𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

XLIX. Svědomí

flash back

,,Domi to, že jsem s ním chodila neznamená že je podle mých představ. Miluju tě, nevím co bych bez tebe dělala" On si mě přitáhl za boky a začal mě líbat...

---

Nemůžu ani trochu uvěřit tomu, že jsme spolu. Nečekala jsem, že se to stane tak rychle. Jako jo, nějakou energii nebo jak to říct, jsem mezi náma cítila, ale nevěděla jsem že je to vzájemné.

Strávili jsme spolu celé ráno mazlením, objímáním, pusinkováním-vlastně proč to popisuju, mohlo to být jasné.

Momentálně se valím už sama v posteli, Domča se rozhodl udělat nějakou speciální snídani pro mě.

Snad mě nechce otrávit.

Ne, opravdu jsem zvědavá co tím myslel, protože jestli mi tu přinese suchý chleba s vodou tak jako ne díky, ale to ať si nechá pro sebe.

Začala jsem se nudit, proto jsem na sebe dala nějaký mini župan a vydala se podívat jak to Dominikovi s tou mou snídaní jde.

---

Právě jsem došla do kuchyně a Dominik nikde? Si ze mě dělal srandu nebo co. Akorát tu byli kluci s Maxem, Calin po chvilce přišel taky ale Dominik...

„Kurňa fix" nadskočila jsem, div se jsem nedostala infarkt. Z čeho? Z toho, když se kolem mého pasu obmotaly dvě velké potetované ruce.

„Myšička se zlekla?" zašeptal se skloněnou hlavou ke mně. Ne víš, jen jsem si chtěla dát ranní rozcvičku, proto jsem tu tak nadskočila. Ne tak teď už vážně.

„Jo lekla, nikde jsem tě tu neviděla takže jsem myslela že jsi někam odešel" odpověděla jsem a ucítila pohledy všech na nás.

,,Em haló? Připadáme vám jako televize že tak koukáte?" řekla jsem s pobavením v hlase. Kluci hned začali dělat jakože nekoukaj.

„Hele Dominiku co ji tak vošaháváš, ty s ní snad něco máš?" zeptal se Calin, jasně, jako jediný si neodpustil svou poznámku. Dominik kývl na souhlas.

„Nevěřím" řekl najednou Max. Nevěříš? Tak teď koukej kreténe. Otočila jsem se čelem k Domčovi a pohled dopadl na jeho rty, potom zase do očí. On to pochopil, přiblížil se a začal mě líbat. Já spolupracovala a užívala si tudle chvíli. Nevnímala jsem okolí, dokud nám tuto chvilku někdo nepokazil.

„No já si myslím, že by to stačilo" řekl podrážděně Calin a my nad tím s Dominikem protočili očima.

Odtáhli jsme se od sebe, jeho ruka se přemístila na moje krásné pozadí.

„Eliso můžu si s tebou promluvit na chvilku? Osamotě kdyby to bylo možný" zeptal se Max. Byla jsem opravdu zvědavá o co mu jde, takže jsem kývla.

,,Hej Elis seš normální, však ti ještě něco.."

„Hele kdyby něco tak křičím, okay?" snažila jsem se uklidnit Dominika, i ostatní udiveně koukali, ale na to jsem si zvykla.

„Ty mi zatím udělej tu snídani a nezapomeň na mě!" křikla jsem na něj když jsem šla za Maxem směrem do pokoje v dolním patře, přesně jako v dnešním snu.

---

,,Takže si myslíš, že by byl schopný něco udělat?" zeptala jsem se po tom, co mi řekl pravdu o Calinovi. Jakoby, mám mu věřit?

„Hele, nechci z něj dělat úplně násilníka, ale mlátil svojí bejvalou, nebo spíš všechny bejvalky a opravdu bych nerad kdyby se to stalo tobě" vysvětlil mi a s úsměvem mě chytl za ruku. Já jsem se naštěstí rychle ze sevření dostala a odstoupila od něj trochu dál.

„A proč mi to říkáš"

„Abys věděla, s jakým klukem jsi byla ve vztahu"

„Tomu co mezi náma bylo ani vztah říkat nešlo" řekla jsem a ironicky se zasmála ,,tyjo, tohle bych do něj nikdy neřekla, ale něco mi vrtá hlavou, proč mi to říkáš až teď nebo proč mi to vůbec říkáš" udiveně jsem pronesla.

„Já vím, je to síla. No a proč ti to říkám..." nestihl doříct kvůli klepání na dveře. Šla jsem je tedy otevřít a kdo v nich asi tak stál. Pan zvědavý.

,,Čau, já jen že jsem neslyšel žádný křik a bylo mi to nějaké podezřelé" řekl Dominik mezitím co tikal očima mezi mnou a Maxem. Je hezké, že se o mě bojí po tom všem, ale trošičku to s tím chráněním přehání. I když, kdyby se něco dělo tak bych byla ráda kdyby tu vešel.

„Všechno v pohodě, neboj, pak ti to vysvětlím, ale teď jestli bys mohl jít" řekla jsem potichu aby to neslyšel Max a kývla na Dominika, aby odešel. Nechtěla jsem ho takhle vyhazovat, ale pořád mi to Max nedořekl.

,,Tak, můžeš pokračovat" kývla jsem teď už na Maxe, a on pokračoval.

,,No takže řekl jsem ti to proto, že takoví tu jsou určitě všichni a měla by sis dávat pozor, už když jste s Dominikem oznámili tu novinu, jsem ti to potřeboval říct". Ještě chvíli jsme to probírali, ale nic zásadního mi už neřekl. Nevěřím mu to, poznám kdy lže takže hodlám dělat, že mu to všechno žeru. A kdyby to pravda byla, věděla bych o tom už od kluků.

Takže jestli chceš hrát hru, tak ji hrát budem.

„Páni, tak já si budu dávat pozor, děkuju moc že jsi mi to řekl" snažila jsem se vypadat vystrašeně, což se mi snad i povedlo.

---

Běžela jsem rychle po schodech, asi desetkrát jsem se vyvalila, protože jsem zakopla o ty debilní schody, ale to bylo momentálně to nejméně podstatné. To hlavní bylo se dostat co nejdřív k Dominikovi a se vším se podělit.

„Domčo tak tomu... nebudeš věřit!" dostala jsem ze sebe celá zadýchaná. Musela jsem vypadat fakt směšně, ale to jsem právě neřešila.

„Co se stalo" hned jak jsem mu to řekla tak se rychle zvedl z postele a došel ke mně.

„Max-Calin-zbil holky svoje ex" začala jsem mluvit pátý přes devátý.

„Co?" No takže znova.

„No víš co mi ten kokot nakecal? Prý že Calin mlátí holky, že to dělal všem jeho ex. To je asi to nejmenší, ale pak ještě že si mám dávat pozor nejen na něj ale i na vás všechny, že prý jste na tom úplně stejně a že bych se měla vrátit k němu do normálního života" moji teorii o tom, že si to vše vymyslel a tu, kterou jsem vlastně měla potvrzenou už od začátku mi taky potvrdil Dominik tím, že vyprskl smíchy.

Celou mě poplival, takhle si to měla namysli.

„To je debil, jako čekal jsem že ti chce něco nakecat, ale taková kokotina?" Dominik vypadal, že za chvíli dostane infarkt způsobeným záchvatem smíchu, já bych neměla vlastně nic říkat, když jsem na tom byla úplně stejně.

„Hele kdy má asi Max odjet, nevíš?" zeptala jsem se po tom, co už jsme byli docela uklidnění.

„Nevím zkusím to zjistit od Calina, ale hlavně co jsem chtěl říct, že o tom budem informovat kluky, protože tohle by mohl nakecat nejen tobě, ale i klukům nějakým způsobem"

„Máš pravdu, ale teď čekám na mou slíbenou snídani" jídlo bylo teďkom přednější než cokoliv jiného.

„Tak pojď" řekl Dominik s úsměvem na tváři, jemně mě chytl za ruku a vedl dolů do kuchyně, kde se mi naskytl pohled na kluky. Teda myslela jsem na talíř plných trochu připálených palačinek, ovoce a nutellu.

Rozhodně lepší než chleba a voda, že?