(prosím, čtěte až do konce <33)
,,Musíme něco udělat" řekl Radek naléhavě, a já stále nechápala, o čem tu k sakru mluví.
,,Můžete mi už laskavě někdo vysvětlit, co se tu děje, a co přede mnou tajíte?" zeptám se s rozklepaným hlasem.
Ostatní, tedy hlavně Dominik protestovali, ale věděli, že nemají jinou možnost, než mi to říct. Byla jsem připravená čelit tomu co přijde, ale v moji duši zavládlo hrobové ticho.
Radek se posadil vedle mě a začal;
,,Elis, musíme odejít. Nastaly komplikace, které neumíme vyřešit, a věř mi, že nám jde jen o tvé bezpečí"
Moje srdce se začalo bouřit a pocity zmatku se mísily s obavami.
,,Ale proč? Co se stalo?" vyhrkla jsem.
,,Elis, přimotali jsme se do jedné skupinky lidí, kteří nejsou úplně nejlepší lidé. Obchodují s něčím, o čem jsme my neměli ani tušení. Jenže pak...to jak se na půl dne vytratil Dominik a ten telefonát, určitě nejsi pitomá a došlo ti, že to má nějakou spojitost"
,,Ale proč jste mi to neřekli dřív?" zeptala jsem se s hořkostí v hlase.
Dominik se na mě smutně podíval.
,,Chtěli jsme tě ochránit. Nevěděli jsme, jak tohle všechno ovlivní tvůj život, a snažili jsme se, abys tohodle všeho nebyla součástí. Bohužel, situace se změnila a musíme jednat rychle"
,,Domi? Není tady nějaká šance, že by se to dalo nějak-"
,,Zkusili jsme všechno, věř mi" zastavil mě Dominik.
,,Domi" zalesknou se mi slzy v očích.
,,Je mi to líto" řekne Dominik se zlomeným hlasem.
,,Bude lepší, když zůstaneš tady, dokud nenajdeme bezpečné místo i pro tebe"
Sotva jsem se s tím vyrovnala, když Dominik dodal;
,,Neprozradili jsme ti vše, abychom tě chránili, ale teď je čas, abys věděla pravdu"
Cítila jsem, jak mi hoří tváře úzkostí, a taky jak mi chladnou konečky prstů.
,,Dobře, řekněte mi všechno, ale teď už opravdu" naléhala jsem. Radek se zhluboka nadechl a pokračoval.
,,Elis, tady není bezpečno kvůli několika nebezpečným lidem, kteří nás sledují. Nechceme, aby se ti něco stalo"
Moje srdce se téměř zastavilo, když jsem si uvědomila, že jsme byli ohroženi lidmi, o kterých jsem vůbec netušila.
To jsem třeba zrovna v klidu spala, a okolo domu mohli být ozbrojení lidi. Nikdo o nich nevěděl, a kdyby se dostali dovnitř tak-
,,Ale proč vás sledují? Kdo jsou?" zeptala jsem se, snažíc se udržet klid.
To se ti řekne, jenže říkat a konat, to jsou dvě odlišné věci.
Dominik přistoupil a stiskl mi ruku.
,,Elis, teď je čas, abys tu hlavně zůstala v bezpečí. Musíme se dostat na místo, kde nás nenajdou"
Srdce mi bušilo tak hlasitě, že jsem byla přesvědčena, že ho slyší i ostatní.
,,Kam půjdete?" zeptala jsem se, uvědomujíc si, že je tohle ta jediná možnost.
ČTEŠ
𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂
Fanfiction(ff- cz rappers) „Petře, máme problém" řekla jsem šeptem k němu. „Já ne, ale ty jo, holčičko" řekl a já se nechápavě podívala... --- Moje srdce se zastavilo a roztříštilo na milion střípků. Můj život byl jako skládačka. Někdo nový do něj vstoupil, a...