřitelné vedro, které z něj vyzařovalo.

Jeho vůně, smíchaná s vůní sprchy, byla omamná a já jen cítila, jak se mi srdce rozbušilo ještě rychleji.

Dostanu infarkt!

Nemohla jsem však odolat. Bez jakýchkoliv slov jsem se k němu naklonila a přitiskla se k jeho boku.

Dominik mě překvapil tím, že si mě pevně přitáhl k sobě a já si uvědomila, že ani jeden z nás už nemusí nic říkat.

Naše doteky mluvily za vše.

Pomalu jsem zavřela oči a ponořila se do toho okamžiku. Byl to okamžik nevýslovné blízkosti a porozumění, které překračovalo hranice všeho.

Cítila jsem, jak jeho prsty jemně procházejí mými vlasy kde mě jemně víska.

Konečně jsem se cítila dobře.

Jeho rty se našly s mými a celý svět se zastavil. Byl to tak sladký polibek, že kdybych byla diabetik tak snad umřu.

Dobře, docela špatné přirovnání ale jinak bych to popsat nemohla.

Nechala jsem se unášet tímto momentem, protože jsem věděla, že to je přesně to, po čem jsem toužila.

Když se nakonec naše rty oddělily, podívala jsem se Dominikovi do očí a v nich zahlédla odraz toho samého, co jsem v tu chvíli cítila já. Bylo to jako spojení dvou duší, které našly svou druhou polovičku.

Ostatní kluci se tvářili, jako by o ničem nevěděli, ale pro mě to bylo něco, co si chci pamatovat až do smrti.

Nevím jak Dominik, ale v tu chvíli jsem se cítila tak dobře. Usmívala jsem se jak měsíček na hnoji, přitiskla svou hlavu na Domčovo rameno a cítila se, jakoby byl tento moment nekonečný. Byli jsme spolu, to bylo vše, co jsem potřebovala.

Najednou však v mé hlavě začaly blikat malé varovné signály.

Něco na tom celém bylo divné.

Možná jsem se mýlila, ale zdálo se mi, že Dominik využil situaci a jenom si se mnou hrál.

S pocitem zklamání a zmatku jsem se rozhodla, že už toho mám dost. Cestou mých myšlenek jsem si uvědomila, že Dominikovi nejspíš na mně nezáleží tak, jak jsem si myslela.

Byla to pro mě těžká rána, ale rozhodla jsem se, že s tím něco udělám až ráno.

Sladké sny, Elis.