𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

VI. Rodinná (ne)pohoda

Ráno jsem se probudila okolo 9 hodin. Do kavárny jsem dnes nemusela, a tak jsem se mohla prospat. Podívala jsem se vedle sebe a tam jsem uviděla v klidu oddychujícího Maxe.

Teď mi to došlo. Je tady den D. Sobota, a to znamená jediné. Dnes večer nás čeká rodinná večeře, na kterou se neskutečně těším. Nejvíce na to, jak rodiče budou rozebírat náš vztah.

Hlavně se obávám otázky, která zřejmě přijde od mámy; "Tak co Elis, jak jde škola?" Nevím, jestli bych měla říct pravdu, ale asi řeknu. Nechci neustále říkat jak mi to tam jde, když už tam pár dobrých měsíců nechodím.

Je divné, že zrovna mým rodičům nepřišlo divné, že veškerý čas trávím v kavárně, ale asi byli zaneprázdněni svou prací.

Z mého přemýšlení a vyšilování, jak řeknu rodičům pravdu, mě vyrušil hlas.

„Dobré ráno, zlato" řekl Max a s úsměvem mě políbil na tvář.

„Dobré" jednoduše jsem odpověděla a usmála jsem se. Už jen při pohledu na něj mi došlo, co vše se stalo v posledních dnech.

Je mi jasné, jak se budu muset zase přetvařovat před mými rodiči. Ano, jen já, protože Max už to s nimi umí, dalo by se říct, že ho mí rodiče mají dokonce radši, než mě.

„Půjdu nám udělat snídani, dáš si palačinky?" zeptal se mě a já jen vykulila oči, zda se mi to jen zdá, nebo je to skutečné.

„Elis?" zeptal se po chvilce, když jsem mu neodpovídala.

„Jo dám, díky" odpověděla jsem mu jednoduše. Max odešel a já si šla přečíst nové zprávy na mobile.

'Páni, je jich tu poměrně dost, hlavně od Peti, je hezké, že se stará' řekl můj hlas v hlavě. Otevřela jsem náš chat na instagramu a pomalu pročítala pár zpráv ze včerejška.

@27wolfenstein: Ahoj Elis, tak co, jak bylo u rodičů?

@27wolfenstein: Elis? Žiješ?

@27wolfenstein: Stalo se ti něco?

@27wolfenstein: Možná už jen spíš, tak mi dej ráno vědět, jestli jsi ok

„Je to od něj fakt hezké, že se o mě bojí. Aspoň někdo, že, když už to neděláš ty Maxi..." řekla jsem potichu a pohled přesměrovala na Maxe, na kterého jsem měla výhled do kuchyně díky otevřeným dveřím.

@elisa_stx: Ahojky, promiň, ale nevšimla jsem si, že jsi mi ještě včera psal. Jinak k rodičům jdeme až dnes, protože jsem včera nestíhala kvůli kavárny.

Zprávu jsem odeslala a ani nečekala na odpověď, protože jsem věděla, že určitě ještě spí. V ten moment mě vyrušil Max, který se objevil v ložnici s tácem, na kterém byly dva talíře plné palačinek s nutellou a malinami.

„Táák, už se to nese" řekl, a talíř položil přede mě.

„Wow, ty se ti fakt povedly" řekla jsem zrovna když jsem si dala jednu do pusy. Byly fakt dobré, možná ještě lepší, než dělala moje máma.

Občas mi je docela smutno a chybí mi ty časy, kdy jsme s rodičema měli společné snídaně, a vše bylo super. Jenže pak se objevil tátův nový obchodní partner a ti spolu podepsali smlouvu. Nejdříve jsem si myslela, že jde o normální smlouvu, jenže jsem zjistila, že mě vlastně táta prodal synovi toho obchodníka. Ano, Maxovi. Jen kvůli toho, aby táta získal nové sponzory či co. Když jsem se to dozvědla, nevěřila jsem, že by byl můj táta něčeho takového schopný. Ještě, když mi bylo jen 15 let.